Kolektivní vyjednávání v Lucembursku

Kolektivní smlouvy musí být sjednány mezi sociálními partnery v souladu s určitými formalitami a předloženy ITM ke schválení ministrem práce. Existují dva typy kolektivních smluv:

• standardní kolektivní smlouvy sjednané mezi zaměstnavatelem nebo skupinou podniků (nebo jejich zástupci) a odborovou organizací, které jsou mezi signatáři právně závazné

• Kolektivní smlouvy rozšířené velkovévodským nařízením a vztahující se na všechny zaměstnavatele a zaměstnance daného povolání

• Nejdůležitějšími úrovněmi vyjednávání jsou sektorová a podniková úroveň. Relativní důležitost těchto dvou úrovní shody se liší odvětví od odvětví. Odvětvové dohody existují v odvětvích, jako je bankovnictví, pojišťovnictví, soukromá bezpečnost, stavebnictví a všechna související řemesla, nemocniční a sociální sektor. Tyto dohody týkající se jednoho odvětví pokrývají 100 % pracovní síly a jsou rozšířeny ministerstvem práce. Mnoho odvětví však nemá žádné dohody na úrovni odvětví. V roce 2018 mělo 59 % všech zaměstnanců pracovní podmínky upravené kolektivním vyjednáváním (Statec, 2022a), což je i přes vysokou míru decentralizace kolektivního vyjednávání a slabost kolektivního vyjednávání v některých odvětvích poměrně vysoké číslo. Není-li v kolektivní smlouvě stanoveno jinak, nevztahují se na vrcholové vedení pracovní a platové podmínky stanovené v kolektivní smlouvě, která se na zaměstnance vztahuje. Zaměstnanci, jejichž plat je výrazně vyšší než plat vyplácený zaměstnancům, na které se vztahuje kolektivní smlouva, se považují za vrcholový management. Tento plat musí souviset s autoritativními a efektivními řídícími pravomocemi, nezávislostí při organizaci práce a flexibilitou pracovní doby.

Neexistuje žádné národní kolektivní vyjednávání o mzdách. Existuje však mechanismus pro indexaci mezd. Mzdy a mzdy (včetně minimální mzdy) jsou upraveny v souladu s životními náklady. Pokud se index spotřebitelských cen zvýší nebo sníží o 2,5 % během předchozího čtvrtletí, mzdy se automaticky upraví ve stejném poměru. Index spotřebitelských cen a jeho dopad na klouzavý mzdový tarif zveřejňuje každý měsíc národní statistický úřad (Národní institut pro statistiku a ekonomické studie (Statec)). Zaměstnavatel musí zvýšit všechny mzdy o 2,5 %. Odvětvové kolektivní smlouvy mohou obsahovat mzdové sazby spojené s platovou třídou a koeficientem. Na úrovni podniků se kolektivní smlouvy o mzdách často uzavírají na 12 až 24 měsíců.

Kolektivní mzdové vyjednávání zaměstnanců

Zdroje: Eurofound, Evropský průzkum společností 2013/2019 (zahrnoval společnosti ze soukromého sektoru s provozovnami s více než 10 zaměstnanci (kódy NAACE B–S), otázka v průzkumu byla otázka s možností výběru z více odpovědí a bylo možné odpovědět na více odpovědí); Eurostat [earn_ses10_01], [earn_ses14_01], [earn_ses18_01] (včetně společností s více než 10 zaměstnanci (kódy NAACE B–S, kromě O), s jedinou odpovědí pro každou místní jednotku), OECD a AIAS, 2021; Statec, 2019.

Nejnovější vnitrostátní údaje o rozšíření kolektivního vyjednávání vycházejí ze šetření EU o struktuře příjmů z roku 2018. Na základě tohoto průzkumu společnost Statec odhaduje, že na 59 % zaměstnanců se vztahuje kolektivní smlouva. Podle Statec (2022a) existuje velký rozdíl mezi veřejným sektorem (100 %), vzděláváním (92 %) a sociálními a pečovatelskými činnostmi (75 %) a některými činnostmi v soukromém sektoru služeb, jako je maloobchod (38 %), hotelové a restaurační činnosti (21 %) a technické a vědecké činnosti (14 %). Pokrytí se liší podle velikosti společnosti, od 30 % (pro společnosti s 10 až 49 zaměstnanci) až po 79 % (pro společnosti s více než 1 000 zaměstnanci). Globální míra založená na průzkumu Structure of Earnings Survey zahrnuje veřejný sektor. Pokud jsou vyloučeni zaměstnanci veřejného sektoru, činí míra pokrytí kolektivním vyjednáváním v Lucembursku 53 % (Statec, 2022a).

Meziodvětvové dohody jsou vzácné a nikdy se netýkají otázek, jako jsou mzdy nebo pracovní doba. Provádějí především celounijní dohody uzavřené sociálními partnery, například o práci na dálku nebo obtěžování na pracovišti.

Nejdůležitějšími úrovněmi vyjednávání jsou sektorová a podniková úroveň. Dohody na úrovni odvětví se zpočátku vztahují pouze na společnosti, které patří do organizací zaměstnavatelů, které dohodu podepsaly, ale vláda je často rozšiřuje na celé odvětví. Relativní důležitost těchto dvou úrovní shody se liší odvětví od odvětví. Odvětvové dohody existují například v odvětvích, jako je bankovnictví, pojišťovnictví a soukromá bezpečnost. Mnoho odvětví však nemá žádné dohody na úrovni odvětví.

Úrovně kolektivního vyjednávání, 2022

Artikulace

Otázka artikulace je v Lucembursku poměrně teoretická, protože tam, kde existuje odvětvová kolektivní smlouva, je velmi vzácné najít společnost s vlastní kolektivní smlouvou na podnikové úrovni. Kolektivní smlouvy na obou úrovních proto musí být jen zřídka koordinovány. Pokud však existují dvě úrovně kolektivní smlouvy, uplatní se zásada upřednostňování vůči smlouvám vyšší úrovně. Dohody na úrovni podniků nemohou zajistit horší pracovní a mzdové podmínky než dohody na úrovni odvětví. Pokud jsou ustanovení kolektivní smlouvy horší než minimální zákonné požadavky nebo omezují práva poskytovaná odvětvovou dohodou, jsou prohlášena za neplatná a nemají žádný účinek.

Na vnitrostátní úrovni neprobíhají žádná velká kola vyjednávání. Kolektivní vyjednávání o mzdách existuje v některých odvětvích a na úrovni podniků v různých obdobích. V bankovním sektoru a pojišťovnictví uzavírají sociální partneři kolektivní smlouvy zpravidla na dobu tří let. Na úrovni společností se kolektivní smlouvy o mzdě často uzavírají na kratší dobu (zákon stanoví, že minimální doba trvání dohody je šest měsíců a maximální tři roky).

Nejdůležitější formou mzdové koordinace je mechanismus indexace mezd. V dubnu 2006 rozhodli sociální partneři a vláda v Tripartitním koordinačním výboru o modulaci aplikace mechanismu indexace mezd pro období 2006–2009. Modulace odložila pravidelnou úpravu mzdových hladin v souladu s inflací až o sedm měsíců. Důvodem byly obavy o ekonomickou konkurenceschopnost v návaznosti na rychlý růst cen ropy. Během tohoto období se mzdy zvýšily o méně než běžné ceny. Mzdy jsou však obvykle indexovány podle změn životních nákladů. Když tedy index spotřebitelských cen klesá nebo stoupá, jsou v zásadě upraveny ve stejném poměru. Cílem je zachovat kupní sílu zaměstnanců. Kromě toho neexistuje žádná koordinace mzdových vyjednávání, ať už mezi vyjednávacími úrovněmi nebo uvnitř nich.

Odvětvové kolektivní smlouvy se zpočátku vztahují pouze na ty společnosti, které patří do organizací zaměstnavatelů, jež dohodu podepsaly. Sociální partneři na odvětvové úrovni však téměř vždy žádají vládu, aby je rozšířila na celé odvětví. V roce 2022 byly Ministerstvem práce a zaměstnanosti prohlášeny dvě odvětvové dohody za "obecnou povinnost". Neexistují žádné jiné dobrovolné mechanismy prodloužení nebo použití podmínek kolektivních smluv.

Neexistuje žádná možnost odchýlit se od kolektivních smluv za účelem vyplácení mezd pod úrovní kolektivní smlouvy. Odchylka je možná pouze u výplaty mezd nad kolektivně dohodnutou úroveň. Kromě toho musí být kolektivní smlouvy v souladu se zásadou příznivosti v souladu s ustanoveními zákona.

Aby bylo možné vypovědět kolektivní smlouvu (vždy uzavřenou na dobu určitou), ať už částečně nebo úplně, musí sociální partneři požádat o její vypovězení s ohledem na výpovědní lhůtu stanovenou v kolektivní smlouvě (maximálně tři měsíce). Poté musí strany zahájit nová jednání, která musí v každém případě začít nejpozději šest týdnů před tím, než dohoda nebo ustanovení, která mají být znovu sjednána, vstoupí v platnost. Ukončená kolektivní smlouva pozbývá platnosti, jakmile nová smlouva vstoupí v platnost, nejpozději však prvním dnem 12. měsíce následujícího po podání žádosti o ukončení, ale sociální partneři se mohou dohodnout na novém datu platnosti. Pokud není podána žádost o ukončení kolektivní smlouvy (nebo některých jejích ustanovení) před datem jejího ukončení, prodlužuje se o dobu neurčitou. Následně může být ukončena při dodržení výpovědní lhůty stanovené ve smlouvě.

Dle § L. 162-11 zákoníku práce se smluvní strany musí po dobu platnosti kolektivní smlouvy zdržet jakéhokoli jednání, které by mohlo potenciálně ohrozit jejich dodržování smlouvy. Musí se také zdržet účasti na jakékoli stávce nebo výluce týkající se témat upravených kolektivní smlouvou.