Profil pracovního života ve Francii
Tento profil popisuje klíčové charakteristiky pracovního života ve Francii. Jeho cílem je poskytnout relevantní základní informace o strukturách, institucích, aktérech a příslušných předpisech týkajících se pracovního života.
To zahrnuje ukazatele, údaje a regulační systémy týkající se těchto aspektů: subjekty a instituce, kolektivní a individuální pracovněprávní vztahy, zdraví a dobré životní podmínky, odměňování, pracovní doba, dovednosti a odborná příprava a rovnost a nediskriminace na pracovišti. Profily jsou systematicky aktualizovány každé dva roky.
Trade unions, employer organisations and public institutions play a key role in the governance of the employment relationship, working conditions and industrial relations structures. They are interlocking parts in a multilevel system of governance that includes European, national, sectoral, regional (provincial or local) and company levels. This section looks at the main actors and institutions and their role in France.
Public authorities involved in regulating working life
The state continues to play a crucial role in French industrial relations. The system is highly regulated: the government sets the minimum wage, the Ministry of Labour extends virtually all collective agreements, and an increasing number of issues are subject to compulsory negotiations at sectoral or company level.
In recent years, however, a series of laws has been approved delegating the regulation of certain issues to social partners, typically at company level. For instance, there are obligations, sometimes on an annual or a multiannual basis, to negotiate on wages; the organisation of working time; gender equality; the professional integration of workers with disabilities; financial participation; and the employment of older workers.
Furthermore, the labour law reform of August 2016 was wide-ranging and aimed to give company-level agreements precedence over those at sectoral level or the law itself if the latter so provides. This reversal is already provided for in the bill on an experimental basis in connection with the legislation on working time. It thereby decentralises collective bargaining.
Finally, decentralisation has been strengthened as a result of the labour law reform of 2017. Therefore, for a large number of issues, company-level agreements prevail and the role of social partners in the management of the unemployment scheme and the vocational training system has been reduced, as the role of the state has expanded.
Individual employment rights are enforced by the French Labour Inspectorate (Inspection du travail) and the employment tribunal system (conseils de prud’hommes). Cases are presented in front of a panel of four lay judges composed of two representatives of both unions and employers.
Representativeness
Since 1966, five trade union confederations have been deemed representative at national level. Prior to 2008, each trade union at local or sectoral level that was affiliated to one of these confederations was also considered to be representative (through the presumption of representativeness). These principles were modified in 2008 by the law on ‘social democracy and working time reform’. Regardless of affiliation, representativeness now depends primarily on the ‘electoral audience’; to be representative and able to participate in negotiations, a trade union must therefore win at least 10% of the votes at workplace level, and 8% at sectoral level.
In terms of national cross-sectoral representativeness in the private sector, the second round of workplace elections in 2017 resulted in representative status being granted to all five unions that had been considered representative previously: the General Confederation of Labour (Confédération générale du travail, CGT); the French Democratic Confederation of Labour (Confédération française démocratique du travail, CFDT); the General Confederation of Labour – Force Ouvrière (Confédération générale du travail – Force Ouvrière, CGT-FO); the French Christian Workers’ Confederation (Confédération française des travailleurs chrétiens, CFTC); and the French Confederation of Professional and Managerial Staff – General Confederation of Professional and Managerial Staff (Confédération française de l’encadrement – confédération générale des cadres, CFE-CGC) (Eurofound, 2017a).
In July 2017, the representativeness of employer organisations was analysed for the first time (see Eurofound, 2017b). The representativeness of the three main employer organisations (see the section ‘Main employer organisations and confederations’) was recognised.
Trade unions
About trade union representation
The term ‘paradox of French unionism’ (Dares, 2008) describes the combination of very low union density with strong union presence at workplace level (see the table below). Trade union density in France is among the lowest in Europe. According to the most recent assessment of union density provided by the Directorate of Research, Economic Studies and Statistics (Direction de l’Animation de la Recherche, des Études et des Statistiques, Dares), it decreased from 11.2% in 2013 to 10.3% in 2019 for the whole territory, in both the private and the public sector (Dares, 2023a). This proportion has been relatively stable over the past 10 years. Statistics show a significant disparity between the public sector, with a rate of 18.1%, and the private sector, with a rate of 7.7%, and unions are particularly strong among permanent full-time employees.
Observers put forward a range of explanations, two of which are particularly salient. First, French unions are weak in terms of membership but are prominent in the workplace, and union membership is often closely linked to union engagement. In addition, almost one French union member in five is an active employee representative. Second, virtually all collective agreements are extended to the entire sector, leading to a remarkably high coverage rate of above 90%. This gives employees a ‘free ride’ – that is, they enjoy the benefits negotiated by unions without having to commit to union membership.
Trade union membership and density, 2010–2019
| 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | Source(s) | |
| Trade union density in terms of active employees (%)* | 10.8 | n.a. | n.a. | 11.0 | n.a. | n.a. | 10.8 | n.a. | n.a. | n.a. | OECD and AIAS, 2021 Administrative data from the main French union confederations |
| 10.8 | n.a. | n.a. | 11.0 | n.a. | n.a. | 10.8 | n.a. | n.a. | 10.1 | Dares, 2021a | |
| Trade union membership (thousands)** | 2,046 | 2,075 | 2,086 | 2,070 | 2,062 | 2,067 | 2,075 | 2,074 | 2,071 | n.a. | OECD and AIAS, 2021 |
Notes: * Proportion of employees who are members of a trade union. ** Trade union membership of employees based on (household) labour force surveys or any other surveys (such as working conditions surveys and social attitudes surveys) asking respondents about their union membership in their main job. Trade union membership of employees is derived from the total union membership and adjusted, if necessary, for trade union members outside the active, dependent and employed labour force (i.e. retired workers, self-employed workers, students, unemployed people). n.a., not available.
Hlavní odborové konfederace a federace
Odbory jsou národní organizace. Francie má pět odborových svazů, které jsou uznávány jako reprezentativní na vnitrostátní úrovni. Jsou uvedeny v tabulce níže. Všechny údaje o členech jsou hlášeny samotnými a u některých organizací jsou pravděpodobně nadhodnoceny, ale méně než v předchozích letech.
Jiné odbory mají významný vliv, ale zatím nemají reprezentativní status na vnitrostátní meziodvětvové úrovni. Mohly by však vést kolektivní vyjednávání na podnikové úrovni nebo, pokud dosáhnou odvětvového prahu pro poslední volby, na odvětvové úrovni.
Hlavní odborové konfederace a federace
| Name | Abbreviation | Number of members | Involved in collective bargaining? |
| General Confederation of Labour (Confédération générale du travail) | CGT | 605,606 (2022) | Yes |
| French Democratic Confederation of Labour (Confédération française démocratique du travail) | CFDT | 610,544 (2022) | Yes |
| General Confederation of Labour – Force Ouvrière (Confédération générale du travail –Force Ouvrière) | CGT-FO | 350,000 (2022) | Yes |
| French Christian Workers’ Confederation (Confédération des travailleurs Chrétiens) | CFTC | 140,000 (2022)* | Yes |
| French Confederation of Professional and Managerial Staff – General Confederation of Professional and Managerial Staff (Confédération française de l’encadrement – Confédération générale des cadres) | CFE-CGC | 160,000 (2022) | Yes |
Poznámka: * Podle odborníků je toto číslo nadhodnocené, reálnější by bylo 100 000.
Již potřetí od reformy odborové reprezentativnosti v roce 2008 (viz sekce "Reprezentativnost") byla popularita odborových svazů v soukromém sektoru na národní, mezioborové a odvětvové úrovni hodnocena podle jejich podílu na hlasech zaměstnanců. Dne 26. května 2021 zveřejnilo Ministerstvo práce údaje vycházející z výsledků voleb na pracovištích. Míra účasti však činila pouze 38,24 % (oproti 42,76 % v roce 2017).
Pět hlavních odborových konfederací s členskou základnou napříč celou ekonomikou si udrželo svou reprezentativnost. CFDT měla 26,77 % hlasů, mírně před CGT s 22,96 %. CGT-FO se umístila na třetím místě s 15,24 % hlasů, následovaná CFE-CGC s 11,92 % a CFTC s 9,50 %. Nedávno vytvořené odborové svazy, Národní federace nezávislých odborů (Union Nationale des Syndicats Autonomes) a Solidarita, jednota, demokracie (Union syndicale Solidaires), které mají tendenci zaujímat poměrně radikální postoj, nedokázaly dosáhnout 8% prahu na národní úrovni se skóre 5,99 % a 3,68 %.
Podle třetího hodnocení reprezentativnosti odborů ve veřejném sektoru, které vychází z výsledků voleb na pracovištích konaných ve dnech 1. až 8. prosince 2022, zůstává CGT s 20,9 % hlasů vedoucí odborovou organizací pro státní správu jako celek (stát, místní samosprávy a nemocnice), následovanou CGT-FO (18,7 %) a CFDT (18,7 %)). Vezmeme-li však v úvahu výsledky voleb na pracovištích v soukromém sektoru, CFDT je od roku 2018 předním francouzským odborovým svazem ve veřejném i soukromém sektoru.
Reforma odborového zastoupení zákonem ze dne 20. srpna 2008 vedla k hluboké změně francouzského odborového prostředí na odvětvové a podnikové úrovni. Některé organizace, jako je CFTC a CFE-CGC, ztratily svou reprezentativnost ve značném počtu odvětví. Jiným organizacím, jako je Národní federace nezávislých odborů, se dostalo uznání za jejich reprezentativnost na odvětvové úrovni.
O zastupování zaměstnavatele
Členství v organizacích zaměstnavatelů je ve Francii dobrovolné a organizace soutěží o získání členů. Většina zaměstnavatelů v zemi je členy alespoň jedné zaměstnavatelské organizace. Na rozdíl od odborů byla hustota organizace zaměstnavatelů poměrně vysoká (Traxler, 2004). Podle studie zveřejněné společností Dares (2019) byla v roce 2017 v průměru každá čtvrtá společnost ve Francii členem organizace zaměstnavatelů a dva ze tří zaměstnanců v těchto společnostech pracovali. Míra pokrytí zaměstnanci je vysoká v sektorech, kde je zaměstnanost vysoce koncentrována kolem několika velkých společností (chemický a farmaceutický průmysl, sklářský průmysl, stavebnictví, veřejné práce a bankovnictví). To naznačuje, že předchozí odhady, které zahrnovaly celkový počet členů všech konfederací, silně nadhodnocovaly reprezentativnost organizací zaměstnavatelů ve Francii. Důvodem je to, že mnoho společností je členy několika organizací.
Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2011–2019 (%)
| 2011 | 2012 | 2013 | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | Source(s) | |
| Employer organisation density in terms of active employees | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 79.2 | n.a. | n.a. | OECD and AIAS, 2021 |
| n.a. | 75 | 75 | 75 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | Visser, 2015 | |
| Employer organisation density in terms of private sector establishments* | n.a. | n.a. | 34 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 40 | European Company Survey 2013/2019 |
| Employer organisation membership in private sector establishments | 44 | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | Dares, 2015a |
| n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | n.a. | 25.0 | n.a. | n.a. | Dares, 2019 |
Poznámky: * Procento zaměstnanců pracujících v podniku, který je členem jakékoli organizace zaměstnavatele, která se podílí na kolektivním vyjednávání. není k dispozici.
Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace
Hnutí francouzských podniků (Mouvement des Entreprises de France, MEDEF) bylo založeno v roce 1998 jako nástupce bývalé Národní rady francouzských zaměstnavatelů (Conseil national du patronat français, CNPF). MEDEF je mnohovrstevnatá konfederace odvětvových a územních organizací, která sdružuje společnosti s více než 10 zaměstnanci. Organizuje 76 federací, které zastřešují přibližně 600 asociací, jejichž členy jsou společnosti působící ve stejném odvětví, 13 regionálních organizací a více než 100 departementních nebo místních organizací. MEDEF se snaží pokrýt všechny společnosti bez ohledu na jejich velikost, ve všech geografických a profesních odvětvích. Její členové v roce 2021 tvořili přibližně 66 % celkové pracovní síly v soukromém sektoru.
Dne 6. ledna 2017 změnila Všeobecná konfederace malých a středních podniků (Confédération Générale des Petites et Moyennes Entreprises, CGPME) svůj název na Konfederaci malých a středních podniků (Confédération des petites et moyennes entreprises, CPME). Svaz je organizován do čtyř národních sekcí: obchod, služby, průmysl a řemesla. Organizuje 117 územních svazů a asi 200 federací nebo profesních sdružení. Její členové v roce 2021 tvořili přibližně 28 % celkové pracovní síly v soukromém sektoru.
Dne 17. listopadu 2016 se Asociace zaměstnavatelů řemeslné práce (Union professionnelle artisanale, UPA) sloučila s Národním svazem svobodných povolání (Union nationale des professions liberales, UNAPL) a vytvořily nový orgán, Unii místních podniků (Union des entreprises de proximité, U2P). Svaz organizuje 119 federací nebo profesních sdružení a 110 regionálních nebo místních organizací. Její členové v roce 2021 tvořili přibližně 31 % celkové pracovní síly v soukromém sektoru.
Existuje také organizace zaměstnavatelů zastupující neziskový sektor, Svaz zaměstnavatelů sociální ekonomiky (Union des employeurs de l'économie sociale et solidaire, UDES), dříve Svaz odborů a reprezentativních skupin zaměstnavatelů v sociální ekonomice (Union de syndicat et groupements d'employeurs représentatifs dans l'économie sociale). Organizace zastupuje 80 % zaměstnavatelů v tomto odvětví.
Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace
| Name | Abbreviation | Numbers of members | Year | Involved in collective bargaining? |
| Movement of French Enterprises (Mouvement des Entreprises de France) | MEDEF | 125,929 | 2021 | Yes |
| Confederation of Small and Medium-sized Enterprises (Confédération des Petites et Moyennes Entreprises) | CPME | 243,397 | 2021 | Yes |
| Union of Local Businesses (Union des entreprises de proximité) | U2P | 203,715 | 2021 | Yes |
Reforma reprezentativnosti organizací zaměstnavatelů byla přijata v rámci reformy odborného vzdělávání, která proběhla v březnu 2014 (prostřednictvím zákona č. 2014-288 ze dne 5. března 2014 o odborném vzdělávání, zaměstnanosti a sociální demokracii). Podle vyhlášky č. 2015-654 ze dne 10. června 2015, aby byly organizace zaměstnavatelů reprezentativní na odvětvové úrovni, musí zahrnovat určitý počet členských společností, které představují alespoň 8 % všech společností přidružených k organizacím zaměstnavatelů v příslušném sektoru (publikum členských společností) nebo 8 % zaměstnanců zaměstnaných stejnou organizací na národní, meziprofesní nebo profesní úrovni (publikum zaměstnanců). Vyhláška uvádí praktické podrobnosti o tom, jak vypočítat prahovou hodnotu 8 %. Vysvětluje také, jak mohou organizace zaměstnavatelů vznést námitku proti kolektivní smlouvě, pokud zastupují přidružené společnosti, které zaměstnávají více než 50 % pracovní síly společností přidružených k organizacím zaměstnavatelů v daném odvětví.
Sociální partneři jsou i nadále intenzivně zapojeni do správy některých ustanovení sociálního zabezpečení, jako je veřejné zdravotní pojištění, dávky v nezaměstnanosti a rady sociálního zabezpečení (paritarisme). Sociální partneři hrají ústřední úlohu také v systému doplňkového soukromého zdravotního pojištění (mutuelles, institutions de prévoyance) a penzijních plánech. Kromě toho jsou zapojeny do systému odborného vzdělávání. Vnitrostátní systém sbližování politik je doplněn tripartitním sociálním dialogem na regionální nebo místní úrovni. Zákon č. 2007-130 ze dne 31. ledna 2007 o modernizaci sociálního dialogu ukládá povinnost konzultovat se zástupci odborů a organizací zaměstnavatelů na vnitrostátní úrovni před navržením reforem v oblasti pracovněprávních vztahů, zaměstnanosti a odborného vzdělávání. Vláda by měla těmto organizacím poskytnout politický dokument, který představí "diagnózy, cíle a hlavní možnosti" navrhované reformy. Sociální partneři pak mohou uvést, zda mají v úmyslu zahájit jednání a kolik času potřebují k dosažení dohody. Tento postup se nevztahuje na "nouzové situace"; V takových případech musí vláda své rozhodnutí odůvodnit, což může být právně napadnutelné.
Při zpracování návrhu zákona v návaznosti na připomínkový řízení není vláda povinna přijmout obsah kolektivní smlouvy v její podobě. V závislosti na daném problému však musí Národní komisi pro kolektivní vyjednávání (Commission nationale de la négociation collective, de l'emploi et de la formation professionnelle, CNNCEFP) předložit návrh zákona o reformách týkajících se pracovněprávních vztahů, zaměstnanosti a odborného vzdělávání.
Sociální partneři, kteří jsou tímto orgánem zastoupeni, mohou posoudit, zda jsou návrhy vlády v souladu s příslušnou kolektivní smlouvou, a případně se k nim vyjádřit.
Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa
| Name | Type | Level | Issues covered |
| Economic, Social and Environmental Council (Conseil économique, social et environnemental, CESE) | Tripartite plus* | National | Economic policy, public health, finance |
| National Collective Bargaining Commission (Commission nationale de la négociation collective, de l’emploi et de la formation professionnelle, CNNCEFP) | Tripartite | National | Collective bargaining, employment, vocational training |
Poznámka: * Sociální dialog zahrnující organizace zaměstnavatelů a odborů, jakož i skupiny občanské společnosti, jako jsou nevládní organizace nebo akademici.
Ve Francii jsou zaměstnanci zastoupeni prostřednictvím odborů a struktur složených ze zaměstnanců přímo volených všemi pracujícími. Zastoupení pracovníků je povinné od roku 1945 na všech pracovištích s nejméně 11 nebo 50 zaměstnanci, v závislosti na struktuře. Tyto orgány jsou z velké části regulovány zákonem. Existuje však prostor pro regulaci prostřednictvím kolektivního vyjednávání, neboť sociální partneři mohou prostřednictvím kolektivní smlouvy vytvářet informační a konzultační orgány s cílem zlepšit informovanost a konzultace v rámci podniků. Sociální partneři mohou vyjednat zlepšení zařízení pro zástupce zaměstnanců, jako je více placeného volna nebo více zdrojů. Od reformy trhu práce v roce 2017 se prostředí zastoupení zaměstnanců na úrovni pracoviště změnilo. Důvodem je sloučení tří hlavních informačních a poradenských orgánů pro zaměstnance ve všech společnostech – zástupců zaměstnanců (délégués du staff), podnikové rady (comité d'entreprise) a výboru pro zdraví, bezpečnost a pracovní podmínky – do sociálního a hospodářského výboru (comité social et économique, CSE). CSE měla být založena ve všech dotčených společnostech nejpozději do 1. ledna 2020.
Odbory
Od roku 1968 jsou uznávána práva odborů a odbory jsou oprávněny jmenovat dílenské předáky (délégués syndicaux) ve společnostech s nejméně 50 zaměstnanci (zákoník práce, články L2143-1 až L2143-23). Tito zástupci mají pravomoc vyjednávat a podepisovat kolektivní smlouvy na úrovni společnosti. Jiné orgány zastupující zaměstnance tuto pravomoc nemají, pokud je alespoň jeden dílenský předák. Od reformy reprezentativnosti v roce 2008 mohou odbory, které nejsou považovány za zástupce v podniku, jmenovat "zástupce odborů" (représentant de la section syndicale) (zákoník práce, články L2142-1-1 až L2142-1-4), který má podobná práva jako jmenovaný dílenský předák s výjimkou práva vyjednávat kolektivní smlouvy. V souladu s většinovou kolektivní smlouvou mohou dílenští předáci převést svou kolektivní vyjednávací sílu na CSE, která pak může vyjednávat a uzavírat kolektivní smlouvy.
Sociální a hospodářské výbory
CSE jsou právnickými osobami a jako kolegiální orgány jsou složeny z členů volených zaměstnanci, zástupců vedení společnosti a zástupců jmenovaných odbory (zákoník práce, články L2311-1 až L.2315-22). Členové jsou voleni všemi pracovníky v každém soukromém sektoru s více než 10 zaměstnanci. Významné vzdělávací instituce postupně nahradily stávající volené orgány (zástupce zaměstnanců, podnikové rady a committees_ BOZP, viz tabulka v následujícím section_), přičemž proces byl dokončen do 1. ledna 2020.
CSE mohou být vytvořeny buď na úrovni společnosti, nebo na úrovni provozovny, pokud je také zřízena centrální CSE. CSE dostávají od zaměstnavatelů informace o otázkách, jako jsou ekonomické a sociální aspekty společnosti a nové technologie. Jsou s nimi konzultovány i strategické směřování společnosti. Kromě toho se účastní formálních konzultací se zaměstnavateli o tématech, jako je propouštění a odborné vzdělávání (bez formální vyjednávací síly) a odpovídají za řízení sociálních a kulturních činností, pro které mají rozpočet, který je stanoven kolektivní smlouvou. Jinak mají CSE funkční rozpočet ve výši 0,2 % ročních mezd svých společností, nebo 0,22 % ve společnostech s více než 2 000 zaměstnanci. CSE také přebírají úkoly bývalých delegátů zaměstnanců (předkládání individuálních a kolektivních stížností vedení a zajištění provádění právních předpisů a kolektivních smluv) a úlohu výboru pro bezpečnost a pracovní podmínky.
Ve skupině podniků může být vytvořena rada zaměstnanců na úrovni skupiny (comité de groupe) (zákoník práce, články L2331-1 až L2335-1), která má podobná práva jako běžné podnikové rady. Společnost s celoevropskou působností může vytvořit evropskou radu zaměstnanců (comité d'entreprise européen) (zákoník práce, článek L2341-1), která může být v souladu se zákoníkem práce sloučena s radou zaměstnanců na úrovni skupiny, pokud s tím souhlasí zástupci zaměstnanců.
Od účinnosti zákona č. 2015-994 ze dne 17. srpna 2015commissions syndical paritaires interprofessionnelles), které nabízejí 4,6 milionu zaměstnanců pracujících v malých a středních podnicích s méně než 11 zaměstnanci pokrytí informačním a poradním orgánem (zákoník práce, článek L.2234-1). Úlohou výboru je poskytovat právní informace nebo rady zaměstnancům a zaměstnavatelům; projednávat a přijímat rady nebo stanoviska k otázkám souvisejícím s malými a středními podniky (odborná příprava, zaměstnanost, zdraví a bezpečnost a prognózování a řízení dovedností).
Podle Darese (2022a) bylo v roce 2020 41,4 % společností s 10 a více zaměstnanci v nezemědělském soukromém sektoru (o 0,5 procentního bodu méně než v roce 2019), což představuje 78,4 % zaměstnanců v oboru, zastřešeno alespoň jedním orgánem pro zastupování zaměstnanců. Lze pozorovat, že podnikové rady jsou přítomny v 35 % podniků. Tyto společnosti zaměstnávají 74 % zaměstnanců. CSE jsou přítomny v 35,5 % společností; Tyto společnosti zaměstnávají 74,9 % zaměstnanců. V době průzkumu mělo 5,6 % společností stále jeden nebo více orgánů, které existovaly před reformou v roce 2017, přičemž nové volby se mohou konat později v tomto roce. Pokles přítomnosti odborových delegátů, který začal v roce 2019, pokračoval i v roce 2020. Výbory pro bezpečnost a ochranu zdraví, bezpečnost a pracovní podmínky, které jsou povinné ve společnostech s 300 a více zaměstnanci, které zřídily nové orgány zastupující zaměstnance, jsou přítomny v 79,4 % těchto společností. Jsou také přítomny v 21,0 % podniků s 50 až 299 zaměstnanci.
Technické komise
Informační a konzultační orgány existují také ve veřejném sektoru, ale jejich organizace se liší od organizace v soukromém sektoru. Hlavními poradními orgány ve veřejném sektoru jsou technické výbory.
Reforma kolektivního vyjednávání ve veřejném sektoru, kterou přinesl zákon č. 2010-751 ze dne 5. července 2010, mění způsob, jakým je odborová reprezentativnost posuzována ve veřejném sektoru, a to v souladu s předpisy, které jsou v soukromém sektoru zavedeny od roku 2008. Od té doby, co byla tato legislativa zavedena, volby na pracovišti určily, do jaké míry jsou odbory zapojeny do vyjednávání, mohou podepisovat dohody a zastávat křesla v tripartitních poradních orgánech.
Technický výbor má různé pravomoci v závislosti na divizích státní služby, do kterých spadá, například ve státní správě, ve veřejných nemocnicích nebo v místní samosprávě.
Regulace, složení a působnost zastupitelského orgánu
Body | Regulation | Composition | Competences/involvement in company-level collective bargaining | Thresholds for/rules on when the body needs to be/can be set up |
Trade union representative(s) (délégué syndical, DS) | Regulation codified by law in the Labour Code | Trade union delegate(s) | Involved in company-level collective bargaining and are mandated to defend workers’ interests | In establishments or companies with 50 employees or more. |
Social and economic committee (comité social et économique, CSE) (since September 2017) | Regulation codified by law in the Labour Code | Elected employees, representatives, management and, in companies with 50 employees or more, trade union representatives. | Involved in company-level collective bargaining under certain conditions – that is, if trade union representation is not present or if a majority collective agreement transfers the power of negotiation from trade union representative(s) to the committee. | In establishments or companies with 11 employees or more. |
