Aktéři a instituce v Česku

Regulace pracovních podmínek a pracovněprávních vztahů je v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (MPSV). Primární úlohou MPSV v oblasti pracovněprávních vztahů a pracovních podmínek je nastavit právní rámec pro individuální i kolektivní pracovněprávní vztahy a kontrolovat uplatňování tohoto rámce. MPSV také spolupracuje sRadou hospodářské a sociální dohody České republiky RHSD ČR), která je tripartitním orgánem.

Vymáhání práv zaměstnanců zajišťuje zejména Státníúřad inspekce práce (SÚIP), který je jedním z podřízených orgánů MPSV, dále osm okresních inspektorátů práce MPSV a místně příslušné soudy. V Česku neexistují žádné zvláštní pracovní soudy; Pracovněprávní předpisy, včetně pracovněprávních sporů, spadají do působnosti obecných soudů. Státní inspektorát práce a okresní inspektoráty práce dohlížejí na dodržování pracovního práva zaměstnavateli a zaměstnanci, a to zejména v otázkách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pracovních podmínek, agentur práce, nelegálního zaměstnávání českých občanů i cizinců a fiktivní samostatné výdělečné činnosti. Tyto orgány také podporují zdraví a bezpečnost a poskytují poradenství v příslušných oblastech. Státní inspektorát práce může pokutovat zaměstnavatele a zaměstnance za jakékoli zjištěné přestupky.

Bezpečnost práce, technická zařízení a dodržování zdravotních a protiepidemiologických předpisů jsou oblasti, které jsou kontrolovány specializovanými dozorovými orgány, jako je Technickáinspekce České republiky (TIČR),báňský úřadČBÚ) a krajské orgány ochrany veřejného zdraví.

MPSV a jí podřízený Úřad práce ČR (ÚP ČR). Úřad práce ČR působí jako prostředník na trhu práce, poskytuje poradenství, aplikuje aktivní opatření politiky zaměstnanosti, vyplácí dávky v nezaměstnanosti a provozuje evidenci uchazečů o zaměstnání, zahraničních pracovníků a volných pracovních míst.

Kritérium reprezentativnosti sociálních partnerů v Česku je vyžadováno pouze v následujících případech.

• Kolektivní vyjednávání na pracovišti. Odborová organizace může vést kolektivní vyjednávání na pracovišti, pokud má alespoň tři členy odborové organizace v pracovněprávním vztahu (zákoník práce, § 286).

• Členství v RHSD ČR, tripartitním orgánu. Reprezentativní kritéria pro účast v RHSD ČR jsou stanovena statutem RHSD ČR: odborové organizace musí mít nejméně 150 000 členů, zatímco organizace zaměstnavatelů jsou povinny zastupovat společnosti s nejméně 400 000 zaměstnanci.

• Rozšíření HLCA (i když se používá jen zřídka). Žádosti o rozšíření HLCA musí být MPSV zaslány největší odborovou organizací nebo největší zaměstnavatelskou organizací v odvětví, na které má být HLCA rozšířena (zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání).

O odborovém zastoupení

Základní právní úprava sociálního dialogu pro odbory (a zaměstnavatele) je zakotvena v Listině základních práv a svobod (zákon č. 23/1991 Sb.), která je součástí ústavního pořádku České republiky. Článek 27 Listiny stanoví právo sdružovat se a sdružovat se v odborech.

Zřizování a existence odborových organizací a sdružení je stanovena v občanském zákoníku, který upravuje odborové organizace a organizace zaměstnavatelů v odstavci 2 o společnostech a sdruženích (články 214–302) a v článcích 3025 a 3046.

V České republice neexistuje komplexní právní úprava týkající se odborů, organizací zaměstnavatelů a kolektivního vyjednávání; tyto právní vztahy jsou upraveny v několika zákonech, a to v zákoníku práce a v zákoně č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání.

Zaměstnanec se může svobodně připojit nebo nepřipojit k odborové organizaci podle svého uvážení. V důsledku toho je nespravedlivé propustit jakéhokoli zaměstnance z toho důvodu, že je nebo není členem odborové organizace. Členství v odborech je dobrovolné; Členství lze kdykoli zrušit. Odborové orgány jsou oprávněny účastnit se pracovněprávních vztahů, včetně kolektivního vyjednávání, za podmínek stanovených zákonem. Jediní lidé, kteří jsou z tohoto zákona vyloučeni, jsou příslušníci ozbrojených sil.

Členství v odborech a hustota odborů, 2010–2021

Poznámky: * Národní zdroj (viz zdroje níže). ** Členství zaměstnanců v odborech se odvodilo podle celkového počtu členů odborů a v případě potřeby se upravilo o členy odborů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenty a nezaměstnané osoby).

Zdroje: VÚPSV Praha (vlastní výpočty autorů na základě dat odborů). Další údaje o členství a hustotě členství v odborových svazech pocházejí ze tří největších odborových konfederací – Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), Asociace autonomních odborů ČR (ASO) a Konfederace umění a kultury (KUK) – a od 29 nezávislých svazů (vlastní výpočty autorů).

Hlavní odborové konfederace a federace

V Česku existují tři hlavní odborové konfederace: ČMKOS, ASO a KUK. Tyto konfederace představují přibližně 79 % členů odborových svazů v Česku.

Hlavní odborové konfederace a federace

Některé z největších odborových federací v Česku jsou členy ČMKOS. Od října 2022 se jedná o:

• Odborový svaz KOVO, OS KOVO

• Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky, OSZSP ČR

• Českomoravský odborový svaz pracovníků školství, ČMOS PŠ

• Odborový svaz státních orgánů a organizací (OSSOO)

Odborový svaz ECHO sdružuje zaměstnance z energetiky a chemického průmyslu. Třetí největší odborovou konfederací co do počtu členů a významu je KUK, která byla členem RHSD ČR do roku 2000.

Mezi ČMKOS a ASO existuje určitá míra koordinace. Jedná se o výměnu názorů a konzultace o společných krocích, zejména s ohledem na přípravu plenárního zasedání RHSD ČR. Kromě toho jsou obě konfederace autonomní a jejich spolupráci nelze označit za zvlášť intenzivní.

O zastupování zaměstnavatele

Zájmy zaměstnavatelů v národním sociálním dialogu v Česku zastupují dvě největší konfederace zaměstnavatelů – Svaz průmyslu a dopravy České republiky (SP ČR) a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky (KZPS ČR) – které jsou obě součástí tripartitního orgánu RHSD ČR. Oba tito sociální partneři jednají na tripartitní platformě v rámci RHSD ČR, přičemž plenárního zasedání RHSD ČR se účastní český premiér, sedm členů vlády, sedm odborářů a sedm zástupců zaměstnavatelů.

Členství v těchto dvou organizacích zaměstnavatelů je dobrovolné a členové jsou povinni platit členské příspěvky. Organizace zaměstnavatelů prosazují zájmy svých členů v podnikatelské sféře obecně a zastupují zaměstnavatele v rámci RHSD ČR. Organizace zaměstnavatelů se vyjadřují k návrhům právních předpisů, podílejí se na projednávání či zastupování při kolektivním vyjednávání, ovlivňují hospodářskou a sociální politiku v rámci expertních týmů, účastní se obchodních delegací doprovázením nejvyšších představitelů státní správy na státních a úředních návštěvách v zahraničí a jsou aktivními členy pracovních skupin v rámci mezinárodních organizací.

Hospodářská komora ČR (HK ČR), která v mnoha ohledech hájí zájmy zaměstnavatelů a podnikatelského sektoru obecně. Nejedná se však o organizaci zaměstnavatelů jako takovou a není stranou národního sociálního dialogu. HK ČR tvoří téměř 16 000 členů (právnických i fyzických osob) v podobě 60 regionálních a 127 oborových asociací.

Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2012–2021

Pozn.: Národní data za roky 2012–2019: data tří největších zaměstnavatelských organizací, SP ČR, KZPS ČR a SOCR ČR.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace

Zdroje: SP ČR a KZPS ČR.

Tripartitní fórum na národní úrovni, RHSD ČR, je hlavní institucí sociálního dialogu v zemi. Jeho úloha je přísně poradní. Cílem této tripartitní organizace je dosáhnout dohody prostřednictvím vzájemně respektovaných forem dialogu v základních oblastech hospodářského a sociálního rozvoje. Především usiluje o udržení společenského konsensu jako předpokladu pozitivního vývoje ekonomiky a životní úrovně občanů.

Hlavním fórem pro vyjednávání tripartitní organizace je plenární zasedání. Vládní delegace je na tomto zasedání zastoupena osmi členy, organizace zaměstnavatelů mají sedm zástupců – a to ze SP ČR a KZPS ČR – a odborové konfederace mají sedm zástupců – a to z ČMKOS a ASO. Kritéria pro účast jsou stanovena ve stanovách RHSD ČR.

Z evropského hlediska patří Česko k zemím, v nichž národní tripartitní organizace zastřešuje nejširší škálu aktivit. Oblasti, ke kterým se může RHSD ČR vyjadřovat, jsou vymezeny vlastním statutem: hospodářská politika, pracovněprávní vztahy, kolektivní vyjednávání a zaměstnanost, sociální problematika, mzdy a platy ve veřejné správě, veřejná správa, bezpečnost práce, zaměstnávání zahraničních pracovníků, rozvoj lidských zdrojů a vzdělávání a postavení Česka v rámci EU.

Existuje také 13 regionálních tripartitních orgánů, které se zabývají podobnými oblastmi, jako jsou ty, kterými se zabývá národní orgán. Problematika, kterou se zabývají, je vymezena jejich stanovami.

V Česku neexistuje bipartitní orgán.

Hlavní tripartitní orgány

Zástupci zaměstnanců – odbory, rady zaměstnanců a zástupci pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci – jsou ze zákona povinni informovat zaměstnance na všech pracovištích o jejich činnosti a o obsahu a závěrech všech informací a jednání se zaměstnavateli. Zástupci zaměstnanců nesmějí mít prospěch z členství v podnikové radě ani nesmí být z tohoto důvodu diskriminováni.

Odbory hrají zdaleka nejvýznamnější úlohu v zastoupení zaměstnanců, a to nejen z hlediska kompetencí, ale také z důvodu své existence na pracovišti a funkce v sociálním dialogu, zejména v oblasti kolektivního vyjednávání. Pouze odborové organizace mohou zastupovat zaměstnance v pracovněprávních vztazích, při kolektivním vyjednávání při uzavírání kolektivních smluv a při tripartitních jednáních v RHSD ČR.

Zaměstnanci mohou být zastoupeni podnikovou radou, která nemá žádnou právní subjektivitu a která může působit pouze jako prostředník mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a usnadňovat tok informací a konzultací v rámci podniku (podnikové rady jsou v praxi ve skutečnosti velmi vzácné). Funkční období člena podnikové rady nebo zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci je až tři roky.

Regulace, složení a působnost zastupitelských orgánů