Profil země pracovního života ve Finsku
Tento profil popisuje klíčové charakteristiky pracovního života ve Finsku. Jeho cílem je poskytnout relevantní základní informace o strukturách, institucích, aktérech a příslušných předpisech týkajících se pracovního života.
To zahrnuje ukazatele, údaje a regulační systémy týkající se těchto aspektů: subjekty a instituce, kolektivní a individuální pracovněprávní vztahy, zdraví a dobré životní podmínky, odměňování, pracovní doba, dovednosti a odborná příprava a rovnost a nediskriminace na pracovišti. Profily jsou systematicky aktualizovány každé dva roky.
"Individuálními pracovněprávními vztahy" se rozumí vztah mezi jednotlivým pracovníkem a jeho zaměstnavatelem. Tento vztah je formován právní úpravou a výsledky vyjednávání sociálních partnerů o obchodních podmínkách. Tato část se zabývá začátkem a ukončením pracovního poměru a nároky a povinnostmi ve Finsku.
Náležitosti pracovní smlouvy
Minimální věk pro práci ve Finsku je 15 let, i když 14leté děti mohou být zaměstnány se zvláštními ustanoveními, která zohledňují jejich vzdělání. Zaměstnávání nezletilých osob zahrnuje i další omezení v záležitostech, jako je nebezpečná práce. Občané zemí mimo EU obvykle potřebují k zahájení práce ve Finsku povolení k pobytu na základě zaměstnání. Výjimkou jsou například osoby, které vykonávají krátkodobou práci v rámci určitých povolání, nebo žadatelé o azyl.
Pracovní smlouva musí být vystavena při každém vzniku pracovního poměru. Taková smlouva může být ústní nebo písemná. Osoba mladší 15 let potřebuje k podpisu pracovní smlouvy podpis nebo souhlas svého zákonného zástupce (Úřad pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci ve Finsku, nedatováno). Ustanovení týkající se zaměstnání jsou obsažena v zákoně o pracovních smlouvách.
Řízení o výpovědi a ukončení pracovního poměru
Smlouvy na dobu určitou jsou ukončeny bez výpovědní doby na konci předem stanoveného pracovního poměru. Pracovní poměr na dobu neurčitou zaniká buď vzájemnou dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, nebo jednostranným ukončením pracovního poměru (výpovědí). Pokud zaměstnavatel rozpoví smlouvu, musí to být odůvodněno závažnými důvody, tj. závažným prohřeškem na straně zaměstnance nebo změnou okolností, která zaměstnanci znemožní zvládat své povinnosti. Přijatelné jsou také finanční důvody nebo důvody související s výrobou. Zaměstnanec nepotřebuje konkrétní důvod k ukončení smlouvy. Obě strany musí respektovat výpovědní lhůtu při ukončení smlouvy, jejíž délka se váže k délce trvání pracovního poměru. Zaměstnanci, jejichž pracovní poměr byl ukončen z finančních důvodů, mají rovněž nárok na placené volno při opětovném zaměstnání. V procesu ukončení pracovní smlouvy musí být vyslechnuty názory obou stran a zaměstnavatel musí vysvětlit možné finanční důvody ukončení pracovního poměru.
Mateřská a otcovská dovolená
Politika rodičovské, mateřské a otcovské dovolené ve Finsku je velkorysá, i když její délka nepatří k nejdelším v Evropě. Ačkoli většina otců využívá alespoň některé dny otcovské dovolené, na které mají nárok, ženy stále využívají většinu nevyhrazené rodičovské dovolené. Podle nejnovějších údajů se míra využívání rodičovské dovolené mezi otci od roku 2000 zvyšuje, ale stále je výrazně nižší než míra využívání matek. V roce 2021 čerpali otcové 11,1 % rodičovské dovolené (Kela, 2022a).
V roce 2022 vstoupila v platnost nová vládní reforma rodičovské dovolené. Tato reforma prodloužila délku dovolené na základě příjmů z 12,5 měsíce na přibližně 14 měsíců. Reforma spočívá ve 40 pracovních dnech dovolené pro těhotného rodiče a dále pak asi 6,4 měsíce dovolené pro každého rodiče. Rodiny se dvěma rodiči se mohou rozhodnout převést 63 dní od jednoho rodiče k druhému. V rodinách s jedním rodičem má rodič veškerou rodičovskou dovolenou. Díky nové reformě již není rodičovská dovolená spojena s pohlavím (Finský institut pro zdraví a sociální péči, 2022). Reforma rovněž zavedla právo čerpat neplacenou pečovatelskou dovolenou až do výše pěti dnů ročně (Ministerstvo sociálních věcí a zdravotnictví, 2022a).
Zákonná úprava dovolené
| Pregnancy leave | |
| Maximum duration | 40 days (approximately 1.6 months) to be used in a single continuous period, starting 14–30 days before the estimated date of birth |
| Reimbursement | A minimum of €31.99 per working day as of 2023, up to a maximum of 90% of the labour income |
| Who pays? | The Social Insurance Institution of Finland Kela (Kansaneläkelaitos) or the employer; in the latter case, Kela reimburses the employer |
| Legal basis | Employment Contracts Act |
| Parental leave | |
| Maximum duration | 320 days (approximately 12.8 months) divided equally (160 days each) between both parents after the pregnancy leave has ended. 63 days can be transferred to the other parent |
| Reimbursement | A minimum of €31.99 per working day as of 2023, up to a maximum of 90% of the labour income during the first 16 working days, then approximately 70% of the labour income thereafter |
| Who pays? | Kela or the employer; in the latter case, Kela reimburses the employer |
| Legal basis | Employment Contracts Act |
Zákon o pracovních smlouvách upravuje právní úpravu pracovní neschopnosti. Nemocenské dávky vyplácí Finský úřad sociálního pojištění (Kela). Sazba náhrady závisí na výši příjmu pracovníka, takže od roku 2023 je minimální vyplacená částka 31,99 EUR za pracovní den a maximální 70 % mzdy pracovníka. Maximální doba čerpání nemocenského je 300 pracovních dnů, poté je v případě potřeby možnost invalidního důchodu. Je také možné pobírat částečnou nemocenskou dávku po dobu maximálně 150 pracovních dnů (Kela, 2022b). Rehabilitační programy jsou nabízeny také v případě dlouhodobé nemoci. Zaměstnavatel má právo ukončit pracovní poměr pouze v případě, že podmínky pracovníka činí trvale neschopným vykonávat svou práci a nelze mu nabídnout jinou vhodnou práci.
Podle zákona o národních důchodech 347/1956 (Kansaneläkelaki) je obecný věk odchodu do důchodu 65 let a předčasný odchod do důchodu lze přiznat od věku 64 let. V případě předčasného odchodu do důchodu bude výše výplaty důchodu snížena. Příjemci prodloužené dávky v nezaměstnanosti mohou žádat o starobní důchod ve věku 63–64 let. Tyto příspěvky však budou v roce 2030 ukončeny pro všechny věkové skupiny (Kela, 2022c). V souladu s důchodovou reformou, která byla schválena ústředními organizacemi trhu práce v roce 2014 a vstoupila v platnost v roce 2017, bude nejdřívější věk pro vznik starobního důchodu do roku 2025 postupně zvyšován na 65 let. Po roce 2025 bude věk odchodu do důchodu vázán na očekávanou délku života.
