Aktéři a instituce v Lotyšsku

Institucemi na nejvyšší úrovni, které se podílejí na regulaci pracovního života, jsou všeobecný zákonodárný orgán, lotyšský parlament (Latvijas Republikas Saeima), a jeho výbor pro sociální záležitosti a zaměstnanost. Některé právní předpisy přijímá kabinet ministrů. Dříve, než byly normativní předpisy přijaty kabinetem ministrů, byly projednávány na zasedáních státních tajemníků a mezivládních pracovních skupin. Zasedání Výboru kabinetu ministrů se nekonala od dubna 2019. Sociální dialog a pracovní podmínky jsou v přímé odpovědnosti Ministerstva sociálních věcí. Odbor plánování a rozvoje sociální politiky, odbor politiky pracovních vztahů a ochrany práce, odbor politiky trhu práce, odbor mezinárodní spolupráce a politiky EU vypracovávají v rámci ministerstva návrhy politik zaměstnanosti a normativních předpisů v oblasti pracovního života a dohlížejí na provádění přijatých normativních předpisů. Ministerstvo sociálních věcí má dvě výkonné instituce, které se přímo zabývají trhem práce: Státní úřad práce (NVA) a VDI.

NVA se zabývá problematikou podpory zaměstnanosti a nezaměstnanosti.

Hlavní povinností VDI je státní dozor a kontrola dodržování normativních předpisů v oblasti pracovního práva a ochrany práce. Tato instituce také sleduje a podporuje bezpečnost a ochranu zdraví při práci. VDI spolupracuje s Institutem bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí Univerzity Riga Stradins, který shromažďuje a udržuje databázi nemocí z povolání. Provoz VDI je regulován legislativou.

Ministerstvo hospodářství, které je odpovědné za otázky zaměstnanosti (navrhování politik zaměstnanosti, vytváření pracovních míst, řízení programů souvisejících se zaměstnaností podporovaných Evropskými strukturálními a investičními fondy) a podílí se tak na organizaci pracovního života, má také roli v regulaci otázek pracovního života.

Pracovní soudy v Lotyšsku neexistují.

Na vnitrostátní úrovni jsou zaměstnavatelé zastoupeni jedinou organizací zaměstnavatelů (LDDK) a zaměstnanci jsou zastoupeni jedinou odborovou organizací (LBAS).

Tento systém zastoupení je stanoven v "Koncepci tripartitní spolupráce", která byla schválena kabinetem ministrů v roce 1998, a ve stanovách NTSP. To je potvrzeno v trojstranné dohodě mezi kabinetem ministrů, LBAS a LDDK, podepsané dne 1. října 2004.

Práva a povinnosti sociálních partnerů jsou stanoveny v zákoně o odborech a v zákoně o organizacích zaměstnavatelů a jejich sdruženích. Zásady reprezentativnosti v pracovněprávních vztazích jsou stanoveny v části 2 zákoníku práce.

O odborovém zastoupení

Zákon o odborových organizacích (§ 4) stanoví, že každý má právo svobodně založit odborovou organizaci bez jakékoli diskriminace a právo do odborové organizace nevstoupit. Ustanovení § 8 zákoníku práce upravuje členství v odborových organizacích pro pracující občany. Zaměstnanci a zaměstnavatelé mají právo svobodně se sdružovat bez jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace a připojovat se k organizacím, aby hájili svá sociální, ekonomická a profesní práva a zájmy a získávali výhody poskytované těmito organizacemi. Příslušnost k těmto organizacím nebo touha se k nim připojit nesmí sloužit jako základ pro odmítnutí uzavřít pracovní smlouvu, pro ukončení pracovní smlouvy nebo pro jiné omezení práv zaměstnance.

Některé kategorie jsou vyloučeny z práva zakládat odbory a vstupovat do nich. Jsou to: zaměstnanci Úřadu pro ochranu ústavy, Obranné zpravodajské a bezpečnostní služby a Bezpečnostní policie; vojáci; pohraniční stráž. Zaměstnanci státní policie mají svůj vlastní odborový svaz.

Článek 16 zákona o odborech (přijatého v roce 2014) stanoví, že zájmy odborů na vnitrostátní úrovni ve vztazích s kabinetem ministrů musí být zastoupeny odborovým sdružením, které sdružuje největší počet pracovníků v zemi. Zájmy odborů ve vztazích se státem a institucemi místní samosprávy na sektorové nebo profesní úrovni nebo na úrovni správního území by navíc měly být zastoupeny odborovou organizací, která je členem odborového svazu sdružujícího největší počet pracujících v ČR. Zákon však umožňuje státním a místním vládním institucím v případě potřeby spolupracovat s jinými odborovými svazy a jejich sdruženími.

Členství v odborech a hustota členství v odborech

Údaje o členství v odborech se v Lotyšsku oficiálně neshromažďují. LBAS má vlastní datovou sadu, ale jedná se o interní zdroj a není veřejně dostupný. Počet členů odborů v členských organizacích LBAS také není znám.

Dostupné údaje do roku 2019 naznačují, že počet členů a hustota neustále klesají. Například v roce 2017 se počet členů pohyboval kolem 96 000 a v roce 2019 klesl na 85 700. Počet zaměstnanců v roce 2019 činil 871 000 (údaje z Ústředního statistického úřadu Lotyšska (CSP) a LBAS). Hustota odborů byla v roce 2019 10,16 %.

V mnoha případech je pokles členství v odborech spojen s významnými socioekonomickými transformacemi, jako je uzavření velkých sovětských podniků, které byly tradičně baštou odborů, zmenšující se proces průmyslového rozvoje a reformy v sektoru vzdělávání a zdravotnictví.

Členství v odborech a hustota členství v odborech

* Podíl zaměstnanců, kteří jsou členy odborové organizace. ** Členství zaměstnanců v odborech se odvozuje od celkového počtu členů odborů a v případě potřeby se upravuje pro členy odborů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenty, nezaměstnané osoby).

Poznámka: není k dispozici.

Hlavní odborové konfederace a federace

Hlavní odborovou konfederací je LBAS – jediná odborová organizace zastupující zaměstnance na celostátní úrovni.

Složení LBAS se v průběhu let měnilo. V roce 2019 byl z LBAS vyloučen Sjednocený policejní odborový svaz (který má asi 320 členů). V roce 2017 se k LBAS připojil Odborový svaz lotyšských zaměstnanců vnitra (s 2 900 členy). V letech 2021–2022 vystoupily z LBAS dva odvětvové odborové svazy (Lotyšský odborový svaz ošetřovatelského a zdravotnického personálu a Odborový svaz lotyšských pracovníků pošt a telekomunikací) a členem se stal jeden odvětvový odborový svaz (Lotyšský odborový svaz probačních zaměstnanců). Podle vlastních údajů měla LBAS na začátku roku 2023 19 přidružených organizací.

Všechny pobočky LBAS jsou vedoucími odborovými svazy na úrovni sektoru. Z nich největší odborové svazy jsou v následujících sektorech:

• vzdělávání (Lotyšský odborový svaz pracovníků ve vzdělávání a vědě (Latvijas Izglitibas un zinatnes darbinieku arodbiedriba, LIZDA))

• zdravotnictví (Odborový svaz zaměstnanců zdravotní a sociální péče Lotyšska (Latvijas Veselibas un socialas aprupes darbinieku arodbiedriba, LVSADA))

• železniční doprava (Odborový svaz lotyšského železničního a dopravního průmyslu (Latvijas Dzelzceļnieku un satiksmes nozares arodbiedrība, LDzSA))

• energetika (lotyšský odborový svaz Enerģija (Latvijas arodbiedrība Enerģija, LAB "Enerģija"))

• státní služby (Odborový svaz zaměstnanců státních institucí, obcí a finančního sektoru (Latvijas valsts iestāžu, pašvaldību, uzņēmumu un finanšu darbinieku arodbiedrība, LVIPUFDA)

• veřejné služby a doprava (Lotyšský odborový svaz pracovníků ve veřejných službách a dopravě (Latvijas Sabiedrisko pakalpojumu un Transporta darbinieku arodbiedriba, LAKRS))

Odbory zřídka existují v maloobchodních společnostech – včetně těch, které jsou vlastněny zahraničními vlastníky – a v malých soukromých společnostech. V některých odvětvích služeb (jako jsou vnitrozemské vodní cesty, kadeřnictví a osobní služby) odbory neexistují.

Hlavní odborová konfederace

O zastupování zaměstnavatele

Lotyšské právní předpisy nestanoví práva, povinnosti ani omezení členství v organizacích zaměstnavatelů. Zákon stanoví, že organizace zaměstnavatele je veřejná organizace založená nejméně pěti zaměstnavateli, která zastupuje a chrání ekonomické, sociální a profesní zájmy svých členů a další zájmy, které jsou v souladu s cíli a funkcemi organizace. Členy organizace zaměstnavatelů mohou být fyzické nebo právnické osoby, které na základě pracovní smlouvy zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance.

Sdružení organizací zaměstnavatelů může být založeno, pokud se spojí alespoň tři organizace zaměstnavatelů. Zaměstnavatel, který není členem organizace zaměstnavatele, může být rovněž členem sdružení organizací zaměstnavatelů, pokud na základě pracovní smlouvy zaměstnává alespoň 50 zaměstnanců.

Svazy organizací zaměstnavatelů a velké podniky, které splňují požadavky na zastoupení stanovené zákoníkem práce, jsou oprávněny zastupovat zaměstnavatele při jednání na sektorové úrovni.

Navzdory dobrému návrhu systému zastoupení je vzácné, aby se organizace zaměstnavatelů zapojily do kolektivního vyjednávání, a to i v případě, že jsou členy organizace zaměstnavatelů LDDK na národní úrovni.

Členství v organizaci zaměstnavatele a hustota

Oficiální údaje o členství v organizacích zaměstnavatelů se neshromažďují a organizace zaměstnavatelů nesledují hustotu členství. Proto není jasné, jak členství, tak pokrytí a hustota, pokud jde o zaměstnance. LDDK uvádí, že její členové zaměstnávali v roce 2009 37 % všech zaměstnaných lidí a v roce 2019 44 % (nárůst o 19 % za 10 let). Podle výroční zprávy LDDK za rok 2021 měla LDDK v roce 2021 173 členů. Údaje za rok 2022 nebyly zveřejněny. Podle webových stránek LDDK má v současné době 157 členů, z nichž 96 jsou velké podniky a 61 organizace zaměstnavatelů.

Členství není povinné.

Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2009–2022 (%)

* Procento zaměstnanců pracujících v podniku, který je členem jakékoli organizace zaměstnavatele zapojené do kolektivního vyjednávání.

Poznámka: není k dispozici. Údaje za období 2010–2012 nejsou k dispozici; Sloupce vyloučené z tabulky z důvodu nedostatku místa.

Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace

LDDK je největší organizací zaměstnavatelů a jediným zástupcem zaměstnavatelů na národní úrovni. Byla založena výhradně za účelem sociálního dialogu.

LTRK je největší obchodní asociace, ale ze zákona není organizací zaměstnavatelů. Hlavními odvětvími její činnosti jsou podnikatelské prostředí, konkurenceschopnost podniků a export.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

Hlavním tripartitním orgánem je NTSP, jehož činnost je upravena jejími stanovami (přijatými dne 30. října 1998). NTSP je podle svých stanov založen na principu parity zástupců kabinetu ministrů (dále jen vláda), LDDK a LBAS.

NTSP v souladu se stanovami přezkoumává plánovací dokumenty politiky a návrhy normativních aktů a předkládá návrhy na jejich zlepšení v následujících oblastech: sociální zabezpečení, pokyny pro státní rozpočet, strategie hospodářského a regionálního rozvoje, zdravotnictví, rozvoj všeobecného a odborného vzdělávání, zaměstnanost a klasifikace povolání a provádění mezinárodních závazků.

NTSP poskytuje dvoustupňovou diskusní platformu: v první fázi se diskuse vedou v rámci podrad a ve druhé fázi se diskuse vedou v rámci hlavního orgánu NTSP. NTSP měla v roce 2022 10 podrad.

Výkonným orgánem NTSP je jeho sekretariát. Zpočátku byl NTSP a jeho sekretariát provozován ministerstvem sociálních věcí, ale později byl právní status rady povýšen tak, že je přímo podřízena předsedovi vlády. V důsledku toho je sekretariát nyní provozován státní kanceláří. Tajemník NTSP je podřízen státní kanceláři v institucionálních záležitostech a předsedovi vlády ve funkčních záležitostech.

Zasedání NTSP jsou organizována na požádání a konají se nejméně jednou za dva měsíce.

Institucionální úprava a organizace práce NTSP se v posledních třech letech nezměnily.

Existují určité orgány, jako jsou poradní sbory a pracovní skupiny, do nichž musí být sociální partneři přizváni k účasti, ale tyto orgány nejsou vytvořeny speciálně pro účely sociálního dialogu. Příkladem takové organizace je Ekonomická rada a její výbory, ve kterých jsou LDDK a LBAS zastoupeny v hlavní radě a ve výborech.

Sociální partneři na národní úrovni LBAS a LDDK uzavřeli jednu tripartitní dohodu o spolupráci – v roce 2004 – a tři dohody o vzájemné spolupráci – v letech 1994, 2007 a 2013 (platné do roku 2020) – zaměřené na vytvoření příznivého ekonomického prostředí a průmyslového míru.

Dne 25. května 2022 podepsalo pět největších vládních spolupracujících stran – LDDK a LBAS jako sociální partneři a LTRK, LPS a Lotyšská akademie věd jako spolupracující partneři – memorandum o dohodě, které předpokládá další koordinaci opatření a jednotný postoj při jednáních se státní správou za účelem dosažení stanovených cílů.

Hlavní tripartitní a bipartitní těleso

Ustanovení § 10 zákoníku práce stanoví, že zástupci zaměstnanců jsou buď:

• členové odborů nebo funkcionáři odborových svazů

• pověření zástupci zaměstnanců, kteří byli zvoleni v souladu s pracovním právem

Zástupci zaměstnanců jsou povinni hájit sociální, ekonomická a profesní práva a zájmy zaměstnanců.

Odborové organizace mohou být zakládány v souladu se zákonem o odborových organizacích. Zákon nestanoví hranice pro členství, ale stanovy stávajících odborových organizací stanoví, že odborovou organizaci mohou založit nejméně tři osoby.

Oprávnění zástupci zaměstnanců mohou být zvoleni, pokud podnik zaměstnává pět nebo více zaměstnanců. Zákoník práce nevyžaduje jmenování zástupce zaměstnanců pro informování a konzultace, ale stanoví pohodlné informační a konzultační postupy.

Zákon umožňuje neomezený počet odborových organizací a pověřených zástupců zaměstnanců v jednom podniku. Vyžaduje však, aby všichni stávající zástupci zaměstnanců byli oprávněni ke společnému jednání se zaměstnavatelem v poměru k počtu osob, které zastupují, nejméně však jeden zástupce v každém z nich.

Zákon vyžaduje, aby zástupci zaměstnanců vyjádřili jednotný názor na zaměstnavatele v případech, kdy: je zvoleno více zástupců, byli jmenováni zástupci více odborových organizací pro jednání se zaměstnavatelem nebo byli určeni zástupci jedné odborové organizace nebo zástupci více odborových organizací a pověření zástupci zaměstnanců pro jednání se zaměstnavatelem.

Právo zřizovat a provozovat evropské rady zaměstnanců upravuje zákon o informování pracovníků a projednávání s nimi v obchodních společnostech na úrovni EU a ve skupinách obchodních společností na úrovni EU.

Regulace, složení a působnost orgánů