Aktéři a instituce v Polsku

Ministerstvo pro rodinu, práci a sociální politiku (Ministerstwo Rodziny, Pracy i Polityki Społecznej, MRPiPS) se v současné době zabývá otázkami sociálního dialogu (prostřednictvím zvláštního oddělení) a poskytuje infrastrukturu (prostory a organizační a technickou podporu) pro tripartitní sociální dialog na vnitrostátní úrovni (jmenovitě RDS) a pro odvětvové orgány sociálního dialogu (ve většině případů jsou výbory přidruženy k MRPiPS). MRPiPS také vede rejstřík podnikových rad a kolektivních pracovních smluv uzavřených s více zaměstnavateli a je odpovědný za projednávání nových pracovněprávních předpisů navržených vládou se sociálními partnery. Koncem roku 2020 se pracovní záležitosti přesunuly z MRPiPS na ministerstvo více orientované na podnikání, tehdejší Ministerstvo rozvoje, práce a technologií (Ministerstwo Rozwoju, Pracy i Technologii), které se stalo Ministerstvem hospodářského rozvoje a technologií (Ministerstwo Rozwoju i Technologii, MRiT). V roce 2021 byl MRiT oslaben, protože se do MRPiP vrátily pracovní záležitosti. V současné době jsou jak MRPiPS, tak MRiT politicky slabé a závislé na premiérovi a vůdcích politických stran. Ministerstvo národního školství (Ministerstwo Edukacji Narodowej) bylo sloučeno s Ministerstvem vědy a vysokého školství (Ministerstwo Nauki i Szkolnictwa Wyższego) a přejmenováno na Ministerstvo školství a vědy (Ministerstwo Edukacji i Nauki).

Státní inspektorát práce (Państwowa Inspekcja Pracy, PIP) je ústředním správním orgánem (v jehož čele stojí hlavní inspektor práce, jmenovaný parlamentem), který je odpovědný za dohled nad dodržováním a prosazováním pracovního práva. PIP je dozorován Radou pro ochranu práce (Rada Ochrony Pracy). Pravomoci PIP se týkají zejména dodržování práv zaměstnanců, dodržování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví, zákonnosti zaměstnání a poskytování pomoci a poradenství občanům v záležitostech souvisejících s pracovním právem. Na vojvodské (regionální) úrovni existují okresní inspektoráty práce (Okręgowe Inspektoraty Pracy), jejichž povinností (kromě výše uvedených) je registrovat nové a pozměněné kolektivní pracovní smlouvy uzavřené s jedním zaměstnavatelem. Inspektoři práce plní své povinnosti tím, že přijímají preventivní opatření (šíření znalostí, podpora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a poradenství zaměstnavatelům a zaměstnancům) a audity na pracovišti (kontroly na místě a nepřímá šetření). Existují dvě kategorie auditů, rutinní a záměrné (plánované), přičemž druhá z nich je zaměřena na kontrolu konkrétních odvětví nebo podniků.

Pracovní soudy jsou samostatnými a samostatnými organizačními jednotkami obecných (místních, okresních a odvolacích) soudů a jsou příslušné k projednávání a rozhodování v pracovněprávních věcech (nároky související s pracovním poměrem a pracovněprávním vztahem, nároky související s jinými právními vztahy, na které se vztahují pracovněprávní předpisy, určení existence pracovního poměru a vyrovnání náhrady škody v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání). U pracovních soudů existuje dvoustupňové řízení.

Centrum pro dialog v oblasti sociálního partnerství (Centrum Partnerstwa Społecznego "Dialog") je státem kontrolovaná instituce odpovědná za podporu sociálního dialogu (prostřednictvím podněcování a udržování veřejné debaty, výzkumu a publikační činnosti).

Reprezentativnost organizací sociálních partnerů na národní úrovni je upravena zákonem o Radě pro sociální dialog a dalších orgánech sociálního dialogu z roku 2015. Podmínky, které musí sociální partneři splnit, však zůstávají totožné s dříve závaznou právní úpravou. Odborové organizace musí být jednou z následujících a musí mít alespoň 300 000 členů, kteří zastřešují subjekty provozující činnost alespoň v polovině všech sekcí Polské klasifikace činností (PKD, Polska Klasyfikacja Działalności), ale nelze započítat více než 100 000 členů zaměstnaných v dané sekci PKD:

• odborový svaz na vnitrostátní úrovni

• Asociace (federace) odborových svazů na národní úrovni

• Meziodborová organizace na národní úrovni (konfederace)

Pro organizace zaměstnavatelů jsou podmínky následující.

• Musí provádět operace v celostátním měřítku.

• Členské subjekty musí zaměstnávat celkem alespoň 300 000 lidí.

• Členské subjekty musí vykonávat činnost alespoň v polovině všech sekcí PKD, přesto nelze v každé sekci započítat více než 100 000 zaměstnanců.

O odborovém zastoupení

Zákon o odborech z roku 1991 přiznává právo zakládat odbory zaměstnancům – tedy lidem pracujícím na základě pracovních smluv.

Dalšími většími kategoriemi pracujících, kteří jsou vyloučeni z členství v odborech, jsou soudci, státní zaměstnanci ve státní správě, vojáci z povolání a funkcionáři Úřadu pro ochranu státu (Agencja Bezpieczeństwa Wewnętrznego). Existují také specifické kategorie lidí působících na trhu práce, kteří nemají právo zakládat odbory, ale jsou způsobilí vstoupit do stávajících odborových organizací, včetně důchodců, nezaměstnaných, pracovníků na dálku a agenturních pracovníků. Existují také zvláštní předpisy týkající se členství v odborech pro policisty, pohraniční stráže, vězeňskou stráž a státní hasičský sbor (Państwowa Straż Pożarna), jakož i pro zaměstnance Nejvyšší kontrolní komory (Najwyższa Izba Kontroli).

Vzhledem k úzké definici práva na sdružování v zákoně o odborech nejsou osoby samostatně výdělečně činné a osoby pracující na základě občanskoprávních smluv způsobilé vstupovat do odborů nebo je organizovat. Vzhledem k tomu, že k založení odborů na podnikové úrovni je zapotřebí minimálně 10 zaměstnanců, jsou fakticky vyloučeni i ti, kteří pracují v mikrofirmách (přibližně 40 % všech zaměstnanců).

Po náhlé vlně odklonu od odborů v 90. letech 20. století činila hustota odborů v roce 2004 podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) 21,5 %. Podle nejnovějšího průzkumu CVVM (Centrum Badania Opinii Społecznej, CBOS) činila hustota odborů v roce 2021 10,5 %.

Členství v odborech a hustota prací, 2010–2021

Poznámky: * Podíl zaměstnanců, kteří jsou členy odborů. ** Na základě CBOS (2013), CBOS (2014), CBOS (2015), CBOS (2017), CBOS (2019), CBOS (2021). *** Členství zaměstnanců v odborových organizacích odvozené od celkového počtu členů (pracovních) odborů a v případě potřeby upravené o členy odborových svazů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenti a nezaměstnaní). Vlastní výpočty autora na základě zpráv CBOS. Vlastní výpočty autora na základě výkazů CBOS a Eurostatu [lfsa_egan], údaje o zaměstnanosti. AIAS ICTWSS, Amsterdam Institute for Advanced Labor Studies Institucionální charakteristiky odborů, stanovování mezd, státní intervence a sociální pakty; není k dispozici, nepoužije se.

Hlavní odborové konfederace a federace

Celkem tři odborové organizace v Polsku splňují kritéria reprezentativnosti na vnitrostátní úrovni (viz tabulka níže) a účastní se RDS. Jedná se o Nezávislé samosprávné odborové svazy Solidarita (Niezależny Samorządny Związek Zawodowy Solidarność, NSZZ Solidarność), Celopolská aliance odborových svazů (Ogólnopolskie Porozumienie Związków Zawodowych, OPZZ) a Fórum odborů (Forum Związków Zawodowych, FZZ).

Hlavní odborové konfederace a federace

Zdroje: Údaje poskytnuté samotnými subjekty (informace získané od zástupců odborů) pro NSZZ Solidarność a OPZZ; odhad na základě CBOS (2013), CBOS (2014), CBOS (2015), CBOS (2017), CBOS (2019), CBOS (2021) a Eurostatu [lfsa_eegaed], údaje o počtu zaměstnanců za rok 2019.

Od roku 2020 nedošlo v odborovém hnutí k žádným zásadním organizačním změnám. Od roku 2013 existuje bezprecedentní úroveň spolupráce mezi třemi hlavními odborovými konfederacemi. Za prvé, tři odbory přijaly jednomyslné rozhodnutí opustit sociální dialog na centrální úrovni. Následně zahájili kampaň proti vládní politice (jednání výboru byla neveřejná a také nebyla nahrávána, což vyvolalo námitky jeho členů, ale vláda, která byla organizátorem jednání, na tom nehodlala nic měnit) a spolupracovali na přípravě reformních návrhů tripartitní komise pro sociální a hospodářské záležitosti. Odbory byly hlavními architekty nových tripartitních právních předpisů o sociálním dialogu, které byly přijaty v roce 2015. Z těchto tří zemí se NSZZ Solidarność těší nejlepším vztahům s vládou; konzultuje se například témata mimo agendu RDS. Podporuje také vládu v jejím pokračujícím konfliktu s Polským svazem učitelů (Związek Nauczycielstwa Polskiego).

V květnu 2018 byl Jan Guz na devátém celostátním kongresu počtvrté za sebou zvolen předsedou OPZZ. Po jeho nečekaném úmrtí v květnu 2019 byl Andrzej Radzikowski zvolen předsedou OPZZ. V prosinci 2022 ho nahradil Piotr Ostrowski, který byl místopředsedou od roku 2018. V květnu 2018 byla Dorota Gardias na pátém celostátním kongresu znovu zvolena předsedkyní FZZ. V říjnu 2018 uspořádala NSZZ Solidarność svůj 29. celostátní sjezd a znovu zvolila Piotra Dudu předsedou na další čtyřleté období.

O zastupování zaměstnavatele

K organizaci zaměstnavatelů se může připojit každý zaměstnavatel. Organizace zaměstnavatelů se v letech předcházejících přípravě předchozí zprávy nevyvíjely nijak zvlášť rychle. V roce 2011 však polští zaměstnavatelé (Pracodawcy Rzeczypospolitej Polskiej) zaznamenali masivní nárůst objemu celkové zaměstnanosti svých přidružených zaměstnavatelů a tvrdili, že toto číslo činí přibližně pět milionů lidí (pracujících pro přibližně 10 000 zaměstnavatelů). V roce 2012 polští zaměstnavatelé zveřejnili, že v jejich členských společnostech pracovaly celkem přibližně čtyři miliony zaměstnanců. Proto je obtížné posoudit současnou hustotu organizace zaměstnavatelů. Situace v oblasti členství se zdá být v posledních letech stabilní. Některé organizace na svých webových stránkách hlásí mírný pokles (např. Business Centre Club (BCC)) nebo nárůst počtu členů (např. Svaz podnikatelů a zaměstnavatelů (Związek Przedsiębiorców i Pracodawców, ZPP). Výrazný nárůst však opět naznačují informace poskytnuté polskými zaměstnavateli.

Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2012–2020

Poznámka: * Procento zaměstnanců pracujících v podniku, který je členem jakékoli organizace zaměstnavatele, která se podílí na kolektivním vyjednávání.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

V RDS má své sídlo šest celostátních organizací zaměstnavatelů: BCC, Konfederace Lewiatan, Polští zaměstnavatelé, Federace polských podnikatelů (Federacja Pracodawców Polskich, FPP), Polská asociace řemesel (Związek Rzemiosła Polskiego, ZRP) a ZPP. ZPP se připojila k RDS v listopadu 2018 poté, co soud uznal, že splňuje reprezentativní kritéria. FPP se připojila k RDS v roce 2020. Informace o zapojení do kolektivního vyjednávání jsou shromažďovány prostřednictvím vlastních monitorovacích aktivit autora.

Hlavní organizace zaměstnavatelů a konfederace

Tripartitní a bipartitní orgány a jednání ve vzájemné shodě

V roce 2015 se od základu změnil institucionální rámec tripartitního sociálního dialogu. Na centrální úrovni je hlavním orgánem RDS. Členy RDS jsou zástupci vlády jmenovaní předsedou vlády a zástupci odborových konfederací a organizací zaměstnavatelů, které mají zastoupení na celostátní úrovni.

V rámci RDS působí jedenáct tematických týmů. Týmy se zabývají tématy mezisektorového sociálního dialogu, jako je státní hospodářská politika, trh práce, pracovní právo, rozpočet sociálního pojištění, mzdy a sociální dávky. Existuje také 18 tripartitních odvětvových výborů (trójstronne zespoły branżowe), které radí vládě v otázkách souvisejících s problémy jednotlivých odvětví národního hospodářství.

Na regionální úrovni slouží regionální rady pro sociální dialog (wojewódzkie rady dialogu społecznego) jako tripartitní instituce sociálního dialogu, které mají poradní úlohu v otázkách relevantních pro sociální partnery na místní úrovni.

Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa

Hlavním kanálem zastoupení zaměstnanců na úrovni pracoviště jsou odborové organizace na podnikové úrovni (zakładowe organizacje związkowe). Pro založení nové odborové organizace na podnikové úrovni je zapotřebí alespoň 10 členů, kteří následně musí oznámit soudu, aby byla nová odborová organizace zaregistrována. Zaměstnanci pracující na oddělených pracovištích (například ve společnostech s více provozovnami) se mohou připojit k mezipodnikové odborové organizaci (międzyzakładowe organizacje związkowe), ale to je poměrně vzácné. Odbory na úrovni pracovišť buď přímo patří k (jako v případě NSZZ Solidarność, protože se jedná o všeobecný odborový svaz), nebo jsou spojeny s odvětvovými a/nebo regionálními strukturami.

Podnikové rady existují od roku 2006. Aby bylo možné zřídit podnikovou radu, musí nejméně 10 % zaměstnanců pracujících pro zaměstnavatele požádat o zvolení (všeobecné hlasování) do tohoto orgánu. Podniková rada je volena na čtyřleté funkční období. V letech 2006 až 2008 byl práh pro založení podnikové rady 100 zaměstnanců. V současné době musí zaměstnavatelé s nejméně 50 zaměstnanci povolit zřízení podnikové rady. Do roku 2009 zákon předpokládal dvě cesty pro zřízení podnikové rady: na pracovištích, na kterých nejsou odbory, by se rada volila ve všeobecném hlasování, zatímco na odborově organizovaných pracovištích by radní byli jmenováni odbory na podnikové úrovni. V roce 2008 Ústavní soud rozhodl, že tyto předpisy jsou v rozporu s Ústavou. Po novele v roce 2009 nyní všechny podnikové rady vycházejí ze všeobecných voleb, ale na odborově organizovaných pracovištích se odborům obecně podařilo udržet si kontrolu nad orgány.

Regulace, složení a působnost orgánů