Základní informace o Kypru

V roce 2021 začala kyperská ekonomika opět zaznamenávat tempo růstu: hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele se zvýšil o 10,5 %, což bylo výrazně nad průměrem EU-27 v daném roce. Podobně jako ve zbytku EU klesla nezaměstnanost o 0,1 %, ačkoli míra nezaměstnanosti žen (která se během pandemie snížila) vzrostla o 0,3 %. Zvýšila se také celková míra zaměstnanosti, ale na Kypru byl nárůst mírně nižší než průměr EU-27. V roce 2022 tento pozitivní vývoj pokračoval. HDP na obyvatele se zvýšil o 4 %, což bylo opět více než průměr EU-27 v daném roce. Nezaměstnanost se dále snížila o 0,7 %, což byl výrazný pokles, ale nebyl to tak velký pokles jako průměr EU27. Zatímco nezaměstnanost mezi muži a mladými lidmi klesla (1,1 % a 0,9 %), pokles mezi ženami byl minimální. Ačkoli to bylo poprvé od roku 2020, kdy nezaměstnanost žen klesla, míra nezaměstnanosti byla vyšší než v roce 2020. Kromě toho byl pokles nezaměstnanosti mezi mladými lidmi výrazně nižší než průměr EU-27. Celková zaměstnanost se na Kypru naopak v roce 2022 zvýšila o více než průměr EU-27; míra zaměstnanosti mladých lidí však nadále klesala, na rozdíl od růstu průměru EU-27.

V současném kyperském systému pracovněprávních vztahů je pracovní legislativa sekundárním regulačním nástrojem. Vzhledem k tomu, že pracovní právo je tvořeno zvykovým právem a statutem práva, je pracovní poměr upraven obecnými zásadami smluvního práva (smluvní právo (kap. 149), ve znění pozdějších předpisů), případně doplněnými zákonnými právy a povinnostmi. V této souvislosti byly pracovněprávní vztahy na Kypru až donedávna upraveny velmi omezeným počtem zákonů, zejména zákonem o ukončení pracovního poměru z roku 1967, ve znění z roku 2002 (zákon 159(I)/2002), a zákonem o roční dovolené s platem z roku 1967, ve znění z roku 2002 (zákon 169(I)/2002). S prosazováním acquis v oblasti pracovního práva však byla od roku 2002 zavedena řada zákonů, které nyní upravují značný počet pracovních podmínek. V některých případech acquis stanovilo výhodnější podmínky, než jaké byly sjednány v kolektivních smlouvách (například dovolená za kalendářní rok).

Současný systém pracovněprávních vztahů byl podstatně konsolidován po roce 1960 – roce, kdy Kypr získal nezávislost – na základě dvou základních principů: dobrovolnosti a tripartitní spolupráce. Na základě těchto principů hraje kolektivní vyjednávání tradičně vedoucí úlohu v regulaci pracovněprávních vztahů a legislativa je druhotným nástrojem (viz výše). Ve stejném duchu jsou státní zásahy obecně do pracovněprávních vztahů a zejména do formulace pracovních podmínek omezeny na minimum. V tomto kontextu je role státu především zprostředkovatelská. V souladu se zákoníkem o pracovněprávních vztazích (Κώδικας Βιομηχανικών Σχέσεων, IRC) zasahuje prostřednictvím mediační služby Ministerstva práce a sociálního pojištění (Υπουργείο Εργασίας και Κοινωνικών Ασφαλίσεων, MLSI) v případech, kdy nelze dosáhnout dohody v rámci přímého dvoustranného vyjednávání mezi organizacemi zaměstnavatelů a odbory. V odvětvích ekonomické činnosti, kde není zastoupení odborů nebo je slabé, stát legislativou stanovuje minimální standardy základních podmínek zaměstnávání, jako je minimální mzda a pracovní doba pro konkrétní povolání nebo odvětví ekonomické činnosti, například v maloobchodním sektoru. S ohledem na klesající hustotu odborů a zejména s ohledem na nedávnou hospodářskou krizi se odbory od roku 2013 více přiklánějí k tomu, aby stát zasahoval do regulace minimálních pracovních podmínek. Například v dubnu 2016, v návaznosti na obnovení kolektivní smlouvy v hotelnictví, Poslanecká sněmovna reprezentantů (Βουλή των Αντιπροσώπων) změnila podmínky regulace zaměstnávání zaměstnanců v hotelech (Οι περί εργοδοτουμένων σε ξενοδοχεία (όροι υπηρεσίας) κανονισμοί) tím, že uložila všem zaměstnavatelům v tomto odvětví povinnost rozšířit minimální nároky a výhody na všechny zaměstnance hotelů, nezávisle na rozsahu kolektivní smlouvy. To byl hlavní požadavek odborů v tomto sektoru. V podobném procesu týkajícím se stavebnictví dosáhli odvětvoví sociální partneři v roce 2019 dohody o obnovení kolektivní smlouvy v tomto odvětví, včetně zavedení legislativy stanovující minimální pracovní podmínky pro všechny pracovníky v tomto odvětví. Na rozdíl od jakéhokoli jiného právního nástroje, který stanoví minimální pracovní dobu, tato legislativa, která byla přijata v květnu 2020, stanoví automatický vývoj těchto minimálních podmínek v souladu s příslušnými ustanoveními kolektivní smlouvy v daném odvětví. Tento vývoj vede k předpokladu, že v budoucnu budou regulační a zákonodárné orgány častěji vyzývány, aby přijímaly opatření upravující minimální pracovní podmínky.

V letech 2021 a zejména 2022 došlo k výraznému vývoji v pracovněprávní legislativě. Během této krátké doby došlo ke změnám zákona o těhotenství a mateřské dovolené a zákona o ochraně mzdy. Dále byl zaveden nový zákon o otcovské dovolené, rodičovské péči, vyšší moci a pružném uspořádání pracovní doby, který vyplynul z harmonizace se směrnicí EU o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem. Tento zákon byl přijat na začátku prosince 2022 a zrušil předchozí zákony o rodičovské dovolené, vyšší moci a otcovské dovolené. Kromě toho byl v roce 2022 na Kypru poprvé dokončen sociální dialog týkající se zavedení národní minimální mzdy. Příslušná ministerská vyhláška vstoupila v platnost v roce 2023, která však byla velmi rozdělující, protože ji odbory považovaly v mnoha ohledech za problematickou. Ve skutečnosti měly odbory v posledních měsících řadu důvodů k nespokojenosti. Kromě problematického dekretu o minimální mzdě došlo k množství sporů různého významu. Mezi tyto spory patří následující: velký počet majitelů hotelů nedodržel kolektivní smlouvu ani poté, co se stala zákonem, protože podle názoru odborů dekret úřadující vlády, který umožňoval majitelům hotelů a zaměstnavatelům v jiných odvětvích zaměstnávat stále větší počet pracovníků ze třetích zemí, přidal ke zranění i urážku; návrh zákona o práci na dálku, který vznikl po produktivním procesu sociálního dialogu, se nikdy nedostal do Sněmovny reprezentantů kvůli zásahům organizací zaměstnavatelů, které doufaly v příznivější směrnici EU v této oblasti; a organizace zaměstnavatelů odmítly dohodu o obnovení příspěvku na životní náklady (COLA) a vláda se zdráhala ji dodržet, což byla situace, která vedla k první generální stávce v historii Kyperské republiky. Všechny tyto spory jsou stále probíhajícími a nevyřešenými problémy.