Evropa – skvělé místo pro život a práci?

'Europe – a world-class place to live and work'. That is how President Juncker described Europe at the summit to formally proclaim the EU Pillar of Social Rights in Gothenburg last month. And he added: ‘Europe is more than just a single market, more than money … It is about our values and the way we want to live’. So how do we live?  Do the 510 million Europeans across the current 28 Member States really feel that their living conditions are ‘world-class’? 

Evropa – skvělé místo pro život a práci?

„Skvělé místo pro život a práci.“  Tak popsal předseda Juncker Evropu, když v minulém měsíci v Gothenburgu veřejně vyhlašoval formální podpis pilíře sociálních práv EU.

Hlavy států a vlád z celé EU se sešly, aby se zavázaly dodržovat soubor dvaceti sociálních principů a práv, a předseda Komise při této příležitosti zdůraznil, že „Evropa je víc než jen jednotným trhem a jde v ní o víc než o peníze... Jde v ní o naše hodnoty a o to, jak chceme žít.“

Jak tedy opravdu žijeme?  Skutečně se 510 milionů Evropanů ve všech (zatím) 28 členských státech domnívá, že jejich životní podmínky jsou „skvělé“?

Mnozí nepochybně ano. Mnozí jiní se však dosud potýkají s nerovnostmi a cítí se vyloučeni nebo nemají pocit bezpečí, mají starosti s přístupem k důstojnému bydlení a zaměstnání a obávají se o vlastní budoucnost a budoucnost svých dětí.  To se někde odráží v populistických náladách, které napohled odmítají stávající zřízení a vytvářejí dojem, že obecný popis situace je do značné míry negativní.

Skutečnost je však jako vždy daleko složitější.

Několik posledních let bylo opravdu obecně dobrých a „Evropa (skutečně) znovu nabrala vítr do plachet“. Výsledky nejnovějšího průzkumu kvality života v Evropě ukazují celkový pokrok v oblastech týkajících se kvality života, kvality společnosti a kvality veřejných služeb. V mnoha ohledech jsme zaznamenali zlepšení, i když z výchozích nízkých hodnot po hospodářské krizi. V některých případech se ukazatele skutečně vrátily na úrovně vykazované před krizí – což bylo zčásti odrazem obecného hospodářského oživení a návratu k růstu ve všech členských státech.

Zvýšila se míra optimismu a hodnocení spokojenosti se životem a štěstí zůstala ve většině zemí EU poměrně vysoká.  Spokojenost se životní úrovní vzrostla ve většině členských států a s penězi nyní může vyjít více lidí než v roce 2011.

Důvěra ve vnitrostátní instituce se plošně zvýšila, a zejména mladí lidé vykazují nárůst důvěry v ostatní.  Známkami pozitivnější situace v období po krizi jsou i vítaný nárůst angažovanosti a účasti ve společenských a komunitních organizacích ve všech členských státech a snížení pocitu sociálního vyloučení, který v době hospodářského poklesu převládal. Během posledních pěti let se snížila míra vnímaného napětí ve společnosti mezi chudými a bohatými, mezi vedením a zaměstnanci, mezi starými a mladými lidmi i mezi muži a ženami.

 

Navíc v rozporu s obecným přesvědčením jsou nyní lidé skutečně celkově více spokojeni se zásadními veřejnými službami, jako je zdravotní péče a doprava, a v některých zemích dokonce i se službami péče o děti.

Zdálo by se, že výsledky jsou opravdu zatím dobré.

Současně je ale jasné, že máme před sebou ještě kus cesty.

Zatímco řada zemí, převážně ve střední a východní Evropě, nadále dohání vývoj, jiné se v procesu narůstající konvergence zastavily a v některých oblastech se rozdíly ještě zvětšily. Například spokojenost se životní úrovní se zvýšila zejména v Bulharsku, Estonsku, Irsku, Maďarsku a Polsku, zatímco spokojenost se životem se snížila v Chorvatsku, Itálii, na Kypru, v Řecku a ve Španělsku.  Velké rozdíly přetrvávají mezi členskými státy i z hlediska přístupu ke zdravotnickým a pečovatelským službám, jakož i kvality těchto služeb.

Existují i hluboké rozdíly mezi ženami a muži, mezi různými věkovými skupinami a příjmovými kohortami.

Například ženy uvádějí mírně vyšší úrovně spokojenosti se životem než muži, ale nadále mají na starost více neplacené práce v domácnosti a neplacené pečovatelské práce.  K rozdílu mezi ženami a muži v této oblasti patrně přispívá i narůstající potřeba dlouhodobé péče o starší osoby (na níž se nadále více podílejí ženy), jež je jedním z hlavních důvodů problémů s rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem.

Starším lidem se daří hůře než jejich mladším protějškům, zejména v některých zemích střední a východní Evropy, a věk zcela zjevně přispívá ke snižování spokojenosti se životem v Bulharsku, Chorvatsku, na Maltě, v Polsku, Portugalsku, Rumunsku a Slovinsku. Ve dvou třetinách členských států EU má více než polovina respondentů obavy z výše svých příjmů v době stáří.

Je pravdou, že i přes růst, díky němuž hmotnou nouzi uvádí méně lidí než před pěti lety, více než polovina obyvatelstva jedenácti členských států stále říká, že mají problém vyjít se svým příjmem.  Jako vždy nejvíce trpí chudí obyvatelé a výsledky ukazují, že kvalita života se u osob ze skupin s nižším příjmem zlepšila menší měrou.

Mnoho Evropanů skutečně vyjadřuje nižší optimismus ohledně budoucnosti svých dětí než ohledně budoucnosti jich samých. V této věci jsou však opět viditelné rozdíly, přičemž menší optimismus ve věci budoucích generací panuje v Belgii, České republice, Francii, Itálii, Lucembursku, Německu, Nizozemsku, Rakousku, Řecku, Slovinsku, Spojeném království a Španělsku; zatímco v Bulharsku, Finsku, Litvě, Lotyšsku a Polsku jsou lidé přesvědčeni, že jejich děti mají lepší vyhlídky než oni sami.

A v kontextu širší a kontroverznější debaty o migraci a mobilitě v celé EU je třeba upozornit, že vnímaná napětí mezi různými náboženskými a etnickými skupinami v některých zemích výrazně narostla, zejména v Bulharsku, Estonsku, Dánsku, Německu, na Maltě, v Rakousku, Francii, Belgii a Itálii. Je tomu tak i přes obecný pokles vnímaných napětí mezi různými skupinami ve společnosti.

Tak vypadá různorodý obraz života pro občana EU v době, kdy se vlády, místní a regionální orgány, sociální partneři a občanská společnost rozhodli provádět pilíř sociálních práv.

Tyto výsledky průzkumu kvality života v Evropě upozorňují na nutnost upřednostnit zaměření na skupiny těch nejpotřebnějších: na dlouhodobě nezaměstnané (kteří jsou více ohroženi chudobou, sociálním vyloučením a psychickými problémy) v rámci aktivní podpory zaměstnanosti; na ženy (na jejichž bedrech nadále spočívá největší díl domácích a pečovatelských prací) v rámci zásad rovnosti žen a mužů a péče o děti; na pečovatelskou podporu a služby s cílem zakotvit právo na lepší rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem po dobu celého aktivního života; na chudší starší občany – v rámci práva na přiměřenost příjmu ve stáří a důchodů; jakož i na divergentní rozdíly v dostupnosti kvalitních služeb – v rámci práva na včasný přístup k cenově dostupné zdravotní a sociální péči.

To jsou však jen některé ze zásadních iniciativ nutných k tomu, aby každodenní realita evropských občanů odpovídala ambiciózním cílům pilíře. Má-li se z hlediska Evropy skutečně jednat o přelomový okamžik, musíme uvedené podklady přetvořit ve skutečné provádění a příslušné údaje využít k plnění cílů, abychom skutečně prosazovali „naše hodnoty a to, jak chceme žít“.

Useful? Interesting? Tell us what you think. Hide comments

Eurofound welcomes feedback and updates on this regulation

Přidat komentář