Základní informace pro Španělsko

Nezaměstnanost mužů se od roku 2012 do roku 2022 snížila o 13,3 procentního bodu. Nezaměstnanost mladých lidí zůstala v roce 2022 vysoká a činila 29,8 %, zatímco průměr EU ve stejném roce činil 14,5 %. Celková míra zaměstnanosti v roce 2022 činila 74 %, což se blíží úrovni v EU-27 (74,5 %). Údaje o zaměstnanosti mladých lidí se mezi lety 2012 a 2022 snížily (o 6,3 procentního bodu) a v roce 2022 činily 32,7 % ve srovnání s průměrem EU ve výši 40,7 % v témže roce. Nezaměstnanost mladých lidí nejvíce ovlivnila pandemie. V roce 2021 se ve srovnání s předchozím rokem zvýšila o 5,8 procentního bodu. Po počátečním dopadu pandemie vzrostl španělský hrubý domácí produkt v roce 2021 o 5 %, což je podle španělského národního statistického úřadu největší nárůst od roku 2000. Nárůst ekonomické aktivity byl způsoben oživením sektoru služeb, které zvýšilo míru zaměstnanosti na úroveň před pandemií. Nejnovější ukazatele ekonomiky a zaměstnanosti však vykazují známky zpomalení, zejména ve zpracovatelském průmyslu a zemědělství. Nejvýraznějším vývojem na trhu práce v roce 2022 byl prudký pokles dočasného zaměstnávání o 27,7 % v posledním čtvrtletí roku ve srovnání se stejným obdobím roku 2021 a nárůst počtu zaměstnanců se smlouvami na dobu neurčitou o téměř 13 %. Tento trend lze vysvětlit vstupem reformy trhu práce v roce 2021 v platnost, která jasně omezila používání smluv na dobu určitou na konkrétní okolnosti a zpřísnila sankce za podvodné využívání smluv na dobu určitou.

Hlavním zákoníkem práce pro soukromé zaměstnance je Zákon o práci (zákon 8/1980). Zákon také upravuje otázky kolektivního vyjednávání (mechanismy upravující koordinaci mezi různými úrovněmi kolektivního stanovování mezd, doložky a podmínky opt-out atd.). Byla upravena různými královskými dekrety a zákony. Posledním zákonem, který upravoval důležité prvky zákona, byl zákon 3/2012 ze dne 6. července.

Hlavním zákoníkem práce pro zaměstnance ve veřejném sektoru je Základní zákon o veřejných pracovnících (zákon 7/2007).

Odborová regulace a reprezentativnost je upravena organickým zákonem o svobodě odborů (zákon 11/1985).

Hlavní změnou v právním rámci pracovněprávních vztahů v roce 2022 byla implementace zákona č. 32/2021 ze dne 28. prosince o naléhavých opatřeních pro reformu práce, garanci stability zaměstnanosti a transformaci trhu práce. Na novém nařízení se dohodli sociální partneři ještě před jeho zakotvením v právních předpisech. Reforma vyvolala významné právní změny ve třech různých dimenzích. Za prvé, zákon omezoval dočasné najímání na okolnosti, kdy jsou pro výrobu zapotřebí další pracovníci nebo kdy je třeba pracovníky nahradit. Za druhé, zákon znovu zavedl princip ultraaktivity do kolektivních smluv spolu s převahou odvětvového kolektivního vyjednávání o mzdových otázkách před smlouvami na úrovni společností. Tato opatření znamenají návrat k nejkontroverznějším změnám přijatým v rámci reformy trhu práce z roku 2012. Za třetí, zákon zavedl nový mechanismus, který umožňuje vnitřní flexibilitu společností prostřednictvím režimů zkrácené pracovní doby během krizí nebo restrukturalizace.

Průmyslové vztahy ve Španělsku byly v 80. letech ovlivněny politickým přechodem od diktatury k demokracii, stejně jako procesem průmyslové a ekonomické modernizace, který byl realizován s cílem připravit zemi na integraci do Evropského společenství. Během prvních let přechodného období (1978-1982) odbory přijaly umírněnost mezd výměnou za institucionální uznání a další rozvoj sociálních a pracovních práv. Kromě toho upřednostňovali určitou koordinaci a centralizaci kolektivního vyjednávání. Struktura kolektivního vyjednávání konsolidovaná v těchto letech existuje dodnes a vyznačuje se víceúrovňovým vyjednáváním, přičemž jednání probíhají na odvětvové, provinční a podnikové úrovni.

V letech 1986 až 1997 oslabilo kolektivní vyjednávání období krize "společenské shody". Nejzávažnějšími problémy v této době byla nedostatečná koordinace a špatná obnova kol kolektivního vyjednávání.

Po roce 1997 byl sociální dialog oživen v období hospodářského růstu a růstu zaměstnanosti. V letech 1997 až 2008 tak byly uzavřeny různé trojstranné dohody. Kromě toho začaly být sociálními partnery uzavírány každoroční dvoustranné vrcholné meziodvětvové dohody o kolektivním vyjednávání. Tyto smlouvy hrají důležitou roli při koordinaci kolektivního vyjednávání ve Španělsku. Hospodářská krize, která začala v roce 2008, silně ovlivnila kontext pracovněprávních vztahů. Španělský systém se v prvních letech vypořádal s dopady hospodářské krize poměrně dobře, ale situace se dramaticky změnila po roce 2011, kdy vláda přijala dvě důležité reformy pravidel kolektivního vyjednávání. Obě reformy jako by akceptovaly společnou diagnózu formulovanou různými institucemi EU a Španělska, které obviňovaly španělské kolektivní vyjednávání z přílišné rigidity, což firmám brání v úpravách pracovních podmínek tak, aby se přizpůsobily šokům. Poslední reforma, schválená v roce 2012, ovlivnila některé z nejdůležitějších aspektů španělského systému kolektivního vyjednávání (mimořádná aktivita, převaha dohod na úrovni podniků atd.). Několik studií ukázalo, jak reformy trhu práce přispěly k procesu vnitřní devalvace a poklesu reálných mezd, které se dosud nevrátily na předkrizovou úroveň. Během krize a provádění úsporných politik se sociální dialog rozpadl. Ta se začala zotavovat až v roce 2016. Úloha sociálního dialogu byla oživena, zejména od roku 2018, kdy byly podepsány trojstranné dohody a dvoustranné pakty, jejichž cílem je zvrátit některé negativní dopady hospodářské krize, a v roce 2019 nabrala na síle.

Intenzita dopadu pandemie COVID-19 na španělskou ekonomiku a trh práce vyžadovala, aby vláda a sociální partneři v prvním roce úzce spolupracovali na zmírnění dopadů. V důsledku toho hrál sociální dialog ústřední úlohu při rozhodování o klíčových nástrojích ke snížení negativního dopadu na trh práce a pracovněprávní vztahy, ale také při regulaci důležitých aspektů pracovního života, jako je práce na dálku. Ze všech sjednaných a prováděných politických opatření si zvláštní pozornost zaslouží rozšíření podmínek pro dočasné propouštění a režimy omezení pracovní doby, které byly dohodnuty v raných fázích krize. Zkušenosti získané během pandemie zahrnují vývoj nových politických opatření zaměřených na minimalizaci rizik budoucích krizí na trhu práce.