Aktéři a instituce ve Španělsku

Hlavními orgány zabývajícími se sociálním dialogem a pracovními podmínkami jsou Ministerstvo práce a sociálního hospodářství a odbory zaměstnanosti autonomních společenství. Ministerstvo hraje důležitou úlohu při podpoře tripartitního sociálního dialogu. Kromě toho mají tyto instituce na starosti registraci kolektivních smluv a poskytování statistických informací o aspektech pokrytí kolektivním vyjednáváním, sjednaných mzdách, sporech atd. Jakmile je kolektivní smlouva uzavřena, musí ji signatářské strany do 15 dnů zaslat orgánu veřejné moci (ministerstvu práce a sociálního hospodářství, pokud se jedná o národní dohodu, a odborům práce autonomních společenství, pokud se jedná o regionální dohodu). Před registrací smlouvy se orgány veřejné moci ujistí, že její obsah je v souladu s právními předpisy. Pokud je kolektivní smlouva v rozporu s právními předpisy, může ji orgán veřejné moci napadnout.

Hlavním orgánem zajišťujícím vymáhání práv zaměstnanců je Inspektorát práce a sociálního zabezpečení. Činí tak prostřednictvím inspektorátů práce. Inspektoráty práce mají na starosti sledování pracovních podmínek, vztahů mezi odbory a sociálním zabezpečením (přihlašování pracovníků k sociálnímu zabezpečení, sledování příspěvků odváděných na sociální zabezpečení atd.).

Inspektoráty práce mají také na starosti dohled nad uplatňováním předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví. Mezi jejich funkce patří mimo jiné schvalování a podpora provádění předpisů v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, hodnocení toho, jak společnosti uplatňují předpisy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví, vypracovávání zpráv o pracovních úrazech a nemocech z povolání, navrhování sankcí pro správu práce v případě jejich nedodržování a nařizování zastavení práce za nebezpečných okolností.

Ve Španělsku zaručuje koncept reprezentativnosti zastoupení erga omnes jak pro odbory, tak pro organizace zaměstnavatelů. To dává nejreprezentativnějším odborovým svazům a organizacím zaměstnavatelů schopnost vyjednávat dohody jménem všech pracovníků v sektoru nebo společnosti, ve které je dohoda sjednávána.

Hlavní právní kritérium pro určení reprezentativnosti odborových svazů je založeno na výsledcích voleb delegátů zaměstnanců a členů podnikové rady na pracovišti. V souladu s tím se volební proces, jehož cílem je jmenovat zástupce zaměstnanců na pracovišti, používá k měření podpory odborů. Kritérium pro určení reprezentativnosti organizací zaměstnavatelů je založeno na členství.

Na základě konceptu "nejzastupitelštějších organizací" jsou organizace zaměstnavatelů a odbory oprávněny uzavírat kolektivní smlouvy s více zaměstnavateli, mít institucionální zastoupení (jinými slovy být součástí tripartitních orgánů, být konzultovány vládou a uzavírat sociální pakty) a účastnit se mimosoudních systémů řešení pracovních sporů. Splnění kritéria právní reprezentativnosti je navíc základem pro získání přístupu k veřejným prostředkům.

O odborovém zastoupení

Podle základního zákona o svobodě odborů (1985) mohou všichni pracovníci vstoupit do odborů s výjimkou členů španělských ozbrojených sil, soudců a státních zástupců.

Hustota odborů ve Španělsku zůstává od počátku 80. let poměrně stabilní. I když je kvůli nedostatku spolehlivých údajů obtížné jej posoudit, většina odhadů identifikovala 15–20 % jako míru hustoty zalidnění ve Španělsku od počátku 80. let 20. století. I když hustota odborů podléhá cyklickým výkyvům, nevykazuje jasný klesající trend, jako je tomu v jiných členských státech EU. Od počátku krize se však hustota odborů mírně snížila, jak vyplývá z údajů průzkumu pracovních a životních podmínek provedeného Ministerstvem práce a sociální ekonomiky (17,4 % v roce 2008 oproti 16,4 % v roce 2010). Průzkum se bohužel od roku 2010 neuskutečnil. Podle údajů z databáze OECD/AIAS se od Velké recese hustota odborů ve Španělsku snížila ze 17,8 % v roce 2020 na 13,0 % v roce 2018.

Hlavním kritériem pro určení reprezentativnosti odborů je volební publikum, které je určeno počtem delegátů a zástupců podnikové rady získaných ve volbách. To spolu s automatickým prodlužováním kolektivních smluv vysvětluje nízkou míru hustoty odborů ve Španělsku, protože dělníci mají omezenou motivaci vstupovat do odborů.

Členství v odborech a hustota odborů, 2010–2019

Poznámky: * Podíl zaměstnanců, kteří jsou členy odborové organizace. ** Členství zaměstnanců v odborových organizacích odvozené od celkového počtu členů odborových organizací a v případě potřeby upravené o členy odborů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenty, nezaměstnané osoby).

Zdroj: Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj / Amsterdam Institute for Advanced Labour Studies Institutional Characteristics of Trade Unions, Wage Setting, State Intervention and Social Pact database 2021.

Hlavní odborové konfederace a federace

Nejreprezentativnějšími odborovými konfederacemi ve Španělsku jsou Konfederace odborových komisí zaměstnanců (Confederación Sindical de Comisiones Obreras, CCOO) a Všeobecný svaz zaměstnanců (Unión General de Trabajadores, UGT), které dohromady představují 67,43 % zástupců zaměstnaneckých rad zvolených v roce 2020.

Hlavní odborové konfederace

Zdroje: * CCOO, 2015. ** ABC Economía, 2019. *** Activos, 2021. **** Portál transparentnosti UGT (https://www.ugt.es/portal-de-transparencia/C%C3%B3mo%20Somos#1). ***** Portál transparentnosti UGT (https://www.ugt.es/portal-de-transparencia/C%C3%B3mo%20somos).

Kromě nejreprezentativnějších konfederací na národní úrovni existují i některé menší konfederace, včetně Odborové dělnické jednoty a Všeobecné konfederace pracujících. Nejreprezentativnějšími konfederacemi na regionální úrovni jsou Galicijská meziodvětvová konfederace a Baskická dělnická solidarita. Třetí nejvýznamnější konfederací ve veřejném sektoru je Ústřední odborový svaz nezávislých a státních zaměstnanců.

Poslední kongres UGT se konal v květnu 2021 a generálním tajemníkem byl znovu zvolen Pepe Álvarez (do funkce nastoupil v roce 2016 poté, co nahradil Cándida Méndeze, který byl generálním tajemníkem 22 let). Poslední kongres CCOO se konal v říjnu 2021 a generálním tajemníkem byl jmenován pan Unai Sordo (který je ve funkci od roku 2017).

Od 90. let 20. století udržují nejdůležitější odborové svazy na národní úrovni, UGT a CCOO, kooperativní vztah a jednotu činnosti. Zachovaly si také svou reprezentativnost.

Nejdůležitější změny se týkají fúzí federací, které oba odborové svazy uskutečnily v roce 2014. CCOO sloučila Federaci textilních, chemických a příbuzných činností s Průmyslovou federací. Sloučila také Federaci obchodu, hotelů a restaurací, cestovního ruchu a hazardních her s Federací finančních služeb a vytvořila novou Federaci služeb. UGT sloučila Federaci dopravy s Federací obchodu, hotelů a restaurací, gastronomie, cestovního ruchu a hazardních her a vytvořila tak novou Federaci služeb pro mobilitu a spotřebu.

V nedávné době, v květnu 2016, byly v rámci UGT vytvořeny nové federace: Federace zaměstnanců veřejných služeb, tvořená předchozí federací veřejných služeb (Federace zaměstnanců veřejných služeb) a federací vzdělávání (Federace pracovníků ve vzdělávání); a Federace průmyslu, stavebnictví a zemědělství, která vznikla spojením Federace kovů a stavebnictví a Zemědělské federace.

Do roku 2020 měla CCOO sedm odvětvových federací (pro stavebnictví, výuku, průmysl, důchodce, zdravotní a sociální služby, občanské služby, služby), zatímco UGT jich má šest (Federace zaměstnanců veřejných služeb, Federace služeb pro mobilitu a spotřebu, Federace průmyslu, stavebnictví a zemědělství, Svaz důchodců a důchodců, Svaz malých zemědělců a Svaz profesionálů a autonomních pracujících).

U obou svazů došlo k fúzím za účelem boje proti poklesu finančních zdrojů z členských příspěvků a veřejného financování. Regionální federace se uchýlily k provádění hromadného propouštění, aby přizpůsobily své organizační struktury ubývajícím zdrojům. To je v kontrastu s růstem Všeobecné konfederace pracujících. Konfederace je v současné době třetí nejreprezentativnější odborovou organizací na národní úrovni, pokud jde o členskou základnu, zejména v regionu Katalánsko, kde se členská základna unie mezi lety 2019 a 2022 zvýšila o 40 % (El Salto, 2022). Růst zaznamenaný touto odborovou organizací však nekompenzuje celkový úbytek členů odborů v posledních letech.

O zastupování zaměstnavatele

Organizace zaměstnavatelů nemají právní text, který by upravoval jejich práva a povinnosti, jako je tomu v případě odborů v případě organického zákona o svobodě odborů (1985).

Postupy pro ověřování reprezentativnosti organizací zaměstnavatelů nejsou jasně stanoveny. Chybí oficiální a institucionální postupy pro kontrolu, zda organizace zaměstnavatelů, které tvrdí, že jsou reprezentativní, splňují zákonné požadavky. Kromě toho neexistují žádné oficiální údaje týkající se příslušnosti k organizacím zaměstnavatelů. Z tohoto důvodu jsou k dispozici pouze údaje poskytnuté samotnými organizacemi zaměstnavatelů.

Absence údajů o členství v organizacích zaměstnavatelů neznamená nedostatek legitimity nebo společenského uznání nejreprezentativnějších sdružení na vnitrostátní úrovni. Nejreprezentativnější organizace zaměstnavatelů – Španělská konfederace organizací zaměstnavatelů (CEOE) a Španělská konfederace malých a středních podniků (Cepyme) – jsou uznávány zaměstnavateli, odbory a vládou. Navíc neexistují žádní potenciální konkurenti, kteří by mohli zpochybnit jejich postavení.

V listopadu 2018 byl novým předsedou CEOE zvolen Antonio Garamendi. Pan Garamendi byl jediným kandidátem ve volbách a byl zvolen aklamací. Ve funkci nahradil Juana Rosella, který byl prezidentem od prosince 2010. Až do voleb byl Garamendi prezidentem Cepyme.

Členství a hustota členství v organizacích zaměstnavatelů, 2012–2020

Poznámky: * Procento zaměstnanců pracujících v podniku, který je členem jakékoli organizace zaměstnavatele, která se podílí na kolektivním vyjednávání. není k dispozici.

Zdroj: ** Ministerstvo práce a sociální ekonomiky, Každoroční průzkum práce 2021.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

CEOE a Cepyme jsou nejreprezentativnější zaměstnavatelské organizace. Neexistují žádné oficiální údaje týkající se příslušnosti k organizacím zaměstnavatelů, ale generální ředitel uvádí, že zastupuje 2 miliony společností a 12 milionů zaměstnanců prostřednictvím svých 225 federací. Cepyme tvrdí, že zastupuje téměř všechny (99 %) malé a střední podniky ve Španělsku prostřednictvím sítě 57 územních (provinčních) sdružení, 49 národních odvětvových sdružení a 3 000 místních organizací, i když neposkytuje údaje o společnostech a zaměstnancích.

Hlavní organizace zaměstnavatelů: konfederace

Zdroje: * Webové stránky CEOE (https://www.ceoe.es/es/asociados/miembros-actuales) ** Webové stránky Cepyme (https://cepyme.es/quienes-somos/).

Tripartitní a bipartitní orgány a jednání ve vzájemné shodě

Hlavním tripartitním orgánem je Španělská hospodářská a sociální rada (Consejo Económico y Social de España). Jedná se o poradní orgán vytvořený v roce 1991, který předkládá zprávy vládě před přijetím zákonů a královských dekretů. Kromě toho zkoumá různá témata z vlastní iniciativy. Ve většině regionů existuje tripartitní hospodářská a sociální rada, která má podobné funkce a podobné složení jako národní rada. V některých regionech však tyto subjekty ukončily svou činnost z důvodu nedostatku finančních prostředků během Velké recese.

Průmyslová observatoře jsou důležitými tripartitními orgány působícími na odvětvové úrovni. V různých průmyslových odvětvích a ve stavebnictví je 10 observatoří. Tyto tripartitní orgány byly vytvořeny v roce 2005 s cílem zlepšit a rozšířit dostupné analytické informace o těchto sektorech. Cílem observatoří je podněcovat diskusi a identifikovat silné a slabé stránky s cílem prosazovat efektivní průmyslovou politiku. Jejich aktivita se však od počátku krize dramaticky snížila a v současné době jsou prakticky demontovány. Dalším tripartitním orgánem je Národní poradní komise pro kolektivní smlouvy (Comisión Consultiva Nacional de Convenios Colectivos), která byla zřízena královským výnosem 1362/2012. Jedná se o poradní orgán odpovědný za úkoly, jako je navrhování a určování funkčního rozsahu kolektivních smluv. Podílí se také na monitorování kolektivních smluv, včetně jejich informací, analýzy, dokumentace a šíření.

Nejdůležitějším bipartitním orgánem je Mezikonfederální služba pro mediaci a rozhodčí řízení. Je plně financován státem a autonomně řízen sociálními partnery. Řeší pracovněprávní spory tím, že nabízí mechanismy řešení pracovněprávních sporů.

Navzdory existenci tripartitních a bipartitních orgánů, sociální pakty a vrcholné mezisektorové dohody nejsou vyjednávány žádným z existujících institucionálních orgánů.

Pokud jde o dvoustranné dohody, od poloviny 90. let 20. století jsou mezi nejreprezentativnějšími odborovými svazy a organizacemi zaměstnavatelů podepisovány meziodvětvové dohody o kolektivním vyjednávání. Tyto dohody byly podepsány pouze s krátkými přestávkami v roce 2012, v roce 2015 a nedávno v roce 2018. Ačkoli se nejedná o povinné dohody a poskytují pouze pokyny k různým otázkám, jako je zvýšení platů, poskytují určitý stupeň koordinace a obecný rámec pro kolektivní vyjednávání.

S příchodem krize státního dluhu a zaváděním úsporných politik byl tripartitní sociální dialog přerušen. Teprve od roku 2014, na začátku hospodářského oživení, byly podepsány některé tripartitní pakty týkající se konkrétních otázek. Zdálo se, že tripartitní sociální dialog nabral na síle v roce 2018, kdy byly podepsány dohody o zaměstnanosti mladých lidí a důstojné práci.

Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa

Zdroj: Na základě zpracování autorů.

Hlavními orgány pro zastoupení na úrovni pracovišť v soukromém sektoru jsou delegáti zaměstnanců a podnikové rady. Ve veřejném sektoru je zastoupení na úrovni pracoviště zajištěno prostřednictvím Juntas de Personal.

Delegáti zaměstnanců jsou odpovědní za zastupování pracovníků v podnicích a na pracovištích s 11 až 49 zaměstnanci. Pověřená osoba může být zastoupena také v podnicích se 6 až 10 zaměstnanci za předpokladu, že rozhodnutí o jejím založení je přijato většinou zaměstnanců. Podniky s nejvýše 30 zaměstnanci mohou mít jednu pověřenou osobu zaměstnanců a tři osoby pověřené zaměstnanci mohou mít v podnicích s 31 až 49 zaměstnanci.

Podnikové rady jsou orgány zastupující zaměstnance na pracovištích s 50 a více zaměstnanci. V případě společností se dvěma nebo více provozovnami ve stejné provincii nebo sousedních obcí s méně než 50 zaměstnanci na každém pracovišti, ale s 50 nebo více zaměstnanci jako celkem, může být zřízen společný výbor zaměstnanců (podle článku 64 revidovaného znění zákoníku práce, zveřejněného v Úředním státním věstníku, č. 75/1995, dne 29. března 1995).

Kromě toho mohou všichni pracovníci přidružení k odborům tvořit odborovou sekci ve svém podniku.

Volby delegátů zaměstnanců a členů podnikové rady mohou být vyhlášeny nejreprezentativnějšími odborovými organizacemi (těmi, které mají alespoň 10 % členů zástupců společnosti nebo zaměstnanců na pracovišti na základě většinového souhlasu). Ti, kteří vyhlašují volby, musí o svých záměrech informovat společnost a úřady práce nejméně jeden měsíc předem. Kromě toho mohou být volby vyhlášeny na obecnější úrovni v jedné nebo několika funkčních nebo územních oblastech, pokud se s tím dohodnou nejreprezentativnější odborové svazy.

Podle španělských právních předpisů mohou tyto subjekty rovněž vykonávat právo na informování a projednávání a mohou uzavírat kolektivní smlouvy na úrovni podniků. V tomto ohledu stojí za zmínku, že nedávné nařízení (královské nařízení 7/2011) upřednostnilo odborové sekce před radami zaměstnanců při uzavírání kolektivních smluv na podnikové úrovni, pokud zaměstnanci přidružení k odborům mají většinu křesel ve výboru zaměstnanců.

Podle evropského průzkumu společností se procento provozoven, které mají jakoukoli formu zastoupení zaměstnanců, snížilo z 57 % v roce 2013 na 38 % v roce 2019.

Regulace, složení a působnost zastupitelských orgánů

Poznámka: * Podle zákona jsou nejreprezentativnější odbory ty, které tvoří 10 % dělnických delegátů a členů dělnických výborů na státní úrovni a 15 % v autonomních společenstvích. Obdobně odborové svazy, jejichž členstvo tvoří 10 % nebo více delegátů zaměstnanců a členů zaměstnaneckých výborů v určité územní a funkční sféře, jsou považovány za zástupce v rámci této sféry.

Zdroj: Zákon o svobodě odborů 11/1985.