Základní informace týkající se Lucemburska

Hrubý domácí produkt (HDP) Lucemburska na obyvatele byl v roce 2022 téměř třikrát vyšší než průměr EU-27. S růstem téměř 2,3 % v roce 2019 je lucemburská ekonomika jednou z nejsilnějších v EU.

Dne 31. prosince 2023 mělo Lucembursko 672 050 obyvatel. Podíl cizinců žijících ve velkovévodství byl vysoký. Ke stejnému datu tvořili zahraniční rezidenti 317 678 lidí, což představuje 47,3 % z celkové populace.

Zdroj: Statec, 2023a

Trh práce je i nadále velmi aktivní, neboť kromě 288 918 pracovníků s bydlištěm v Lucembursku překračuje belgické, francouzské a německé hranice každý den za prací do Lucemburska 227 623 přeshraničních pracovníků (prosinec 2023).

Situace v oblasti zaměstnanosti 2021–2023

Poznámka: Lidé se zaměstnáním v domácnosti v Lucembursku.

Zdroj: Ministerstvo sociálního zabezpečení, Generální inspektorát sociálního zabezpečení (IGSS), 2023 (výpočty Lucemburského institutu socioekonomického výzkumu (LISER))

Tempo růstu celkové domácí zaměstnanosti mezi lety 2021 a 2022 (prosinec) činilo 3,1 %. U přeshraničního zaměstnání to bylo 3,6 % a u zaměstnávání lucemburských rezidentů (lucemburských a cizinců) 2,8 %. Tempo růstu bylo mezi lety 2022 a 2023 (prosinec) nižší: 1,4 % u všech domácích pracovních míst, 1,7 % u přeshraničních zaměstnání a 1,1 % u zaměstnanosti obyvatel Lucemburska.

V prosinci 2022 bylo u Národní agentury práce (Agence pour le développement de l'emploi, ADEM) zaregistrováno 15 760 nezaměstnaných obyvatel jako dostupných pro zaměstnání (ADEM, 2023a). Ve srovnání s prosincem 2021 se jednalo o pokles o 3,9 % (ADEM, 2023b). V roce 2022 činila míra nezaměstnanosti 4,8 % (očištěná o sezónní výkyvy). Abychom mohli pozorovat podobné hodnoty, musíme se vrátit na konec roku 2008 a začátek roku 2009. K 31. prosinci 2023 bylo k dispozici celkem 18 198 nezaměstnaných obyvatel (míra nezaměstnanosti 5,5 %), což představovalo nárůst o 2 438 osob (15,5 %) ve srovnání s 31. prosincem 2022. Nejnovější údaje uvádějí, že počet rezidentních uchazečů o zaměstnání registrovaných u ADEM činil k 31. březnu 2024 17 654 (míra nezaměstnanosti 5,6 %), což představuje nárůst o 2 322 (neboli 15,1 %) ve srovnání s březnem 2023.

Zákoník práce obsahuje veškerou pracovněprávní úpravu týkající se zastupování zaměstnavatelů, odborového zastoupení a kolektivního vyjednávání. Zákonný pracovní týden je 40 hodin, který lze prodloužit na 48 hodin. V roce 2016 však došlo v zákoníku práce k zásadní změně týkající se úpravy pracovní doby, kdy byl dočasně platný systém referenčních období nahrazen trvalým. Tento systém umožňuje prodloužit referenční období až na čtyři měsíce za určitých podmínek a s určitými omezeními, nebo dokonce až na 12 měsíců prostřednictvím kolektivního vyjednávání. V praxi tato reforma umožňuje prodloužit týdenní pracovní dobu nad stanovenou dobu pracovní doby za předpokladu, že zůstane v průměru nižší než 48 hodin týdně po dobu čtyř měsíců nebo více v závislosti na kolektivních smlouvách.

V roce 2016 navíc postupně vstoupil v platnost zákon o reformě zastoupení zaměstnanců ve firmách a 1. prosince 2016 vstoupila v platnost reforma rodičovské dovolené.

A konečně zákon ze dne 25. dubna 2019, kterým se mění zákoník práce, rozšířil minimální délku zákonné dovolené na 26 pracovních dnů v roce, a to bez ohledu na věk zaměstnance – tedy o jeden den více než dříve, ke kterému se přidává zákonný státní svátek 9. května (Den Evropy).

Pojem "lucemburský model" je často zmiňován při diskusích o sociálním dialogu nebo pracovních vztazích v rámci velkovévodství. Tento model spočívá ve struktuře a kultuře sociálního dialogu, která je schopna urovnat neshody a spojit hlavní aktéry z různých prostředí, aby dosáhli konsensu o tom, jaká opatření posílí hospodářský a sociální blahobyt země. Tento rozměr má i nadále velký ohlas mezi subjekty zapojenými do sociálního dialogu na všech úrovních. Dalším charakteristickým rysem lucemburského sociálního dialogu je jeho tradičně tripartitní rozměr, do něhož jsou zapojeny odbory, organizace zaměstnavatelů a vláda. Stát je považován za sociálního partnera sám o sobě. Většinu důležitých dohod dosažených na vnitrostátní úrovni – například o kontrole inflace, rozpočtové rovnováze, konkurenceschopnosti podniků a situaci na trhu práce – vyjednávají všechny tři strany. Až do roku 2010 nebyl lucemburský tripartitní model zpochybňován (Thill a Thomas, 2010). K prvnímu závažnému porušení tripartitního dialogu došlo v dubnu 2010, kdy tripartitní koordinační výbor (Comité de coordination tripartite) oznámil, že diskuse o konkurenceschopnosti lucemburského hospodářství, politik zaměstnanosti a veřejných financí nevedly k dohodě. Vláda, která stojí v čele země od prosince 2013, však zdůraznila svůj závazek k sociálnímu dialogu a jejím cílem je obnovit tripartitní koordinaci. Po podepsání dvoustranné dohody s odbory (v listopadu 2014) a další dohody se zástupci zaměstnavatelů (v lednu 2015) vláda vyzvala sociální partnery, aby se vrátili k dřívější tradici tripartitních konzultací v zemi (Eurofound, 2015). Navzdory závazku vlády se sociální dialog na vnitrostátní úrovni od roku 2016 zpomaluje. Konalo se několik dvoustranných setkání, ale na pořadu jednání nebylo žádné národní tripartitní vyjednávání. Teprve dne 30. června 2019 bylo uzavřeno třístranné zasedání, na němž byly uzavřeny nové dohody v ocelářském odvětví. Během krize COVID-19 se uskutečnilo několik tripartitních zasedání, na nichž se diskutovalo o zvládání pandemie a provádění opatření ke zmírnění dopadů indexace mezd.