Protestní akce a spory v Portugalsku

V Portugalsku jsou stávky zdaleka nejpoužívanější formou protestních akcí. Právo na stávku je zaručeno ústavou od roku 1976, která stanoví, že dělníci sami mají odpovědnost definovat rozsah zájmů, které mají být hájeny prostřednictvím stávkové akce, a že tento rozsah nesmí být omezen zákonem. Souběžně se zavedením práva na stávku zakazuje používání výluk. Jiné formy průmyslových sporů, jako okupační stávky a další rozvratné akce, byly relevantní během revolučního období (1974-1975) a po něm, ale dnes už k nim nedochází. Výjimkou může být situace, kdy se pracovníci v továrně, která se zavírá, pokusí zabránit odvozu zařízení a materiálu z provozovny, aby se vyhnuli jejich prodeji dříve, než společnost zaplatí svůj dluh propuštěné pracovní síle.

Různé formy protestních akcí v letech 2010 až 2019

Poznámka: * Procento zařízení v soukromém sektoru, které během uvedeného období nahlásily jakoukoli formu protestních akcí.

Zdroj: Evropský průzkum společností 2019.

Vývoj v oblasti protestních akcí, 2012–2021

Zdroje: GEE/MTSSS (2014a, 2014b), GEP/MTSSS (2015, 2016, 2017, 2018, 2019a, 2021a, 2022a, 2022b).

Mechanismy kolektivního řešení sporů

Zákoník práce upravuje následující mechanismy kolektivního řešení sporů.

• Smír a mediace (zákoník práce, články 523–528): Smírčí řízení může být zahájeno na žádost jedné nebo obou stran konfliktu. Proces se obvykle provádí v odpovědném útvaru MTSSS. Strany jsou povinny účastnit se dohodovacích jednání, ale úspěch procesu zcela závisí na jejich vůli. Pokud smírčí řízení selže, může být změněno na mediaci. Mediace může být zahájena na žádost jedné nebo obou stran konfliktu. Mediátor je jmenován MTSSS. Předkládá kompromis pro řešení konfliktu. Strany jsou povinny se mediačních jednání zúčastnit, ale úspěch řízení zcela závisí na jejich vůli.

• Dobrovolné rozhodčí řízení (zákoník práce, články 506–507): Strany zapojené do vyjednávání kolektivní smlouvy mohou kdykoli během konfliktu zahájit proces dobrovolného rozhodčího řízení. Rozhodce se skládá z jednoho zástupce z každé strany sporu (zaměstnavatelé a odbory) a třetího člena, který je zvolen dvěma zástupci. Zúčastněné strany jsou povinny informovat MTSSS o zahájení a ukončení procesu.

• Povinné rozhodčí řízení (zákoník práce, články 508–509): Povinné rozhodčí řízení se může uskutečnit, pokud selhaly všechny předchozí kroky vyjednávání a smírčího řízení ve vztahu ke kolektivní smlouvě (smírčí, mediace a dobrovolné rozhodčí řízení) a pokud to doporučí většina sociálních partnerů zastoupených v CCPC. V případě ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti občanů může MTSSS jednostranně zahájit povinné rozhodčí řízení (po konzultaci s CPCS). V případě sjednání zcela nové smlouvy může jedna ze stran požádat o povinné rozhodčí řízení, pokud druhá strana dovedla všechny předchozí kroky vyjednávání a smírčího řízení k neúspěchu. MTSSS rozhoduje o provedení povinného rozhodčího řízení, přičemž bere v úvahu (1) počet pracovníků postižených konfliktem, (2) význam sociální ochrany dotčených pracovníků, (3) sociální a ekonomický dopad konfliktu a (4) postoj zúčastněných stran ohledně předmětu rozhodčího řízení. Po konzultaci se zúčastněnými stranami a regulačním nebo dozorčím orgánem příslušného sektoru MTSSS jednostranně určí rozhodnutí týkající se rozhodčího řízení.

• Nezbytné rozhodčí řízení (zákoník práce, články 510–511): Pokud kolektivní smlouva vyprší a není nahrazena jinou dohodou během 12 měsíců (pokrývající alespoň 50 % příslušné pracovní síly), může MTSSS zahájit proces nezbytného rozhodčího řízení (které je upraveno zvláštním právním předpisem). Tento typ rozhodčího řízení je navržen tak, aby byl spuštěn v průběhu vypršení platnosti kolektivní smlouvy. V případě stávky v sektoru nebo instituci, která poskytuje obyvatelstvu nepostradatelné služby, je příslušný odborový svaz povinen předložit ve svém předchozím oznámení o stávce předloženém MTSSS návrh na "minimální služby". Pokud zúčastněné strany nedospějí ke společnému řešení, koná se rozhodčí řízení na CES (zákoník práce, články 534, 537–538).

Individuální mechanismy řešení sporů

Zákoník práce (čl. 492 odst. 2 písm. f)) stanoví, že kolektivní smlouvy musí upravovat konflikty týkající se pracovních smluv, "zejména smírem, mediací a rozhodčím řízením". Zdá se, že nejdůležitější kolektivní smlouvy revidované od roku 2009 (textil, oděvy, obuv, kovovýroba, stavebnictví a obchod) nevyužívají této zákonné možnosti regulace řešení individuálních konfliktů.

V případě disciplinárních opatření vůči jednotlivému zaměstnanci a v případě propuštění musí být informována příslušná podniková rada a odborové organizace (zákoník práce, články 353, 356–357). V případě propuštění pracovníka v důsledku zániku pracoviště nebo z důvodu "nepřizpůsobení" pracovníka požadavkům jeho pracovního místa musí být informována a konzultována příslušná podniková rada a odborové organizace (zákoník práce, články 370, 375, 377–378).

Zákoník práce (článek 387) stanoví, že zákonnost a přípustnost výpovědi může posoudit pouze zákonný soud.

Nejběžnějšími formami řešení kolektivních sporů v Portugalsku v souvislosti s kolektivním vyjednáváním jsou smírčí řízení a mediace. Rozhodčí řízení je extrémně vzácné. Výroční zpráva o kolektivním vyjednávání za roky 2015, 2017 a 2019 (CRL/MTSSS, 2016, 2018, 2020) zkoumala trendy pozorované v letech 2005–2018 a dospěla k závěru, že nejběžnější a nejúspěšnější formou řešení sporů je smírčí řízení. Mediace byla méně častá a s omezenějšími výsledky. V letech 2005 až 2018 bylo zveřejněno pouze jedno rozhodnutí založené na dobrovolné arbitráži a byla uzavřena tři řízení nucené arbitráže. Poslední dva roky nebylo co dodat. Pokud jde o potřebnou arbitráž, za poslední desetiletí nebyl uzavřen ani jeden případ, i když v roce 2018 byla podána jedna žádost.

Využívání mechanismů řešení sporů, 2012–2021

Poznámka: * Počet ročních požadavků.

Zdroj: CRL/MTSSS (2016, 2018, 2021); DGERT/BTE online.