Základní informace pro Belgii

Od roku 2012 do roku 2022 se hrubý domácí produkt Belgie zvýšil o 10,6 %. Za stejné období se celková nezaměstnanost snížila o 2 procentní body a v roce 2022 dosáhla 5,6 %, což je o něco méně než průměr EU ve výši 6,2 % za stejný rok. Údaje o nezaměstnanosti mladých lidí se za 10 let snížily o 3,6 procentního bodu a v roce 2022 činily 16,4 %, což je nad průměrem EU, který činí 14,5 %.

Sociální dialog v Belgii je mimo jiné zakotven v zákoně ze dne 5. prosince 1968 o kolektivních smlouvách a smíšených výborech (Loi du 5 décembre 1968 sur les conventions collectives de travail et les commissions paritaires/Wet van 5 december 1968 bretreffende de collectieve arbeidsovereenkomsten en de paritaire comites). Zatímco svoboda shromažďování a sdružování a právo na informace, konzultace a vyjednávání jsou stanoveny v belgické ústavě, zákon ze dne 5. prosince 1968 stanoví kritéria reprezentativnosti odborů a organizací zaměstnavatelů (viz oddíl "Reprezentativnost"). Pracovní právo zahrnuje veškeré právní předpisy týkající se pracovní doby, práv a povinností zaměstnavatelů a zaměstnanců a konkrétní opatření týkající se mladých pracovníků.

V posledních letech, částečně kvůli úsporným opatřením od finanční krize v letech 2007–2008, byla v zemi zavedena řada reforem regulace práce. Ty se týkají flexibility pracovní doby (2012, 2016, 2017, 2022); agenturní zaměstnávání (2013); flexibilní pracovní místa v odvětví hotelnictví, stravování a cateringu, drobném maloobchodě, kinech, sportu, kultuře a zdravotnictví (2015, 2017, 2022); noční práce pro e-commerce (2015; další změny v letech 2017 a 2023); reformy předčasného odchodu do důchodu a důchodů (2012–2015); systém kariérní dovolené (2015); opatření ke zvýšení udržitelné práce (2012–2013 a 2017); a zrušení zkušební doby (2014).

Další významná změna se týká zavedení jednotnějšího pracovního postavení pro modré a bílé límečky, pokud jde o jejich výpovědní doby (zákon ze dne 26. prosince 2013).

Od konce 90. let 20. století hraje stát stále větší roli v kolektivním vyjednávání (Capron et al, 2013) s několika kombinovanými funkcemi. Přímo zasáhla, jako v případě návrhu vlády, která se ujala moci v říjnu 2014, aby bylo zrušeno další automatické zvýšení mezd vázané na index. Tvrdila, že rozdíl v platech mezi Belgií a sousedními zeměmi je příliš velký, což činí Belgii nekonkurenceschopnou. Státem řízená kontrola inflace a mzdových nákladů také vytvořila silný tlak na kolektivní vyjednávání. Další informace viz Van Gyes et al (2017). V souladu s tímto trendem se institucionální a politická struktura země stala více federální a regiony a komunity získaly větší moc. Díky úzké interakci mezi veřejnými orgány a konfederacemi zaměstnavatelů nebo odborových svazů vedla regionalizace v zemi k tomu, že regionální hráči mají větší vliv. Na straně zaměstnavatelů je to zejména případ Vlámské obchodní komory (_Vlaams netwerk van ondernemingen_Voka a Valonského hospodářského svazu (_Union Wallonne des Entreprises_UWE). Na straně odborů zůstaly zachovány stávající národní struktury. Pokud jde o organizační změny v odborech, existuje obecný trend přesouvání kompetencí mezi odborovými federacemi, aby se lépe sladily se složením pracovní síly v určitých sektorech a se zmenšující se propastí mezi modrými a bílými límečky.

V roce 1970 přijal belgický stát federální strukturu zahrnující regiony a komunity. Tento proces federalizace byl posílen šesti významnými institucionálními reformami, které se uskutečnily v letech 1970, 1980, 1988–1989, 1993 a 2001 a poslední reformou v roce 2013. Poslední institucionální reforma ovlivnila organizaci trhu práce tím, že poskytla větší pravomoci regionům v oblastech, kde sociální partneři obvykle hrají hlavní roli, jako je zdraví a bezpečnost nebo politika zaměstnanosti.

Hlavním výsledkem těchto reforem bylo, že mezioboroví sociální partneři nemohli podepsat mezioborovou dohodu na období 2011–2012 a 2013–2014. V posledním kole vyjednávání na období 2023–2024 se nakonec ujala vlády vláda, protože i přes dlouhá vyjednávání se sociálním partnerům nepodařilo dosáhnout dohody. Byla stanovena mzdová marže ve výši 0 %. Klíčovým bodem je, že stanovování mezd se v období po roce 2008 často ukázalo jako konfliktní problém. Jak mechanismy stanovování mezd, tak výše mezd byly ústředními tématy v posledních kolech mezioborového vyjednávání mezi "Skupinou deseti[[1]](file:///C:/Users/ssm/Downloads/EF23067_Belgium_Publication%20(1).docx#_ftn1)", což vedlo ke sporům a někdy i k jednostranným vládním intervencím.

Rada ministrů schválila dne 23. ledna 2022 návrh královského výnosu, jehož cílem je stanovit maximální vývoj nákladů práce pro období 2023–2024. Vzhledem k tomu, že se sociální partneři nedokázali dohodnout na mzdové normě[[2]](file:///C:/Users/ssm/Downloads/EF23067_Belgium_Publication%20(1).docx#_ftn2), rozhodla se vláda postupovat podle přípravné zprávy Ústřední podnikatelské rady a stanovila mzdovou normu ve výši 0 %.

Aby vláda poskytla nějaké dodatečné odměny nad rámec 0%, povolila jednorázovou prémii ve formě "spotřebního šeku". Společnosti, které v roce 2022 dosáhly "dobrých nebo výjimečných výsledků", měly možnost poskytnout svým zaměstnancům jednorázovou prémii kupní síly. Tato prémie kupní síly činila maximálně 500 € na zaměstnance pro podniky, které dosáhly dobrých výsledků. U společností, které dosáhly mimořádně vysokých zisků, činila tato prémie maximálně 750 eur na zaměstnance.

Dne 24. ledna 2023 vydala Národní rada práce k návrhu královské vyhlášky o prémii za kupní sílu rozdílné stanovisko zastoupení zaměstnanců i zastoupení zaměstnavatelů. Zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů konstatovali, že v současné době neexistují v zákoně ani ve vyhlášce definice pojmů "vysoký zisk" a "mimořádně vysoký zisk".