Cenově nedostupné a nevyhovující bydlení v Evropě

Podpora bydlení, například ve formě sociálního bydlení a příspěvků na nájemné, přispívá k větší odolnosti a sociální ochraně mnoha lidí v EU. Je velmi důležité, aby tvůrci politik při přípravě reforem dávek brali v úvahu přínos této podpory, neboť dávky na bydlení mohou poskytnout okamžitou ochranu v době rodících se krizí, pokud jsou stanovovány na základě skutečných nákladů na bydlení, včetně zohlednění nákladů na energie a příjmů.

Je nezbytně nutné, aby politiky v oblasti bydlení zaměřené na zlepšení cenové dostupnosti bydlení nechtěně nezvyšovaly nerovnosti. Politiky zaměřené na podporu cenové dostupnosti bydlení mohou mít komplexní dopady, které nemusí vždy zlepšovat přístup k bydlení a zvyšovat kvalitu života. Například dávky na bydlení mohou zvyšovat ceny nájemného i kupní ceny a podpora vlastnictví často zvýhodňuje osoby s vyššími příjmy více než osoby s nižšími příjmy, což často vede k tomu, že si lidé berou hypotéky, které nemohou splácet.

Je nezbytné, aby tvůrci politik brali v úvahu skupiny ve zranitelných situacích ve všech oblastech. Ze zjištění například vyplývá, že 46 % nájemníků na trhu soukromého nájemního bydlení se cítí být ohroženo tím, že budou v příštích třech měsících muset opustit svůj domov, protože si jej již nebudou moci dovolit, a dále že ve většině zemí, kde je více než polovina obyvatel vlastníkem nemovitosti bez hypotéky, je stále zhruba jedna čtvrtina obyvatel ohrožena chudobou.

Politiky „Housing First“ („bydlení jako priorita“) se ukazují jako do značné míry úspěšné při ochraně lidí před bezdomovectvím a je třeba je v celé EU dále rozšiřovat. Je velmi důležité, aby takové bydlení bylo nezávislé a stabilní a skutečně nebylo podmíněné zapojením do podpůrných služeb, aby byl zajištěn zaručený přístup k bydlení.

Finanční prostředky na zlepšení energetické účinnosti domácností se musí dostat k nízkopříjmovým skupinám a chránit je před zvyšováním cen energií v budoucnosti. Ze zjištění vyplývá, že 28 % lidí v EU předpokládalo, že budou mít problémy s placením účtů za veřejné služby. Tento podíl se skokově zvýšil na 36 % u sociálních nájemníků a vlastníků nemovitosti bez hypotéky ve spodní polovině distribuce příjmů, z nichž mnozí si nemohou dovolit udržovat ve svých domovech odpovídající teplotu, což poukazuje na to, jak je při zlepšování vhodnosti bydlení nutné zohlednit stávající i budoucí potřeby obyvatel.