Profil země pracovního života v Irsku
Tento profil popisuje klíčové charakteristiky pracovního života v Irsku. Jeho cílem je poskytnout relevantní základní informace o strukturách, institucích, aktérech a příslušných předpisech týkajících se pracovního života.
To zahrnuje ukazatele, údaje a regulační systémy týkající se těchto aspektů: subjekty a instituce, kolektivní a individuální pracovněprávní vztahy, zdraví a dobré životní podmínky, odměňování, pracovní doba, dovednosti a odborná příprava a rovnost a nediskriminace na pracovišti. Profily jsou systematicky aktualizovány každé dva roky.
"Individuálními pracovněprávními vztahy" se rozumí vztah mezi jednotlivým pracovníkem a jeho zaměstnavatelem. Tento vztah je formován právní úpravou a výsledky vyjednávání sociálních partnerů o obchodních podmínkách. Tato část se zabývá vznikem a ukončením pracovního poměru a nároky a povinnostmi v Irsku.
Náležitosti pracovní smlouvy
Zákony o pracovních podmínkách (informace) z let 1994–2012 vyžadují, aby zaměstnavatelé poskytli písemné podmínky pro zaměstnance do dvou měsíců od začátku pracovního poměru. Neexistuje žádná zákonná povinnost poskytnout písemnou pracovní smlouvu.
Zákon o zaměstnanosti (různá ustanovení) z roku 2018 stanoví, že základní pracovní podmínky musí být zaměstnancům poskytnuty do pěti dnů od nástupu do práce, včetně jména a adresy zaměstnavatele, mzdy a pracovní doby. Pokud zaměstnavatel písemně nesdělí zaměstnanci tyto základní pracovní podmínky do jednoho měsíce ode dne nástupu do zaměstnání, může být zaměstnavatel vystaven pokutě ve zkráceném řízení (u okresního soudu) pokutě až do výše 5 000 EUR nebo až 12 měsícům odnětí svobody.
Řízení o výpovědi a ukončení pracovního poměru
Zákon o minimální výpovědi a podmínkách zaměstnání z roku 1973 stanoví minimální výpovědní dobu pro zaměstnance v závislosti na délce jejich pracovního poměru.
Zákony o odstupném z let 1967–2012 stanoví zákonné povinnosti týkající se scénářů propouštění, jako je minimální odstupné ve výši dvou týdnů mzdy za odpracovaný rok plus jeden týdenní plat. Zákonné propouštění se vztahuje na zaměstnance s dvouletým odpracováním u zaměstnavatele, kteří jsou starší 16 let.
Zákony o ochraně zaměstnanosti z let 1977–2007 ukládají zaměstnavatelům povinnost stanovit si v souvislosti s propouštěním 30denní lhůtu na projednání.
Zákon o zaměstnancích (poskytování informací a konzultací) z roku 2006 vyžaduje, aby zaměstnavatelé konzultovali se zaměstnanci podstatné změny na pracovišti (ve společnostech s 50 a více zaměstnanci).
Zákon o nespravedlivém propouštění z roku 1977 je základní legislativou na ochranu zaměstnanců před neoprávněným propouštěním.
Mateřská a otcovská dovolená
Zákony o rodičovské dovolené z let 1998–2019 stanoví období neplacené rodičovské dovolené pro rodiče; zahrnují omezené právo na placenou dovolenou v případě vážné nemoci v rodině (vyšší moci).
Zákon o rodičovské dovolené a dávkách z roku 2019 stanoví sedmitýdenní placenou rodičovskou dovolenou do dvou let od narození nebo adopce dítěte. Výše dovolené a dávek bude do roku 2024 zvýšena na devět týdnů v souladu s požadavky směrnice o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem.
Mateřská dovolená zahrnuje 26 týdnů placené dovolené a dalších 16 týdnů neplacené dovolené (to znamená, že matka si může vzít nejméně 10 měsíců volna po narození dítěte). Otcovská dovolená zahrnuje dva týdny placené dovolené pro otce. Rodičovská dovolená zahrnuje sedm týdnů nepřenosné placené dovolené, kterou si matky a otcové mohou vzít do dvou let od narození/adopce dítěte. Rodičovská dovolená bude v roce 2024 prodloužena na devět týdnů. Rodičovská dovolená je neplacená dovolená, kterou lze čerpat během prvních 12 let života dítěte.
Zákonná úprava dovolené
| Maternity leave | |
| Maximum duration | Total of 42 weeks. Two weeks of leave have to be taken before the end of the week of the baby’s expected birth and four of the weeks have to be taken after the birth. |
| Reimbursement | 26 weeks’ paid leave, plus a further 16 weeks’ unpaid (if certain social insurance contribution conditions are met). |
| Who pays? | Maternity benefit is paid by the state if the worker has made sufficient social insurance contributions. Employers are not obliged to pay employees who are on maternity leave but some may do so. |
| Legal basis | 1994–2004 Maternity Protection Acts. |
| Parental leave | |
| Maximum duration | 26 weeks’ unpaid leave. Both parents have an equal and separate entitlement to 26 weeks’ unpaid parental leave per child (for a child up to the age of 12). |
| Reimbursement | Unpaid. |
| Who pays? | Unpaid. |
| Legal basis | 1998–2006 Parental Leave Acts. |
| Paternity leave | |
| Maximum duration | 7 weeks. |
| Reimbursement | A worker may qualify for paternity benefit from the Department of Social Protection if they have made sufficient pay-related social insurance contributions. |
| Who pays? | The state pays paternity benefit if the worker has made sufficient social insurance contributions. Employers are not obliged to pay employees who are on paternity leave but some may do so. |
| Legal basis | Paternity Leave and Benefit Act 2019 (as amended). |
Zdravotní dovolená
Zákonná nemocenská dovolená a mzda byly uzákoněny v roce 2022 a zavedeny 1. ledna 2023. Doba trvání a výše nemocenské jsou stanoveny předpisy. V roce 2023 byla stanovena na 3 dny ročně, tedy na 70 % běžné mzdy (s limitem 110 EUR za den). V roce 2024 se zvýšila na 5 dní v roce. V roce 2025 to bude 7 dní v roce a v roce 2026 se zvýší na 10 dní v roce.
Zaměstnanci ve veřejném sektoru mají přístup ke státnímu systému nemocenské dávky, který je popsán v nařízení o řízení veřejných služeb (nemocenská) z roku 2014. Tyto předpisy stanoví nemocenskou s plnou mzdou po dobu tří měsíců, po níž následuje dovolená s polovičním platem po dobu dalších tří měsíců během čtyřletého klouzavého období. V předpisech je ustanovení o protokolu o kritických onemocněních, který umožňuje osobám trpícím vážným onemocněním/zraněním (podle určitých kritérií) pobírat šest měsíců plné mzdy a šest měsíců polovičního platu.
Důchodový věk
V Irsku neexistuje všeobecný automatický věk pro odchod do důchodu. Státní důchodový věk se nyní vyplácí ve věku 66 let a v roce 2021 se plánovalo zvýšení na 67 let a v roce 2028 na 68 let pro ženy i muže. Zvýšení na 67 let však bylo pozastaveno uprostřed silného politického odporu. Nová důchodová komise zkoumala řadu otázek týkajících se státních důchodů a doporučila způsob, jak v průběhu času zvyšovat věk odchodu do důchodu. Tato cesta dosud nebyla vládou přijata. Některá povolání mají stanovený věk odchodu do důchodu, například Garda Síochána (60 let) a hasiči. Zákonem stanovený minimální věk odchodu do důchodu ve veřejném sektoru (pro osoby, které nastoupily od roku 2004) je 65 let (s výjimkou Garda Síochána a hasičů). Soudci musí odejít do důchodu v 70 nebo 72 letech, v závislosti na tom, jak dlouho sloužili.
Zákon o penzijním připojištění (věk odchodu do důchodu) z roku 2018 byl přijat v prosinci 2018. Tento zákon stanoví zvýšení věku pro povinný odchod do důchodu pro většinu státních zaměstnanců přijatých před 1. dubnem 2004, a to z 65 na 70 let. Podle tohoto zákona má každý státní zaměstnanec, který nedosáhl povinného důchodového věku před 26. prosincem 2018, nový povinný věk odchodu do důchodu ve výši 70 let.
Většina státních zaměstnanců přijatých před 1. dubnem 2004 měla dříve povinný věk odchodu do důchodu 65 let. Státní zaměstnanci, kteří byli přijati mezi 1. dubnem 2004 a 31. prosincem 2012 (dále jen "noví uchazeči"), nemají povinný věk pro odchod do důchodu a tyto právní předpisy se na ně nevztahují. Státní zaměstnanci, kteří byli přijati dne 1. ledna 2013 nebo později, jsou účastníky jednotného důchodového systému a již dosáhli povinného důchodového věku 70 let. S přijetím zákona o penzijním připojištění (věk odchodu do důchodu) z roku 2018 nemá žádný státní zaměstnanec, kromě příslušníka uniformované skupiny pro rychlé přírůstky, povinný věk odchodu do důchodu nižší než 70 let.
Nevztahuje se na následující skupiny:
Uniformovaná důchodová skupina pro rychlé narůstání: V sektoru veřejných služeb existují určité skupiny zaměstnanců, které jsou z provozních důvodů povinny odejít do předčasného důchodu. Tato skupina se skládá z příslušníků Garda Síochána, příslušníků Stálých obranných sil, hasičů a příslušníků vězeňské služby.
Skupiny, které podle úmluvy nemají povinný věk pro odchod do důchodu: Prezident Irska, členové komor parlamentu Oireachtas nebo Evropského parlamentu, držitelé kvalifikovaných funkcí podle definice v zákoně z roku 2004 o penzijním připojištění ve veřejné službě (různá ustanovení) (například členové vlády, státní ministři, Ceann Comhairle, generální prokurátor).
Soudci a další osoby, za jejichž povinný odchod do důchodu odpovídá ministr spravedlnosti a rovnosti podle právních předpisů soudů a soudních úředníků: To zahrnuje soudce, magistra vrchního soudu a soudní úředníky.
Státní zaměstnanci, kteří odešli do důchodu a byli znovu přijati na základě smlouvy: Jejich smluvní podmínky na dobu určitou zůstávají v platnosti.
