Aktéři a instituce v Chorvatsku

Služba pro sociální partnerství při Ministerstvu práce, důchodového systému, rodiny a sociální politiky (Ministarstvo rada, mirovinskoga sustava, obitelji i socijalne politike) je nástupcem bývalého Vládního úřadu pro sociální partnerství (Ured za socijalno partnerstvo u Republici Hrvatskoj), který byl později začleněn do Ministerstva práce, důchodového systému, rodiny a sociální politiky.

Orgánem odpovědným za sociální dialog a pracovní podmínky je Ministerstvo práce, důchodového systému, rodiny a sociální politiky, zatímco všechny orgány státní správy jsou odpovědné za dvoustranný sociální dialog v oblasti své činnosti.

Služba sociálního partnerství podporuje širokou škálu činností zaměřených na rozvoj komunikace mezi odpovědnými ústředními a místními orgány státní správy, sociálními partnery a mezinárodními organizacemi s cílem pomoci jim společně a účinně dosáhnout jejich cílů v oblasti pracovní, sociální a hospodářské politiky. Sociální partnerství se ukázalo být stabilizátorem sociálních vztahů, modelem pro konzultace, klíčovou platformou pro sdílení informací a názorů a rozhodujícím prvkem pro dosažení širšího společenského konsensu ve všech relevantních otázkách.

V souladu se zákonem o inspektorátu práce (Zakon o Inspektoratu rada - NN 19/14), který byl v platnosti do 31. března 2019, fungoval inspektorát práce (Inspektorat rada) jako součást Ministerstva práce a důchodového systému. Od 1. dubna 2019 je v platnosti nový zákon o inspektorátu práce (NN 115/18 a 117/21). Ministerstvo práce, důchodového systému, rodiny a sociální politiky odpovídá za vypracování a sledování předpisů o bezpečnosti při práci a za navrhování opatření a podporu činností na podporu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Inspektorát práce Ministerstva práce, důchodového systému, rodinné a sociální politiky provádí kontroly a další odborné úkoly v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, tj. kontroluje uplatňování zákonů a jiných předpisů upravujících pracovněprávní vztahy a bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Inspektorát práce je oprávněn zahajovat správní řízení, odstraňovat zjištěné nedostatky a zakazovat jednání zaměstnavatelů, které ohrožuje životy a zdraví pracovníků.

Zákon o kritériích pro účast v tripartitních orgánech a reprezentativnosti pro kolektivní vyjednávání (Zakon o kriterijima za sudjelovanje u tripartitnim tijelima i reprezentativnosti za kolektivno pregovaranje, NN 82/12 a 88/12) zavedl nová kritéria reprezentativnosti organizací sociálních partnerů pro tripartitní konzultace. Pro zaměstnance zavedla legislativa o reprezentativnosti odborů podrobná ustanovení, o kterých jsou odbory oprávněny uzavírat kolektivní smlouvy. Nový zákon o reprezentativnosti sdružení zaměstnavatelů a odborových svazů přijatý v roce 2014 (NN 93/14) a novelizovaný v roce 2015 (NN 26/15) upravuje kritéria a postupy pro stanovení reprezentativnosti sdružení zaměstnavatelů a odborových svazů na vyšší úrovni pro jejich účast v tripartitních orgánech na národní úrovni. Stanoví také kritéria a postupy pro reprezentativnost odborových svazů při kolektivním vyjednávání a oprávnění zastupujících sdružení / odborových svazů.

O odborovém zastoupení

Svoboda sdružování a právo organizovat se je stanoveno ústavou (články 43 a 60), zákoníkem práce, úmluvami Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 98 a 87 a dalšími mezinárodními smlouvami, jichž je Chorvatsko smluvní stranou. Všichni zaměstnanci, s výjimkou vojáků v činné službě, mají právo zakládat odbory a vstupovat do nich. Podle zákona o práci (NN 93/14, 127/17, 98/19 a 151/22), článek 165, mají pracovníci právo, podle své vlastní svobodné volby, založit odborovou organizaci a vstoupit do ní, pouze s výhradou těch požadavků, které mohou být předepsány stanovami nebo vnitřními předpisy této odborové organizace.

V Chorvatsku neexistují žádné databáze a/nebo spolehlivé zdroje o členství v odborech. Podle Milićeviće Pezelje (2013) bylo v roce 2012 v Chorvatsku 320 000 členů odborů, což odpovídá pokrytí odbory přibližně 17 %. Bagić (2014) hodnotil pracovní sílu, na kterou se vztahují kolektivní smlouvy podle odvětví pomocí seznamu platných kolektivních smluv registrovaných u Ministerstva práce, důchodového systému, rodinné a sociální politiky (kolektivní smlouvy prováděné ve dvou nebo více zemích) a kolektivních smluv registrovaných u úřadů státní správy v okresech (kolektivní smlouvy prováděné v jedné župě). Studie zjistila, že z 570 platných kolektivních smluv se většina (asi 64 %) týkala soukromého sektoru, zatímco zbytek se týkal národní a místní správy a služeb (13 %) nebo veřejných podniků (23 %). Míra pokrytí byla přímo úměrná počtu kolektivních smluv. Největší pokrytí vyjednáváním bylo zaznamenáno u zaměstnanců ve státní správě a veřejných službách, následovaných veřejnými podniky, zatímco pokrytí bylo výrazně nižší v soukromých společnostech. Přibližně 88 % zaměstnanců v orgánech čerpajících státní rozpočet (ústřední i místní státní správa) má svá práva upravena kolektivními smlouvami. Práva přibližně tří čtvrtin zaměstnanců ve veřejných podnicích jsou upravena kolektivními smlouvami, ve srovnání s pouhými 35 % zaměstnanců v soukromých společnostech. Podle Bagićova odhadu tak celková míra pokrytí kolektivními smlouvami v Chorvatsku v roce 2013 činila 52,8 %. Tato míra pokrytí byla asi o osm procentních bodů nižší než na začátku hospodářské krize v Chorvatsku v roce 2009, kdy činila 61 %. Podle údajů z roku 2018 (SSSH, 2018) se hustota odborů z hlediska aktivních zaměstnanců pohybovala kolem 21 %, zatímco odbory přidružené k reprezentativním odborovým federacím měly 263 000 členů. Schirmbeck a Šeperić (2022) odhadli, že v roce 2021 se hustota odborů z hlediska aktivních zaměstnanců pohybovala kolem 20 %, zatímco Glas radnika (2023) zjistil, že v Chorvatsku existuje asi 580 kolektivních smluv, které se vztahují na přibližně 670 000 pracovníků, tedy asi 47 % všech zaměstnanců. U společností založených po roce 1990 je zpravidla výrazně nižší pravděpodobnost, že budou odborově organizovány (Schirmbeck a Šeperić, 2022).

Členství v odborech a hustota členství, 2011–2021

Poznámky: * Podíl zaměstnanců, kteří jsou členy odborové organizace. ** Drobné změny v metodice. *** Pouze členové odborových svazů přidružených k reprezentativním odborovým federacím, s výjimkou členů Chorvatského svazu odborových svazů (Hrvatska udruga radnickih sindikata, HUS). v případě potřeby pro členy odborových svazů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenty a nezaměstnané osoby). Zahrnuje také členy HUS, která se sloučila se Svazem autonomních odborových svazů Chorvatska (Savez samostalnih sindikata Hrvatske). není k dispozici, nepoužije se. Za rok 2020 nejsou k dispozici žádné údaje.

Hlavní odborové konfederace a federace

Zdroje: SSSH (2018, s. 28) a Schirmbeck a Šeperić (2022)

S novým zákonem o reprezentativnosti sdružení zaměstnavatelů a odborových svazů, který byl zaveden v roce 2014 (NN 93/14 a 26/15), vláda chtěla, aby byl proces reprezentativnosti založen na přesných a objektivních kritériích, aby se zabránilo jakékoli možnosti podjatosti nebo zneužití. Pokud jde o trendy v členské základně a reprezentativnosti, podíl zaměstnanců veřejného sektoru na celkovém počtu členů roste (nebo je alespoň stabilní), zatímco členství v odborech v soukromém sektoru neustále klesá. Zákon o reprezentativnosti zaměstnavatelských svazů a odborových svazů stanoví, že zastupující odborová organizace na vyšší úrovni, která se účastní tripartitních orgánů na celostátní úrovni, musí kumulativním způsobem splňovat následující podmínky. Za prvé musí být v rejstříku odborových organizací vyšší úrovně po dobu nejméně šesti měsíců před podáním žádosti o přiznání statusu zástupce. Za druhé, její členské odbory musí zastupovat alespoň 50 000 odborově organizovaných zaměstnanců. Za třetí, členy musí být nejméně pět odborových svazů a musí být aktivní v různých oblastech činnosti, jak je stanoveno v Národní klasifikaci činností (Nacionalna klasifikacija aktivnosti). Za čtvrté, zastupitelská odborová organizace na vyšší úrovni nebo její členské svazy musí mít regionální kanceláře alespoň ve čtyřech župách (z 21 žup v Chorvatsku). Zapáté musí mít prostory a další materiální podmínky nezbytné pro výkon své činnosti a musí zaměstnávat alespoň pět zaměstnanců s pracovní smlouvou na plný úvazek uzavřenou na dobu neurčitou.

Do roku 2018 byly sdruženy čtyři reprezentativní odborové konfederace s 367 000 členy. Všechny konfederace soutěží o členy, protože žádná z nich se nespecializuje na konkrétní odvětví ekonomiky nebo profese (Samardžija et al, 2017). V létě 2018 přijal Výbor pro určení zastoupení (Povjerenstvo za utvrđivanje reprezentativnosti) rozhodnutí o reprezentativnosti vyšší úrovně odborových svazů (NN 59/18). Podle tohoto rozhodnutí jsou zastupujícími odborovými svazy Nezávislé odborové svazy Chorvatska (Nezavisni hrvatski sindikati, NHS), Svaz autonomních odborových svazů Chorvatska (Savez samostalnih sindikata Hrvatske, SSSH) a Sdružení chorvatských odborových svazů (Matica hrvatskih sindikata, Matica), zatímco Chorvatské sdružení odborových svazů (Hrvatske udruge radničkih sindikata, HUS) tento status ztratilo, protože nesplňovalo zákonné požadavky. HUS se v únoru 2020 sloučila s SSSH (SSSH, 2022). Dne 15. července 2022 se členem SSSH stal Preporod (odborový svaz zaměstnanců chorvatského vzdělávacího systému). Preporod v roce 2022 má téměř 10 000 členů ze 419 základních a středních škol po celém Chorvatsku. Kromě toho vznikly nové odbory ve dvou dříve zcela neorganizovaných sektorech. Za prvé, Odborový svaz pracovníků digitálních platforem (Sindikat radnika digitalnih platformi Hrvatske, SRDP) byl založen jako odborový svaz řidičů Uberu, ale usiluje o to, aby organizoval všechny osoby pracující pro digitální platformy, bez ohledu na jejich formální zaměstnanecký status. Za druhé, odborový svaz SKUPA (což znamená "Společně") se zaměřuje na neziskový sektor, ale v dlouhodobém horizontu usiluje také o zastupování různých atypických a prekérních pracovníků.

O zastupování zaměstnavatele

Svoboda sdružování a právo organizovat se je stanoveno ústavou (články 43 a 60), zákoníkem práce, úmluvami MOP č. 98 a 87 a dalšími mezinárodními smlouvami, jichž je Chorvatsko smluvní stranou. Zaměstnavatelé mají právo, bez jakéhokoli rozdílu a podle své vlastní svobodné volby, zakládat a vstupovat do zaměstnavatelských asociací. Zaměstnavatel může svobodně rozhodnout o svém členství ve spolku a o vystoupení z něj. Sdružení mohou vytvářet federace nebo jiné formy sdružení, aby společně sledovala své zájmy na vyšší úrovni. Spolky vyšší úrovně požívají všech práv a svobod udělených spolkům. Všichni mají právo svobodně se připojit k federacím. Zákon o reprezentativnosti zaměstnavatelských svazů a odborových svazů, článek 2, stanoví, že aby byla organizace zaměstnavatele uznána za zástupce pro účast v tripartitních orgánech na celostátní úrovni, musí (1) být zapsána v rejstříku zaměstnavatelských svazů vyšší úrovně po dobu nejméně šesti měsíců, (2) zastupovat nejméně 3 000 zaměstnavatelů nebo mít přidružené zaměstnavatele zaměstnávající alespoň 100 000 pracovníků, (3) zastupují alespoň pět zaměstnavatelských sdružení působících v různých oblastech, (4) mají regionální kanceláře alespoň ve čtyřech krajích, (5) mají prostory a další nezbytné materiální pracovní podmínky a (6) zaměstnávají nejméně pět zaměstnanců na plný úvazek na dobu neurčitou. Od roku 1993 existuje ve skutečnosti pouze jedno sdružení zaměstnavatelů, HUP, které zastupuje zájmy odvětví i organizací zaměstnavatelů. HUP má o něco méně než 6 000 členů, kteří zaměstnávají přibližně 400 000 pracovníků, tj. přibližně 46 % zaměstnanců ve společnostech v Chorvatsku. Počet členů a hustota členství jsou v posledních 10 letech stabilní. HUP jako konfederace zaměstnavatelů sdružuje 30 odvětvových sdružení. Členství není povinné.

Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2012–2019

Poznámka: * Procento zaměstnanců pracujících v podniku, který je členem jakékoli organizace zaměstnavatele, která se podílí na kolektivním vyjednávání.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

Podle rozhodnutí o reprezentativnosti sdružení zaměstnavatelů v Chorvatsku splňovala od července 2007 kritéria reprezentativnosti pouze HUP, zatímco Konfederace chorvatského průmyslu a podnikatelů (Konfederacija hrvatske industrije i poduzetnika) nikoli. Zákon z roku 2014 o reprezentativnosti stanoví v článku 2 požadavky na reprezentativnost sdružení zaměstnavatelů. V současné době je tak HUP jediným zástupcem zaměstnavatelů v národní hospodářské a sociální radě (Gospodarsko-socijalno vijeće, GSV), nejvyšším tripartitním sociálním orgánu pro sociální dialog v Chorvatsku. HUP má čtyři regionální kanceláře, zatímco 30 odvětvových sdružení HUP hájí specifické ekonomické zájmy různých odvětví. HUP je dobrovolné, nezávislé a legitimní sdružení s legitimním právem vyjednávat v procesu kolektivního vyjednávání a podepisovat kolektivní smlouvy. Členové HUP se také mohou aktivně účastnit všech místních a/nebo regionálních hospodářských a sociálních rad (ESC) s cílem zlepšit podmínky svého podnikání.

Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace

Zdroj: HUP, 2016

Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa

Chorvatsko vytvořilo institucionální rámec pro podporu sociálního dialogu, který se skládá z tripartitního GSV a jeho pracovních orgánů, které společně slouží jako poradní orgán chorvatské vlády. GSV zahájila svou činnost v lednu 1994 a skládá se ze stejného počtu zástupců vlády, odborových konfederací a zaměstnavatelských svazů. Výbory GSV se zabývají otázkami mzdové politiky, daňového systému, sociální politiky, zaměstnanosti, vzdělávání a legislativy související s problematikou práce, zaměstnanosti a průmyslu. Trojstranný sociální dialog, který byl zahájen na vnitrostátní úrovni, od té doby pokročil a rozvinul se na regionální úrovni zřízením regionálních hospodářských a sociálních rad na úrovni každé země. Kritéria pro účast v regionálním HSR jsou stejná jako pro GSV.

Navrhované sociální partnerství na regionální úrovni bylo navrženo tak, aby zapojilo a podpořilo regionální podnikatelské prostředí zlepšením komunikace a spolupráce mezi vládou, regionální a místní správou, podniky a zaměstnanci. Existují však značné rozdíly v úrovni jejich aktivity a účinnosti. Na úrovni podniků, institucí a jednotlivých sektorů a odvětví se rozvíjí bipartitní sociální dialog prostřednictvím činnosti odborových svazů a zaměstnavatelských svazů, které uzavírají kolektivní smlouvy a usnadňují odborovou činnost ve firmách, radách zaměstnanců a dozorčích radách. Kromě toho jsou sociální partneři zastoupeni v pracovních orgánech chorvatského parlamentu, Národní rady pro ochranu při práci (Nacionalno vijeće za zaštitu na radu), Národní rady pro konkurenceschopnost (Nacionalno vijeće za konkurentnost), Národního výboru pro sledování jednání s EU (Nacionalni odbor za praćenje pregovora o pristupanju RH Europskoj uniji), správních rad Chorvatského institutu důchodového pojištění (Hrvatsko zavod za mirovinsko Osiguranje) a další veřejné instituce.

GSV byl neaktivní po dlouhou dobu, a to od svého 221. zasedání dne 26. června 2018 do 222. zasedání dne 27. března 2020. Důvodem byly vážné spory mezi odbory a vládou o fungování GSV a další otázky související s její rolí v penzijní reformě, které vyústily ve zrušení účasti odborů v GSV. S úmyslem oživit GSV podepsala vláda a sociální partneři dne 11. března 2020 dohodu o zřízení GSV. Tento orgán představuje nejvyšší (institucionální) formu tripartitního sociálního dialogu na vnitrostátní úrovni a poskytuje sociálním partnerům příležitost hrát důležitou a aktivní úlohu při vytváření a provádění veřejných politik. Od té doby se GSV pravidelně schází a diskutuje o různých tématech, od reforem terciárního vzdělávání až po vládní opatření na snížení cen energií a inflační tlaky.

Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa

Podle zákoníku práce jsou v Chorvatské republice jedinými subjekty, které jsou oprávněny uzavírat kolektivní smlouvy jménem pracovníků, odbory, zatímco na straně zaměstnavatele může být stranou kolektivní smlouvy jednotlivý zaměstnavatel nebo sdružení zaměstnavatelů. Rada zaměstnanců má také právo uzavírat se zaměstnavatelem určité dohody, tyto dohody však nesmí upravovat záležitosti týkající se mzdy, délky pracovní doby nebo jiných otázek, které mohou být podle zákoníku práce upraveny kolektivní smlouvou. Tímto způsobem, kromě svobody sdružování a činnosti, je odborům zajištěn monopol na kolektivní vyjednávání. Podnikové rady jsou v Chorvatsku poměrně vzácné a jsou většinou silně ovlivňovány odbory.

Regulace, složení a působnost zastupitelských orgánů