Protestní akce a spory ve Finsku

Finská ústava zaručuje právo na stávku, ale podle právních předpisů v zákoně o pracovních smlouvách a zákoně o mediaci v pracovních sporech jsou stávky povoleny pouze v případě, že platnost kolektivní smlouvy vypršela a nová smlouva ještě nebyla uzavřena, nebo pokud je důvodem stávky něco, co nesouvisí s pracovními podmínkami, stejně jako je tomu v případě politických stávek a solidárních akcí. Právo na stávku je také omezeno v některých sektorech, jako je zdravotnictví, jehož fungování je životně důležité pro bezpečnost společnosti. Aby byla stávka legální, musí být také předem oznámena národnímu smírci. Legálními druhy protestních akcí jsou proto stávky, které se konají v době, kdy neplatí žádná dohoda, a stávky z politických důvodů a solidarity. Mezi nejběžnější formy protestních akcí patří stávky (lakko) nebo odmítání pracovat, ať už zcela nebo částečně, stávky (ulosmarssi) a zákazy přesčasů (ylityökielto).

Vývoj v oblasti protestních akcí, 2012–2022

Poznámka: Uvedená čísla zahrnují všechny typy protestních akcí, včetně nejen stávek (nejběžnější forma protestních akcí), ale také hrozeb, embarg a podobných akcí.

Zdroj: Finský statistický úřad, 2020a

Mechanismy kolektivního řešení sporů

Mediační systém je založen na finském zákoně o mediaci v pracovních sporech. Národní smírce spolu s dalšími smírci na částečný úvazek při Národním úřadu smírce pomáhají vyjednávacím partnerům, pokud nelze dosáhnout kolektivní dohody bez pomoci zvenčí. Strany mohou dobrovolně zapojit Úřad národního smírce do kol kolektivního vyjednávání, aniž by hrozila kolektivní akce. Ústředním organizacím trhu práce může být při vypracovávání komplexních dohod o příjmové politice nápomocen také národní koncil. Účast na mediaci v pracovních sporech je povinná, ale jednotlivé strany nemusí návrh národního smírce přijmout. Pracovní soud se zabývá případy souvisejícími s porušením kolektivních smluv a může ukládat pokuty v případech nezákonných protestních akcí. Nový zákon o spolupráci má posílit sociální dialog na pracovišti.

Individuální mechanismy řešení sporů

Jednotlivé pracovněprávní spory vyplývající z individuálních pracovních smluv uzavřených mezi jedním zaměstnavatelem a jedním zaměstnancem nebo vyplývající z právních předpisů týkajících se pracovněprávních vztahů – a samozřejmě jakékoli pracovněprávní spory, které nespadají do působnosti pracovního soudu – jsou projednávány jako běžné občanskoprávní věci, v první řadě okresními soudy (alioikeus). Okresní soudy se skládají ze soudců z povolání a v některých případech i ze soudců z lidu. Proti rozhodnutí okresního soudu se lze obvykle odvolat u odvolacího soudu (hovioikeus) a proti rozhodnutí tohoto soudu se lze odvolat k Nejvyššímu soudu (korkein oikeus). Jednotlivé pracovněprávní spory, které jsou postoupeny okresním soudům, se obvykle týkají záležitostí, jako je mzda a ukončení pracovních smluv. V individuálních pracovněprávních věcech projednávaných občanskoprávními soudy nedochází k přímému zapojení odborových organizací a tyto případy nemohou být předloženy odbory bez souhlasu pracovníka. Okresní soudy a odvolací soudy mohou ukládat pokuty ve věcech souvisejících se zaměstnáním.

Využití mechanismů alternativního řešení sporů

Spory projednávané u pracovního soudu jsou mnohem častější než spory mediace vedené národním smírcem. Z 82 rozsudků pracovního soudu v roce 2022 jich 29 souviselo se stávkami, hrozbami stávky nebo jinými protestními akcemi.

Využití mechanismů řešení sporů: počet pracovněprávních sporů zprostředkovaných národním smírcem, 2012–2022

Poznámka: není k dispozici.

Zdroj: Národní úřad smírce, 2022; nedatováno; Pracovní soud, nedatováno