Aktéři a instituce v Nizozemsku

Až do roku 1980 hrála vláda hlavní roli v nizozemském systému pracovněprávních vztahů, zejména pokud jde o tvorbu mezd. Od té doby se situace změnila a v roce 2018 sociální partneři uvedli, že ministr sociálních věcí a zaměstnanosti vyvíjí zvláštní úsilí o jejich začlenění.

Nizozemská vláda má poměrně dobře propracovaný systém konzultací se sociálními partnery. Konzultace pravidelně probíhají v SER. Po sobě jdoucí kabinety často uzavřely sociální pakty, obvykle prostřednictvím bipartitní STVDA.

Nizozemsko má navíc vysoce rozvinutý přístup k odvětvovému sociálnímu dialogu. V rámci národní kultury se odvětvové odbory a organizace zaměstnavatelů scházejí, aby vytvořily kolektivní pracovní smlouvy, které regulují a stanovují pravidla pracovního života pro daná odvětví. Tyto dohody vycházejí z vnitrostátních právních předpisů o pracovních podmínkách, ale při posuzování otázek odvětvové sociální politiky zohledňují také ekonomickou realitu daných odvětví.

Hlavními aktéry jsou Ministerstvo sociálních věcí a zaměstnanosti, Nizozemský úřad práce (Nederlandse Arbeidsinspectie) (dříve Inspektorát SZW), který je rovněž odpovědný za sledování bezpečnosti a ochrany zdraví, SER a Úřad sociálního zabezpečení (Zaměstnanecká pojišťovna (Uitvoeringsinstituut Werknemersverzekeringen, UWV)), která odpovídá za dávky a opětovné začlenění nezaměstnaných a zdravotně postižených pracovníků. Ministerstvo hospodářství a politiky v oblasti klimatu (Ministerie van Economische Zaken en Klimaat) je navíc klíčovým hráčem v politice pracovního života, neboť se podílí na tvorbě politik pro konkrétní odvětví. Do tvorby politik musí být zahrnuty i odvětvové skutečnosti, a proto se ministerstvo sociálních věcí a zaměstnanosti rovněž účastní pravidelných tripartitních setkání se sociálními partnery.

Ministerstvo sociálních věcí a zaměstnanosti je odpovědné za většinu pracovněprávní legislativy, monitorování kolektivních smluv, sociální dialog a pracovněprávní inspekční činnost, včetně kontroly pracovních podmínek.

Skutečnou kontrolu provádí nizozemský pracovní úřad, který se zabývá nejen pracovními podmínkami, ale také sociálními podvody, minimálními mzdami a nelegální prací.

Neexistuje žádný zvláštní pracovní soud a spory se řeší prostřednictvím obecného soudního systému. Neexistuje žádná zvláštní mediační komise pro pracovněprávní záležitosti, s jednou výjimkou: "podnikové výbory" (bedrijfscommissies) mohou být mediátory ve sporech mezi zaměstnavateli a podnikovými radami, a to na dobrovolném základě.

Od roku 1945 je zastoupení sociálních partnerů na vnitrostátní úrovni velmi stabilní, přičemž členy tripartitní SER a bipartitní STVDA jsou tři odborové svazy a tři federace zaměstnavatelů. Právní základ jejich zastoupení (obecnější reprezentativnost) je omezen na výnos z roku 1980 o členství v SER. Tato vyhláška stanoví pouze velmi obecná pravidla týkající se reprezentativnosti. V otázce reprezentativnosti existuje jen málo právních konfliktů. Pokles hustoty odborů však vyústil v debaty o úloze odborů v systému kolektivního vyjednávání (včetně otázky prodloužení kolektivních smluv) a o reprezentativnosti a postavení SER (a v menší míře STVDA). To podkopává legitimitu a reprezentativnost uzavíraných kolektivních pracovních smluv. To také vyvolalo malý, ale rostoucí trend malých odborových svazů, které se objevují a zastupují mladší pracovníky, profesionály a samostatně výdělečně činné pracovníky, pracovníky na částečný úvazek a pracovníky na volné noze.

O odborovém zastoupení

V Nizozemsku neexistují žádná omezení členství v odborech v právních předpisech. Hustota Unie postupně klesá a v roce 2021 byla těsně pod 13 %, což je pokles z přibližně 40 % před 30 lety. Pokles od roku 2011 do roku 2021 byl stálý, ale pomalý.

Prostředí bylo v posledních desetiletích víceméně stabilní, s výjimkou založení nového odborového svazu v sektoru základního vzdělávání v roce 2017, PO v Actie. Tento odborový svaz začal jako facebooková skupina a během krátké doby jej podpořilo 45 000 učitelů. Objevily se i další případy, kdy se nové odbory založily, aby zastřešovaly pracovníky, kteří nebyli tradičně považováni za způsobilé být součástí odborů. Například Alternativní odborový svaz (Alternative voor Vakbond, AVV) není vnímán jako tradiční odborový svaz, protože také zastupuje podnikatele.

Důležitou charakteristikou nizozemského systému kolektivního vyjednávání je skutečnost, že pokrytí kolektivním vyjednáváním je mnohem vyšší (kolem 73 %) než hustota odborů (méně než 15 %). Hlavním důvodem není ani tak rozšíření kolektivních smluv (to přidává pouze sedm procentních bodů k pokrytí kolektivním vyjednáváním), ale povinnost zaměstnavatelů, kteří jsou smluvními stranami kolektivní smlouvy, zacházet s organizovanými a neorganizovanými zaměstnanci stejně. To vytváří dobře známý problém "černého pasažéra" pro odbory: neorganizovaní zaměstnanci sklízejí stejné výhody z odborových aktivit jako organizovaní zaměstnanci.

Jedním z problémů odborů je zvýšení průměrného věku jejich členů. Průměrný věk se postupně zvyšuje a v dlouhodobém horizontu to povede k nižší hustotě (tj. protože nejstarší zaměstnanci odcházejí do důchodu). Vzestup flexibilní pracovní síly – obvykle skupiny s nízkou mírou členství v odborech – navíc představuje hrozbu pro legitimitu a reprezentativnost dosažených kolektivních pracovních smluv.

Nové odbory, jako je PO in Actie a AVV, ukazují, že členství v odborech lze posílit zavedením otevřenějšího a inkluzivnějšího přístupu k členství a přímou komunikací se členy s cílem zjistit jejich potřeby, a to i prostřednictvím využití sociálních médií.

Členství v odborech a hustota odborů, 2011–2021

Poznámky: * Podíl zaměstnanců, kteří jsou členy odborové organizace. ** Předběžné údaje. *** Předchozí údaje byly podle našeho zdroje nesprávné. Tento řádek obsahuje správné údaje. Členství zaměstnanců v odborech bylo odvozeno od celkového počtu členů odborů a v případě potřeby upraveno pro členy odborů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenty, nezaměstnané osoby). není k dispozici.

Zdroje: CBS StatLine, 2021; CBS StatLine, 2022a; OECD a AIAS, 2021.

Hlavní odborové konfederace a federace

Existují tři hlavní národní meziodvětvové odborové svazy, které vyjednávají a konzultují politiku související se zaměstnaností a trhem práce. Jedná se o Nizozemskou konfederaci odborových svazů (Federatie Nederlandse Vakbeweging, FNV), Národní federaci křesťanských odborových svazů (Christelijk Nationaal Vakverbond, CNV) a Odborovou federaci profesních pracovníků (Vakcentrale voor professionals, VCP). Jedná se o největší odborové svazy v Nizozemsku, které vyjednávají s vládou prostřednictvím SER a STVDA. Hlavním vývojem v posledních letech byl proces vnitřní restrukturalizace největší federace, FNV. Současná struktura je jedna federace, rozdělená do 28 větví. CNV je také tvořena řadou odvětvových odvětví. Kromě toho se k VCP připojily některé odborové svazy (Nizozemská asociace pro seniory (Algemene Nederlandse Bond voor Ouderen_._ ANBO), Všeobecná nezávislá unie (De Unie) a Federace nezávislých odborových svazů (Unie van Onafhankelijke Vakorganisaties, UOV)).

V hlavních odborových svazech v Nizozemsku nedošlo k žádným zásadním změnám. Existuje však trend oddělování odborů, stejně jako je tomu v jiných evropských zemích. Zdá se, že to dalo vzniknout malému, ale viditelnému trendu, kdy se objevují nové odbory, které přitahují mladší a rozmanitější členy, jako jsou AVV a De Unie, jejichž členy jsou podnikatelé, flexibilní pracovníci a pracovníci na částečný úvazek.

Hlavní odborové konfederace a federace

Poznámka: * Předběžné údaje.

Zdroj: CBS StatLine, 2021.

O zastupování zaměstnavatele

Členem organizace zaměstnavatelů se může stát každý zaměstnavatel nebo oborová organizace. Z právních předpisů nevyplývají žádná konkrétní práva ani povinnosti. Samozřejmě mohou existovat určitá práva a povinnosti vyplývající ze stanov organizace zaměstnavatelů, které stanoví práva a povinnosti členů.

Na straně zaměstnavatelů nedošlo v posledních letech k žádnému významnému vývoji.

Na rozdíl od odborů nezveřejňuje nizozemský statistický úřad údaje o hustotě organizace zaměstnavatelů. Odhaduje se však, že je to 80–90 %, přičemž od roku 2012 se výrazně nezměnila. Kromě toho se nezdá, že by v posledních letech proběhly nějaké samostatné analýzy členství v organizacích zaměstnavatelů.

Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2012–2020 (%)

Poznámky: * Procento zaměstnanců pracujících v podniku, který je členem jakékoli organizace zaměstnavatele, která se podílí na kolektivním vyjednávání. není k dispozici.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

Hlavními organizacemi zaměstnavatelů jsou Konfederace nizozemského průmyslu a zaměstnavatelů (Vereniging Nederlandse Ondernemers-Nederlands Christelijk Werkgeversverbond, VNO-NCW), Královská asociace MKB-Nederland (Koninklijke Vereniging MKB-Nederland, MKB-Nederland) (zastupující malé a střední podniky) a Nizozemská zemědělská a zahradnická asociace (Land en Tuinbouworganisatie Nederland, LTO Nederland) (zastupující zaměstnavatele v odvětví zemědělství). Tyto tři federace jsou také zastoupeny v tripartitní SER a bipartitní STVDA. VNO-NCW a MKB-Nederland spolupracují a často spolupracují jako jedna organizace.

Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace

Zdroje: VNO-NCW, 2021; MKB-Nizozemsko, 2021; LTO Nederland, 2021,

Nejdůležitějším tripartitním orgánem je SER, který se skládá z jedné třetiny zástupců zaměstnanců (ze tří hlavních odborových konfederací), jedné třetiny zástupců zaměstnavatelů (ze tří hlavních konfederací zaměstnavatelů) a jedné třetiny nezávislých členů jmenovaných vládou. SER je hlavním poradním orgánem vlády ve všech hlavních socioekonomických otázkách. Konzultace mají podobu žádostí o radu ze strany vlády. Konzultace se SER jsou jednomyslné a odrážejí konsensus na straně sociálních partnerů. Několik výstupů konzultací se stalo základem pracovněprávní legislativy. Důležitými příklady jsou konzultace o flexikuritě (1996) a pracovní době (2007). V roce 2017 se jednání mezi sociálními partnery na různých úrovních zastavila ve třech otázkách: zmenšení rozdílů mezi právy stálých a flexibilních pracovníků (zejména práva na výpověď), reforma důchodového systému a změna systému vyplácení mezd zaměstnancům ve druhém roce nemoci (kolektivní nebo individuální, v závislosti na zaměstnavateli). Je třeba zmínit také dvoustrannou STVDA, která má stejný počet členů z hlavních federací sociálních partnerů. Při několika příležitostech STVDA a vláda vyjednaly "sociální pakty", které mohou tvořit základ pracovní legislativy. Nejnovějším příkladem je sociální pakt z roku 2013, jehož výsledkem byly nové právní předpisy o propouštění a pružných smlouvách, které vstoupily v platnost dne 1. července 2015. STVDA se spolu se SER a jejími členy v roce 2019 také podílela na vývoji nové důchodové dohody.

Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa

Hlavní formou zastoupení zaměstnanců v nizozemských podnicích je podniková rada (ondernemingsraad). Jedná se o orgán složený výhradně ze zástupců zaměstnanců, který musí být zřízen v podnicích s více než 50 zaměstnanci a má rozsáhlá práva na informace a konzultace a určité rozhodovací pravomoci. V podnicích s 10 až 50 zaměstnanci může zaměstnavatel dobrovolně zřídit personální delegaci (personeelsvertegenwoordiging) s méně rozsáhlými právy na informování a projednávání a musí být zřízena na žádost většiny zaměstnanců. Tyto orgány zastupují pracovníky ve společnosti týkající se interních, specifických podnikových aktivit a politik, které jsou zvažovány úrovněmi vedení v rámci organizace.

V podnicích s 10 až 50 zaměstnanci musí zaměstnavatel v případě nepřítomnosti kteréhokoli orgánu pořádat dvakrát ročně setkání zaměstnanců, na kterém může každý zaměstnanec vyjádřit svůj názor, kde musí zaměstnavatel předložit účetní závěrku společnosti, poskytnout informace o celkové situaci společnosti a o politice zaměstnanosti a konzultovat se zaměstnanci rozhodnutí, která mohou vést ke ztrátě zaměstnání nebo k zásadní změně v práci nejméně čtvrtiny zaměstnanců. pracovní síly.

Přítomnost odborů na pracovišti je poměrně vzácná a vyskytuje se zejména v odvětvích, která mají tradičně silnou odborovou organizovanost (jako je kovovýroba a přístavní odvětví). Zástupci zaměstnanců v rámci podniku se obvykle nezapojují do sociálního dialogu nebo kolektivního vyjednávání o pracovní síle, i když samozřejmě existují výjimky napříč odvětvími.

Regulace, složení a pravomoci orgánů

Poznámka: není k dispozici.

Zdroj: Zákon o dělnických radách.