Protestní akce a spory v Polsku

Právo na stávku je zaručeno ústavou a úmluvami Mezinárodní organizace práce (ratifikovanými Polskem, a tudíž závaznými). Podmínky stávky definuje zejména zákon o řešení kolektivních sporů z roku 1991. Pro zahájení stávky je třeba splnit následující podmínky.

• Kolektivní spor se nepodařilo vyřešit z důvodu neúspěšných jednání a neúspěšné mediace.

• Možnost stávky by měla být zmíněna v oznámení o kolektivním sporu doručeném zaměstnavateli a stávka nesmí být zahájena dříve než 14 dní po oznámení.

• Při rozhodování o zahájení stávky by zástupci zaměstnanců v kolektivním sporu měli přihlížet k tomu, zda jsou požadavky úměrné potenciálním ztrátám, které může stávka způsobit.

Stávka může být vyhlášena i přes nesplnění výše uvedených podmínek, pokud protiprávní jednání zaměstnavatele bránilo jednání nebo mediaci nebo pokud zaměstnavatel rozvede pracovní poměr s vedoucím stávky.

Kolektivní spor (spór zbiorowy) je pracovněprávní spor, který vzniká v důsledku neshod mezi zastoupením zaměstnanců (odbory) a zaměstnavatelem v otázkách, jako jsou pracovní podmínky, mzda nebo sociální výhody, práva a svoboda sdružování zaměstnanců nebo jiných skupin pracovníků oprávněných k členství v odborech. Některé profesní skupiny nemají právo vstupovat do kolektivních sporů: policisté a funkcionáři Pohraniční stráže (Straż Graniczna), Státní vězeňské služby (Służba Więzienna), Státní požární služby a Vrchní kontrolní komory (státní auditor).

Pokud se zdá, že mediační proces nevede k vyřešení kolektivního sporu v zákonné lhůtě ("odkladná lhůta" dvou týdnů pro hledání řešení sporu prostřednictvím vyjednávání a/nebo mediace), má odborová organizace, která kolektivní spor iniciovala, právo vyhlásit jednorázovou výstražnou stávku trvající nejvýše dvě hodiny.

Na obranu práv a zájmů zaměstnanců, kteří nemají právo na stávku, mohou odbory na jiných pracovištích iniciovat solidární stávku trvající maximálně půl pracovního dne.

Zákon stanoví, že lze přistoupit k jiným formám protestních akcí, pokud soudní řízení předpokládané zákonem pro kolektivní řešení sporů nepřineslo žádný výsledek, přestože bylo řádně provedeno. Tyto "jiné formy protestních akcí" nejsou výslovně jmenovány, ale musí splňovat následující podmínky: nezpůsobují újmu na zdraví a životě, nezpůsobují přerušení práce a neporušují zákon. Zaměstnanci, kteří nemají právo na stávku, se mohou uchýlit i k těmto "jiným formám protestních akcí".

Zemědělci mají právo protestovat podle konkrétních pravidel stanovených zemědělskými odbory.

Existují i jiné formy protestních akcí, které nejsou výslovně uvedeny v zákoně, ale jsou uznávány v oficiálních zprávách a domácí literatuře: work-to-rule, odmítnutí dělat přesčasy, zastavení práce, blokáda, okupace a hladové protesty.

Zaměstnanci pracující pro stát, ústřední státní správu, místní veřejnou správu, soudy a státní zastupitelství nemají právo na stávku. Kromě toho existuje řada typů pracovišť, kde nejsou povoleny stávky, včetně policie, ozbrojených sil, zpravodajských služeb, pohraniční stráže, státní vězeňské služby, celní správy (Służba Celno-Skarbowa) a státního hasičského sboru.

Vývoj v oblasti protestních akcí v letech 2017–2022

Poznámky: * Z toho 1 520 bylo ve vzdělávacím sektoru. ** Z nich bylo 9 673 ve vzdělávacím sektoru. *** Z nich 9 046 bylo ve vzdělávacím sektoru. **** Z toho 19 294 bylo ve vzdělávacím sektoru.

Mechanismy kolektivního řešení sporů

Hlavní mechanismy kolektivního řešení pracovněprávních sporů jsou popsány níže.

Vyjednávání: Strany kolektivního sporu vyjednávají samy za cíl dosáhnout vyřešení sporu.

Mediace: Po neúspěchu jednání strany požadují, aby byl jmenován mediátor (z oficiálního seznamu mediátorů vedeného MRPiPS), a to po vzájemném souhlasu obou stran. Pokud se strany nemohou dohodnout, je mediátor jmenován MRPiPS jednostranně.

Rozhodčí řízení: Pokud je mediace neproduktivní, může zaměstnanecká strana namísto vyhlášení stávky (na kterou mají nárok) požádat, aby spor vyřešila Rada pro sociální arbitráž (Kolegium Arbitrażu Społecznego), zvláštní orgán soudu.

Poslání dobré vůle: Poslání dobré vůle je zvláštní způsob řešení sporů pro řešení sporů v pracovněprávních vztazích, které z právních důvodů (rozsah otázek, které mají být předmětem kolektivních sporů, je výslovně stanoven zákonem) nemohou přerůst ve formální kolektivní spor. Mise dobré vůle mohou být prováděny regionální radou pro sociální dialog.

Od prvního čtvrtletí roku 2023 nedošlo k žádným výrazným změnám v legislativě.

Individuální mechanismy řešení sporů

Existují dva hlavní způsoby řešení jednotlivých sporů:

1. soudně – tedy před pracovními soudy, které případy uznávají a spory autoritativně řeší

2. mimosoudně, a to prostřednictvím některého z těchto kroků:

• smírčí výbor na úrovni pracoviště (zakładowa komisja pojednawcza), který se na žádost zaměstnance může pokusit vyřešit spor tímto způsobem, než se obrátí na soud – orgán je zřízen zaměstnavatelem a odborovou organizací na podnikové úrovni (nebo pouze zaměstnavatelem, pokud neexistuje odborová organizace) a musí spor vyřešit do 14 dnů

• mediace na žádost zaměstnance nebo zaměstnavatele, který se může domáhat vyřešení sporu tímto způsobem před podáním žaloby na soud (mediaci lze provést i v průběhu soudního řízení) – mediace tohoto druhu není upravena pracovněprávním právem, ale občanským právem

Využívání mechanismů řešení sporů, 2012–2018

Poznámka: Nejsou k dispozici žádné údaje o počtu sporů a neshod řešených prostřednictvím arbitráží a misí dobré vůle, ale MRPiPS uvádí, že výskyt prvního je velmi vzácný a o druhém nejsou dostupné žádné informace.

Zdroj: Ministerstwo Rodziny, Pracy i Polityki Społecznej (2023)