Kolektivní vyjednávání v Řecku

Před hospodářskou krizí, tj. do roku 2010, v souladu s právními předpisy z roku 1990 (zákon č. 1896/90), probíhalo kolektivní vyjednávání na třech úrovních: EGSSE stanovila národní minimální mzdu a pracovní podmínky; odvětvové nebo profesní kolektivní smlouvy stanoví minimální mzdu a pracovní podmínky pro daná odvětví a povolání, a na úrovni podniků byly použity dohody založené na společnostech. Odvětvové/profesní dohody nemohly stanovit nižší mzdy nebo méně příznivé pracovní podmínky, než jaké byly dohodnuty EGSSE. Stejně tak dohody uzavřené na základě podniků nemohly stanovit nižší mzdy nebo méně příznivé pracovní podmínky, než jaké byly sjednány na odvětvové úrovni. Kromě toho na vnitrostátní a odvětvové úrovni existoval mechanismus rozšíření, který činil dohody závaznými pro všechny (zaměstnavatele i zaměstnance), zatímco existoval systém jednostranného používání rozhodčího řízení.

Po roce 2010 došlo v zavedeném legislativním rámci svobodného kolektivního vyjednávání k řadě legislativních zásahů (zákon č. 3899/2010 Sb., č. 4024/2011, č. 4046/2012 Sb., č. 4046/2012 Sb., č. 4093/2012 Sb. a č. 4172/2013 Sb.).

Cílem změn byla plná "decentralizace" kolektivního vyjednávání. Hlavní záměry změn byly následující: odstranit "hierarchický" vztah mezi úrovněmi vyjednávání s cílem oslabit význam a závazný charakter mezisektorového a odvětvového vyjednávání; učinit kolektivní smlouvy závaznými pouze pro členy organizací zaměstnavatelů a odborů; aby převládaly kolektivní smlouvy založené na společnostech; zrušit mechanismus rozšíření; zavést dobrovolné rozhodčí řízení; a aby uzákonila nový vládní mechanismus pro stanovení minimálních mezd (a nikoli sociální partneři prostřednictvím EGSSE).

Po skončení třetího ekonomického ozdravného programu pro Řecko (20. srpna 2018) byl znovu zaveden mechanismus rozšíření odvětvových kolektivních smluv a zásada výhodnosti (podle níž se nejvýhodnější režim pro pracovníka uplatní, pokud individuální pracovní smlouva existuje vedle více kolektivních pracovních smluv). Od té doby do konce roku bylo na všechny zaměstnavatele rozšířeno celkem 10 národních odvětvových kolektivních smluv.

Mechanismus prodloužení a zásada příznivosti existují od roku 1990, ale v roce 2011 byly pozastaveny. Obnovení rozšiřitelnosti kolektivních pracovních smluv v roce 2018 bylo doprovázeno přísnějšími podmínkami a přísnějšími kontrolami, aby bylo zajištěno, že organizace zaměstnavatelů pokrývají 51 % zaměstnanců v daném odvětví. Kromě toho se dříve měla za to, že kolektivní smlouva, jejíž platnost technicky vypršela, ale nebyla formálně ukončena organizací zaměstnavatelů nebo odborovou organizací za účelem sjednání nové smlouvy, měla za to, že má neomezenou dobu trvání a platnost. Celkovým výsledkem je výrazné snížení procenta pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami po roce 2012.

Pokrytí mzdových vyjednávání

Neexistují žádné národní údaje o pokrytí mzdovými vyjednáváními a neexistuje žádný monitorovací orgán nebo mechanismus. Předpokládá se, že míra pokrytí kolektivním vyjednáváním o mzdách je velmi nízká kvůli zrušení mechanismu prodloužení.

Pokrytí kolektivního mzdového vyjednávání zaměstnanců na všech úrovních

Poznámka: * Procento zaměstnanců pracujících v místních jednotkách, kde se na více než 50 % zaměstnanců vztahuje kolektivní mzdová smlouva, v porovnání s celkovým počtem zaměstnanců, kteří se průzkumu zúčastnili.

Zdroje: Eurofound, Evropský průzkum společností v letech 2013 a 2019 (včetně společností ze soukromého sektoru se zařízeními s >10 zaměstnanci (kódy NAACE B–S), ); otázka v průzkumu byla otázkou s výběrem odpovědí a bylo možné odpovědět na více odpovědích); Eurostat [earn_ses10_01], [earn_ses14_01], [earn_ses18_01], Zjišťování o struktuře výdělků v letech 2010, 2014 a 2018 (včetně společností s >10 zaměstnanci (kódy NAACE B–S, kromě O), s jednou odpovědí pro každou místní jednotku)

Úrovně vyjednávání

Od roku 2010 a reforem kolektivního vyjednávání je nejdůležitější/nejčastěji používanou úrovní vyjednávání úroveň podniků.

Podle údajů Ministerstva práce je napříč různými úrovněmi kolektivních smluv patrný trend decentralizace kolektivního vyjednávání.

Od znovuzavedení mechanismu pro prodloužení odvětvových kolektivních smluv (v srpnu 2018) se situace poněkud změnila. V roce 2018 bylo na všechny dotčené zaměstnavatele rozšířeno celkem 10 stávajících vnitrostátních odvětvových kolektivních smluv.

Počet dohod uzavřených na různých úrovních vyjednávání, 2010–2021

Zdroj: Ministerstvo práce, INE GSEE, 2023

Charakteristika dohod na různých úrovních vyjednávání, 2010–2022

Poznámka: Všechny kolektivní smlouvy mají maximální dobu platnosti tři roky.

Nejběžnější jsou podnikové smlouvy, i když obsahují méně výhodné mzdové podmínky než odvětvové/profesní kolektivní smlouvy nebo EGSEE. Dohoda založená na společnosti však nemůže stanovit nižší mzdy, než jaké stanoví vláda, a musí být v souladu s národní minimální mzdou.

EGSEE je závazný pouze pro členy organizací zaměstnavatelů a odborů.

Pokud jde o pracovní dobu, zákon umožňuje kolektivní smlouvy o úpravě pracovní doby na úrovni podniků; Pracovní doba nesmí přesáhnout 40 hodin týdně v průměru za jeden rok.

Úrovně kolektivního vyjednávání, 2022

Poznámky: * Týká se pouze pracovní doby v rámci společnosti, aniž by byla překročena celková maximální pracovní doba stanovená zákonem. ** Od roku 2012_,_ je stanovena vládou a EGSSE zahrnuje pouze nemzdovou problematiku. V theory_ může EGSSE_ určit wages_,_ ale pouze pro signatářské strany. Týdenní pracovní doba je pojem, který byl poprvé zaveden v EGSSE z roku 1984, který byl ratifikován zákonem, a stanoví maximální limity.

Artikulace

Od změn zavedených v systému v srpnu 2018 je národní minimální mzda stanovena vládou a je povinná pro všechny zaměstnavatele. Odvětvové/pracovní dohody jsou závazné pouze v případě, že se vztahují na 51 % zaměstnanců v souladu se zvláštním mechanismem prodloužení stanoveným zákonem.

Podnikové smlouvy se vztahují na zaměstnance společnosti a mají přednost v případě, že odvětví nemá závaznou kolektivní smlouvu.

Načasování kol vyjednávání

Jednání o EGSSE tradičně začíná na začátku roku po vypršení platnosti dohody. Odvětvové a podnikové kolektivní vyjednávání začíná po vypršení platnosti předchozí smlouvy. Pro kola vyjednávání neexistuje žádná konkrétní nebo pevná lhůta/načasování.

Koordinace

Neexistují žádné zvláštní koordinační mechanismy.

Prodlužovací mechanismy

Od roku 1990 do roku 2011 mohl ministr práce v souladu se zákonem č. 1876/90 prodloužit a prohlásit za závaznou kolektivní smlouvu pro všechny pracovníky v odvětví, pokud se dohoda vztahovala na zaměstnavatele, kteří zaměstnávali 51 % pracovní síly v daném odvětví. O prodloužení může požádat příslušná odborová organizace nebo organizace zaměstnavatelů.

Toto prodloužení bylo pozastaveno, zatímco Řecko provádělo dohody o nouzovém vyplácení (zákon č. 4024/2011). S přijetím nového zákona (zákon č. 4472/17) byl stanoveno, že mechanismus prodloužení bude znovu zaveden po skončení podpůrného programu, který byl v té době platný.

V srpnu 2018, po období pozastavení (2012–2018), byl mechanismus prodloužení znovu zaveden. Nová právní úprava zavedla podmínky a postupy prodlužování odvětvových kolektivních smluv. Pokud členské společnosti odvětvové organizace zaměstnavatelů, která podepsala dohodu, zaměstnávají alespoň 51 % zaměstnanců v daném odvětví, stává se dohoda ministerským rozhodnutím závaznou pro celý sektor. Z tohoto důvodu musí organizace zaměstnavatelů předložit svůj členský rejstřík dobrovolně. Pokud organizace zaměstnavatelů rejstřík nepředloží, není povinné prodloužení kolektivní smlouvy možné.

V říjnu 2019 vláda mechanismus prodloužení znovu revidovala. Podle nejnovější platné legislativy (zákon č. 4635/30-10-2019) vyžaduje prodloužení platnosti kolektivní smlouvy nebo rozhodčího rozhodnutí následující postup.

• Kterákoli ze signatářských stran může podat oficiální žádost ministru práce (a zaslat oznámení ASE) spolu s dokumentací o dopadu prodloužení na konkurenceschopnost a zaměstnanost.

• ASE poté zašle ministrovi práce odůvodněné stanovisko, které zohlední výše uvedené skutečnosti a doloží příslušným potvrzením příslušného odboru ministerstva práce, že kolektivní uspořádání je závazné pro zaměstnavatele s více než 50 % pracovníků v daném odvětví.

• Ministr práce poté vydá prodloužení.

Dále jsou v novém zákoně stanoveny výjimky pro společnosti, které se potýkají s vážnými finančními obtížemi a jsou ve stavu úpadku nebo jednají o mimosoudním vyrovnání nebo finanční restrukturalizaci. Tyto společnosti mohou být osvobozeny, pokud ASE poskytne odůvodněné stanovisko k podmínkám nebo k tomu, že celá kolektivní pracovní smlouva je prohlášena za závaznou. Kromě toho, na základě rozhodnutí ministra práce a na základě stanoviska ASE, je možné, aby byly konkrétní společnosti vyňaty a jakékoli relevantní otázky týkající se provádění tohoto ustanovení byly identifikovány konkrétně pro každý podnik, zejména opatření na ochranu stávajících pracovních míst.

Mechanismy odchylek

Zákon č. 3845/2010 a následné právní předpisy stanovily možnost, aby se dohody založené na společnostech odchýlily od příslušných odvětvových/profesních kolektivních smluv, jakož i od EGSEE. Spodní hranicí je národní minimální mzda stanovená vládou.

Od srpna 2018 však platí, že pokud je odvětvová kolektivní smlouva povinná, není odchylka na základě podnikové dohody možná.

V případě otázek pracovní doby se mohou dohody na nižší úrovni (dohody na základě podnikové smlouvy) odchýlit od dohod na vyšší úrovni (odvětvových) dohod, ale v souladu se skupinou EGSEE a právními předpisy nesmí týdenní pracovní doba překročit 40 hodin.

Vypršení platnosti kolektivních smluv

Podle zákona č. 4046/2012 Sb. mohou být kolektivní smlouvy pouze smlouvami na dobu určitou, a to s minimální dobou trvání jeden rok a maximální dobou trvání tři roky. Dříve byla stanovena i možnost uzavírat kolektivní smlouvy na dobu neurčitou.

Se stejným zákonem se změnil již dříve existující systém "prodloužení" a "následného účinku" kolektivních smluv. Nyní, když platnost kolektivní smlouvy vypršela bez obnovení, zůstává v platnosti pouze část kolektivní smlouvy. Stávající rámec stanoví období prodloužení platnosti staré kolektivní smlouvy o tři měsíce až do podpisu nové kolektivní smlouvy. Nový režim "po efektu" neukládá zaměstnavatelům povinnost vyplácet zaměstnancům celou výši odměny, ale pouze základní mzdu (odvětví, povolání nebo firmy) a čtyři konkrétní příplatky související s počtem odpracovaných let, dětmi, studiem a rizikovou prací. Tyto slevy mohou být zaměstnavatelem ukládány jednostranně a bez souhlasu zaměstnance, a to až do doby, než budou nahrazeny novou kolektivní smlouvou nebo dokud nebude mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena nová individuální smlouva, která může obsahovat ještě nevýhodnější podmínky. Je stanoveno zmrazení zvyšování po uplynutí jednoho roku u stejného zaměstnavatele, tj. "splatnosti služby", s pozastavením účinnosti jakéhokoli příslušného zákona, ustanovení, kolektivní smlouvy nebo dokonce rozhodčího rozhodnutí.

Je třeba poznamenat, že zákon č. 4331/2015 znovu zavedl šestiměsíční lhůtu, ale později, zákonem č. 4336/2015, byla tříměsíční lhůta znovu stanovena.

Současná situace je tedy taková, že po vypršení platnosti každé samostatné kolektivní smlouvy zůstává dohoda v platnosti po dobu tří měsíců, během níž může být znovu sjednána (v souladu s nejnovějším zněním platného zákona (zákon č. 4336/2015)).

Mírové klauzule

Povinnost zachovávat pracovní mír je zpravidla vlastní kolektivním smlouvám a vyplývá z povinnosti provádět dohody v dobré víře. Mírový závazek zakazuje stranám kolektivní smlouvy kolektivně používat nástroje, jako jsou stávky nebo výluky během doby její platnosti, za účelem zrušení nebo změny toho, co bylo dohodnuto.

Omezení mírových závazků mohou vyplývat z předchozích kolektivních smluv nebo rozhodčích rozhodnutí, které jsou rovněž chráněny ústavou. Mírový závazek nemusí být sjednán pouze kolektivní smlouvou, ale může být sjednán i prostou dohodou mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem.

Další aspekty pracovního života řešené v kolektivních smlouvách

Kolektivní pracovní smlouvy v Řecku se tradičně a hlavně zabývají otázkami platu, dávek a příspěvků a dalšími otázkami souvisejícími s prací, jako je dovolená. Po vyjmutí možnosti stanovit minimální mzdu a mzdu z působnosti EGSSE (zákon č. 4093/2012 a zákon č. 6 kabinetu ministrů) se sociální partneři na vnitrostátní úrovni začali zabývat širšími otázkami týkajícími se trhu práce a rozvíjet společné kroky.

V EGSEE v roce 2016 se sociální partneři zavázali k následujícímu:

• zajišťujíce pokračování institucionálních podmínek stanovených předchozími verzemi EGSSE a potvrzujíce, že v případě, že ustanovení o intervencích v EGSSE budou zrušena, zahájí přímá jednání s cílem stanovit mzdové podmínky dohody – včetně minimální mzdy

• souhlasí s tím, že "po prozkoumání možnosti spolupráce s Mezinárodní organizací práce podniknou nezbytné kroky k provedení opatření, která pomohou řešit problém přistěhovalectví uprchlíků"

• o začlenění evropské rámcové dohody o inkluzivních trzích práce do řeckého právního řádu, podepsané dne 25. března 2010 mezi EKOS, BusinessEurope, UEAPME (nyní SMEUnited) a Evropským střediskem zaměstnavatelů a podniků poskytujících veřejné služby

• dohodnout se na vypracování akčního plánu pro posouzení překážek a provádění opatření na podporu aktivního začlenění na trhu práce, například se zaměřením na otázky, jako je přístup a opětovné začlenění

V EGSEE v roce 2017 se sociální partneři dohodli, že:

• spolupracovat pod záštitou ministerstva práce v boji proti nehlášené práci, a to na základě návrhů MOP uvedených v diagnostické zprávě o nehlášené práci v Řecku z roku 2016.

• přijmout nová opatření pro boj proti rasismu a diskriminaci na pracovišti

• schválit znění národní strategie pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci vypracované Řeckým institutem pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Ελληνικό Ινστιτούτο Υγιεινής και Ασφάλειας στην Εργασία, Elinyae)

• a společně jej předložit vládě ke schválení

V EGSEE v roce 2018 se sociální partneři dohodli na vytvoření společných technických studijních skupin zaměřených na tato témata:

• Fond sociálního zabezpečení pracovníků (Ταμείο Επαγγελματικής Ασφάλισης)

• Restart podnikání – záchrana pracovních míst

• Pokyny pro efektivní kolektivní vyjednávání

Dohodly se také na realizaci společných projektů týkajících se těchto témat:

• Budoucnost práce

• profesní příprava

Nakonec požádali vládu, aby zřídila stálou tripartitní konzultační radu, jak je stanoveno v Úmluvě MOP č. 144.

EGSSE pro rok 2018 byla prodloužena rozhodnutím ministra práce, nejprve do 31. prosince 2019 a poté později v roce 2020 do 31. prosince 2020 z důvodu pandemie COVID-19.

V EGSEE 2021 se sociální partneři dohodli na následujícím:

• přijmout evropskou rámcovou dohodu o digitalizaci práce, kterou evropští sociální partneři podepsali v červnu 2020, a rozvíjet činnosti zaměřené na rozvoj digitálních dovedností, další odbornou přípravu a certifikaci a spravedlivý přechod pracovníků na nízkouhlíkové hospodářství

• znovu potvrdit podporu ratifikaci Úmluvy MOP č. 190 a doporučení č. 206 o boji proti násilí a sexuálnímu obtěžování na pracovišti

EGSSE 2022 prodloužil obsah EGSEE 2021 do 30. června 2023. Jeho součástí bylo také zřízení pracovní skupiny s cílem formulovat návrh na neziskový právní subjekt v rámci Zvláštního účtu pro odborné vzdělávání (Ειδικός Λογαριασμός Επαγγελματικής Κατάρτισης, ELEK), který budou vnitrostátní sociální partneři řídit autonomně.