Kolektivní vyjednávání v Dánsku

V Dánsku jsou všechny důležité otázky týkající se pracovněprávního vztahu, jako jsou mzdy, pracovní podmínky, odborná příprava a důchody, regulovány sociálními partnery prostřednictvím opakovaného kolektivního vyjednávání. Nejdůležitějšími úrovněmi jsou odvětvová a podniková úroveň, které se vzájemně ovlivňují v rámci formy koordinace označované jako "centralizovaná decentralizace". Kolektivní smlouvy jsou závazné.

Kolektivní mzdové vyjednávání o pokrytí zaměstnanců, všechny úrovně

Poznámky: ECS, společnosti ze soukromého sektoru s provozovnami > 10 zaměstnanci (NACE B–S) – možné více odpovědí. SES, společnosti > 10 zaměstnanci (NACE B–SxO) – jediná odpověď pro každou místní jednotku: více než 50 % zaměstnanců, na které se taková dohoda vztahuje [earn_ses10_01], [earn_ses14_01], [earn_ses18_01]; Procento vypočtené vydělením počtu zaměstnanců pracujících v místních jednotkách, kde se na více než 50 % zaměstnanců vztahuje kolektivní mzdová smlouva, celkovým počtem zaměstnanců v rozsahu šetření. * Národní údaje: údaj zahrnuje pokrytí v soukromém a veřejném sektoru – 74 % a 100 %; Citovaná zpráva o trhu práce je založena na údajích dánského statistického úřadu, Eurostatu, různých státních agentur a vlastních členských asociací DA. Míra pokrytí kolektivním vyjednáváním je také založena na údajích jediné další konfederace zaměstnavatelů v soukromém sektoru v Dánsku, FA. SES, Průzkum struktury výdělků.

Jedinými důležitými úrovněmi pro kolektivní vyjednávání o mzdách a pracovní době jsou odvětvové a podnikové úrovně, které jsou propojeny centralizovanou decentralizací.

Úrovně kolektivního vyjednávání, 2022

Artikulace

Vzájemná provázanost mezi centrální (tj. sektorovou) úrovní a místní/podnikovou úrovní je určena mzdovým systémem v daném sektoru. V systému minimální mzdy (který pokrývá 80 % soukromého sektoru) se na centrální úrovni řeší pouze zvýšení minimální mzdy, zatímco skutečné zvýšení mezd se vyjednává na úrovni podniků. Minimální mzda stanovená v odvětvových dohodách tedy jen stěží odráží skutečnou úroveň mezd ve firmách. Mzdy se však mohou měnit i v závislosti na odvětví nebo situaci na trhu společnosti. Zbývajících 20 % soukromého sektoru je pokryto běžným mzdovým systémem, v němž se všechny důležité otázky, jako jsou mzdy, řeší na centrální úrovni. Normální mzdový systém je silně spojen s odvětvím dopravy. Ve veřejném sektoru se vyjednávání většinou odehrává na centrální úrovni mezi veřejnými orgány a velkými vyjednávacími koalicemi odborů ve veřejném sektoru a na organizační úrovni mezi úřady a odbory zbývá vyřešit pouze malý počet dohod. Vyjednávání o mzdách ve veřejném sektoru jsou tedy blíže normálnímu mzdovému systému než systému minimální mzdy.

Kolektivní vyjednávání v soukromém i veřejném sektoru probíhá v prvním čtvrtletí, počínaje lednem. Po uzavření dohody v soukromém sektoru začínají jednání ve společnostech. Platnost kolektivní smlouvy se vždy pohybovala mezi dvěma a čtyřmi lety v závislosti na ekonomickém výhledu. Čím nejistější jsou vyhlídky, tím kratší je doba platnosti. V posledních dvou desetiletích byly tříleté dohody normou. Soukromý a veřejný sektor vedou vyjednávací kola v rozložených intervalech, aby se jejich jednání nekonala ve stejném roce.

Hlavním mechanismem je vertikální koordinace, která se v Dánsku označuje jako centralizovaná decentralizace, přičemž ústředním bodem je odvětvová úroveň. Průmyslová dohoda (Industriens Overenskomst) ve zpracovatelském průmyslu udává tempo očekávané úrovně růstu mezd (pokud k němu dojde) a zbytek trhu práce se řídí uzavřenou dohodou v této otázce. Kromě toho existuje určitá míra koordinace mezi odbory na vyšší úrovni/organizacemi zaměstnavatelů a organizacemi na nižší úrovni ohledně toho, jaká jsou realistická mzdová očekávání, která mají být prezentována během vyjednávání.

V Dánsku neexistují žádné mechanismy pro prodloužení platnosti kolektivních smluv.

V odvětvové kolektivní smlouvě v Dánsku, která udává tempo, v průmyslové dohodě, která se vztahuje na zpracovatelský průmysl, je ustanovení o odchylce od odvětvové dohody týkající se pracovní doby a dalšího vzdělávání na úrovni podniků. Odchylka vyžaduje souhlas obou stran. Možnost dohodnout se na pracovní době na místě je hojně využívána. Jinak v dánských kolektivních smlouvách neexistují žádné mechanismy odchylek.

V Dánsku je hlavním účelem ukončení smlouvy, jejíž platnost končí, sjednání nové. V praxi je nutné ukončit dohodu v souladu s ustanoveními Základní dohody mezi sociálními partnery, a to i v případě, že účelem je znovu sjednat předchozí dohodu. V opačném případě by strany nebyly osvobozeny od mírových závazků vyplývajících z dřívější dohody a nebyly by schopny podporovat nové požadavky na změnu hrozbami protestních akcí.

Uzavřením kolektivní smlouvy se sociální partneři také dohodnou na mírové doložce, která platí po dohodnutou dobu platnosti dohody. Zaměstnanci jsou vázáni mírovým závazkem a po dobu trvání kolektivní smlouvy jim není dovoleno stávkovat. Pokud je přesto zahájena kolektivní akce a případ se dostane před pracovní soud z důvodu porušení platné kolektivní smlouvy, budou tito zaměstnanci povinni zaplatit pokutu.

V Dánsku jsou všechny aspekty pracovního života předmětem kolektivního vyjednávání. Kromě mezd a pracovní doby je na pořadu jednání také odborná příprava, celoživotní učení, další vzdělávání, otcovská dovolená, dovolená za vzdělání, přestávky, nemocenská, první den nemoci dítěte, dny seniorů (dny volna pro starší zaměstnance), stres a obtěžování. V posledních dvou desetiletích jsou témata, která byla dříve regulována legislativou – jako je dovolená, stres a obtěžování – řešena také ustanoveními v kolektivních smlouvách.