Protestní akce a spory v Lotyšsku

Právo na stávku a postup pro stávku jsou stanoveny v zákoně o stávce. V roce 2019 byly zavedeny dvě novely: Byla zavedena kapitola VIII, týkající se správních deliktů v oblasti práva na stávku a příslušnosti v řízení o přestupku, a v souvislosti s tím byl vypuštěn § 19 odst. 3, bod 4), který stanoví právo VDI správně trestat viníky za porušení právních předpisů.

Zákon o pracovních sporech upravuje postup při řešení pracovněprávních sporů před stávkou, nebo pokud spory nejsou vyřešeny, odůvodnění stávek. Zákon se v roce 2022 nezměnil.

Zákon o stávce definuje stávku (streiks) jako prostředek k vyřešení sporu o kolektivní zájem, který se projevuje tím, že zaměstnanci nebo skupina zaměstnanců v odvětví podniku dobrovolně, úplně nebo částečně přeruší práci, aby dosáhli splnění svých požadavků.

Zaměstnanci mají právo na stávku za účelem ochrany svých ekonomických nebo profesních zájmů. Právo na stávku by mělo být uplatněno jako poslední možnost, pokud nebylo dosaženo dohody ve sporu v kolektivním zájmu. Účast na stávce musí být dobrovolná.

Soudci, státní zástupci, příslušníci policie, pracovníci požární ochrany, hasiči a zaměstnanci záchranných služeb, pohraniční stráž, příslušníci státní bezpečnostní služby, dozorci a lidé, kteří slouží v národních ozbrojených silách, ti všichni mají zakázáno stávkovat.

Dalšími právními druhy protestních akcí v kolektivním vyjednávání jsou pracovní spory (darba strīds) a mechanismy řešení sporů a výluky (lokauts) (upravené zákonem o pracovních sporech). Odbory mohou také svolávat protestní akce, jako jsou shromáždění (mītiņš), stávkové hlídky (pikety) a demonstrace (demonstrācija) (upravené zákonem o schůzích, stávkových hlídkách a demonstracích, přijatým dne 16. ledna 1997).

Novely zákona o shromážděních, stávkových hlídkách a demonstracích v roce 2022 zavedly nové předpisy, jejichž cílem je omezit politické účely shromáždění, demonstrací a demonstrací. Zákon zakazuje použití těchto opatření pro účely organizací, jejichž činnost v Lotyšsku je zakázána nebo souvisí s propagací či glorifikací událostí založených na ideologii nacistických nebo komunistických režimů.

Stávky jsou v Lotyšsku vzácné. Přesto podle údajů Mezinárodní organizace práce (ILO) došlo v roce 2017 k 15 stávkám a výlukám. Podle stejného zdroje nedošlo v letech 2018, 2019, 2020 a 2021 k žádným stávkám a výlukám. Podrobnější informace nebyly nalezeny ani ve statistikách MOP, ani v údajích z evropského průzkumu společností z roku 2019.

Národní statistiky o protestních akcích v Lotyšsku nejsou zveřejňovány. CSP může na požádání poskytnout údaje ze svého průzkumu ekonomicky aktivních obchodních společností, jednotlivých obchodníků, rolnických nebo rybářských farem, rozpočtových institucí, nadací nebo fondů a také administrativní údaje. Tyto údaje jsou předkládány MOP a zveřejněny v souboru údajů MOP. Údaje za rok 2022 nebyly v příslušném souboru údajů MOP nalezeny.

Na základě zpráv místních médií v roce 2022 došlo k několika protestním akcím. Například v oblasti vzdělávání demonstrovalo 16. června 2022 více než 3 000 pedagogických pracovníků před lotyšským parlamentem. Pedagogičtí pracovníci požadovali zastavení zavádění nového modelu odměňování učitelů, vyrovnání pracovní zátěže učitelů a spravedlivé rozdělení platových prostředků mezi obce tak, aby netrpěli učitelé z obcí s již vybudovanou sítí škol. Lékařský svaz LVSADA uspořádal ve dnech 27. července a 7. září 2022 dvě dvoudenní výstražné stávky a protestní akce v blízkosti kanceláře kabinetu ministrů. Hlavním požadavkem lékařů bylo zvýšení platů o 10 %.

Mechanismy kolektivního řešení sporů

Obecné zásady mechanismů řešení sporů jsou stanoveny v zákoníku práce.

V závislosti na předmětu sporu a zúčastněných osobách se pracovní spory dělí na individuální spory týkající se práv, kolektivní spory týkající se práv a kolektivní spory týkající se zájmů.

Při řešení individuálních a kolektivních sporů týkajících se práv se uplatňuje pracovní právo a občanské soudní řád. Při řešení kolektivních sporů o zájmy se uplatňuje zákoník práce a zákon o stávce.

Mechanismy kolektivního řešení sporů jsou podrobně upraveny v zákoně o pracovních sporech (§ 9–21). Zákon rozlišuje mezi kolektivními spory o práva a kolektivními spory týkajícími se zájmů. Zákon o práci upravuje řešení sporů z kolektivních smluv.

Kolektivním sporem o práva se rozumí názorová neshoda mezi zúčastněnými stranami, která vzniká při uzavírání, změně, ukončení nebo plnění pracovní smlouvy nebo při aplikaci nebo výkladu ustanovení právních předpisů, ustanovení kolektivní pracovní smlouvy nebo předpisů o pracovním řádu.

Kolektivní spor týkající se zájmů je názorový rozdíl mezi zúčastněnými stranami, který vzniká v souvislosti s postupy kolektivního vyjednávání určujícími nové pracovní podmínky nebo ustanovení o zaměstnávání.

V obou případech je prvním krokem písemné podání druhé straně, ve kterém jsou uvedeny vznesené požadavky. Pokud je odpověď záporná nebo není žádná odpověď, měl by být kolektivní spor týkající se práv vyřešen prostřednictvím smírčí komise. Každá strana kolektivního sporu o práva má právo obrátit se na soud, pokud není vyřešen prostřednictvím smírčí komise. Pokud se strany písemně dohodnou, může být kolektivní spor o práva postoupen k řešení rozhodčímu soudu.

Individuální mechanismy řešení sporů

Zákoník práce stanoví, že individuální spory týkající se práv mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, pokud nejsou řešeny v rámci podniku, by měly být řešeny soudně.

Zákon o pracovních sporech definuje individuální spor o práva jako názorový rozdíl mezi zaměstnancem nebo skupinou zaměstnanců a zaměstnavatelem vzniklý při uzavírání, změně, ukončení nebo plnění pracovní smlouvy a při aplikaci nebo výkladu ustanovení právních předpisů, ustanovení kolektivní smlouvy nebo pracovního řádu.

Individuální spory týkající se práv v podniku by měly být řešeny pokud možno jednáním mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.

Pokud nedojde při vyjednávání k dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, musí se zaměstnavatel se zástupci zaměstnanců písemně dohodnout na zřízení komise pro pracovněprávní spory. Zaměstnavatel a zástupci zaměstnanců se mohou dohodnout i na použití jiných postupů k vyřešení sporu.

Každá strana individuálního sporu o práva má právo obrátit se na soud, pokud se nepodaří vyřešit spor jednáním mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nebo pokud některá ze stran není spokojena s rozhodnutím komise pro pracovněprávní spory.

Odborové organizace mají právo zastupovat své členy bez zvláštního oprávnění při řešení individuálních sporů týkajících se práv a podávat žalobu k soudu v zájmu svých členů.

Využití mechanismů alternativního řešení sporů

V Lotyšsku neexistují pracovní soudy. Pracovní spory řeší obecný soud. Nejsou k dispozici žádné údaje o tom, jak často jsou využívány alternativní formy řešení sporů ve srovnání s postupy řešení sporů probíhajícími před soudem.

V roce 2018 provedla VDI výzkum účinných metod řešení pracovních sporů v Lotyšsku (Baltic Institute of Social Sciences, 2018). Výsledná zpráva poskytuje statistické údaje o některých aspektech postupů řešení sporů za rok 2017. Statistické údaje a výpočty autorů jsou založeny na žádostech k soudu a stížnostech k VDI. Za období 2017–2021 jsou k dispozici údaje o počtu případů přezkoumávaných VDI v otázkách pracovních práv. Neupřesňují, zda se jedná o pracovní spory nebo konzultace.

Využívání mechanismů řešení sporů, 2017–2022

Poznámka: není k dispozici.

Zdroje: 2017: VDI a informační systém soudu, jak je uvedeno v Baltic Institute of Social Sciences (2018); 2018–2022: výroční zprávy VDI o podáních přezkoumaných v otázkách pracovních práv