Individuální pracovněprávní vztahy ve Španělsku

Náležitosti pracovní smlouvy

Minimální věk pro nástup do pracovního poměru je 16 let. Jakmile je pracovní smlouva podepsána, musí společnost sdělit veřejné službě zaměstnanosti podmínky smlouvy a zaslat službě její kopii nejpozději do 10 dnů později. Další vyhotovení smlouvy je nutné předložit zástupcům zaměstnanců pro dané pracoviště.

Řízení o výpovědi a ukončení pracovního poměru

Zaměstnavatelé jsou povinni informovat své zaměstnance o plánovaném propouštění 15 dní předem. Tato výpovědní lhůta se vztahuje na hromadné i individuální propouštění a na všechny zaměstnance bez ohledu na jejich pracovní dobu. V roce 2010 byla výpovědní lhůta zkrácena z jednoho měsíce na dva týdny královským legislativním nařízením 10/2010. Španělská ekonomika se nyní zdá být v této oblasti flexibilnější než průměrná ekonomika Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, protože průměrná výpovědní doba v těchto zemích činí 3,5 týdne pro pracovníky s 9 měsíci v době propuštění, 1,3 měsíce pro pracovníky se 4 roky a 2,7 měsíce pro pracovníky s 20 lety.

V případě hromadného propuštění (více než pět zaměstnanců, pokud se týká všech zaměstnanců; alespoň 10 zaměstnanců ve společnostech s méně než 100 zaměstnanci; 10 % zaměstnanců ve společnostech se 100–300 zaměstnanci; a 30 zaměstnanců ve společnostech s více než 299 zaměstnanci) legislativa vyžaduje, aby zaměstnanci byla vyplácena minimální zákonná náhrada ve výši 20 dnů mzdy za každý odpracovaný rok, maximálně do výše 12 měsíčních platů.

V případě individuálního nespravedlivého propuštění zaměstnance, který má smlouvu na dobu neurčitou, legislativa vyžaduje, aby zaměstnanci byla vyplacena minimální zákonná náhrada ve výši 33 dnů mzdy za každý rok služby, maximálně však 24 měsíčních platů.

V případě individuálního spravedlivého propuštění legislativa vyžaduje, aby zaměstnancům byla vyplácena minimální zákonná náhrada ve výši 20 dnů mzdy za každý odpracovaný rok, maximálně však 12 měsíčních platů.

V podnicích s méně než 25 zaměstnanci vyplatí Veřejný fond mzdových záruk (Fondo de Garantía Salarial) 40 % právního odškodnění zaměstnanců v případě hromadného propouštění.

Odstupné za smlouvy na dobu určitou bylo upraveno královským legislativním nařízením č. 10/2010, které stanovilo, že od 1. ledna 2015 se odstupné bude každoročně zvyšovat o 1 den za rok služby, a to z 8 dnů za rok služby vyplacených v roce 2010 na 12 dnů. V souladu s tím činilo v roce 2014 odstupné za smlouvy na dobu určitou 11 odpracovaných dnů za rok. Pokud zaměstnavatel propustí dočasného pracovníka před vypršením jeho smlouvy, bude se odstupné rovnat 33 dnům mzdy za každý odpracovaný rok, maximálně však 24 měsíčních platů.

V této věci oznámil Evropský soudní dvůr (ESD) v září 2016 polemické rozhodnutí (C-596/14). Podle španělských zákonů dostávají stálí zaměstnanci při propuštění odstupné 20 dní za odpracovaný rok, zatímco dočasní pracovníci dostávají 12 dní a dočasní náhradníci (interinos) nedostávají žádnou náhradu. V rozsudku vydaném dne 14. září 2016 ESD stanovil, že dočasní náhradníci mají rovněž právo na odstupné a že částka, kterou dostávají dočasní zaměstnanci a zaměstnanci na dobu neurčitou, by se neměla lišit z důvodu jejich typu smlouvy, a to na právním základě Rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou (uvedené v příloze směrnice Rady 1999/70/ES).

Toto rozhodnutí vyvolalo ve Španělsku velkou nejistotu ohledně odstupného, protože podle soudního rozhodnutí by jak dočasní pracovníci, tak dočasní náhradníci měli mít stejnou náhradu jako ostatní zaměstnanci (20 dní, maximálně však 12 měsíčních platů).

V současné době je španělská úprava stále stejná (žádné odstupné pro dočasné náhradníky), i když více podobných případů se dostalo k Soudnímu dvoru a španělskému Nejvyššímu soudu a čeká se na rozhodnutí. Zdá se, že zákonodárce počká, až budou tyto nevyřízené případy vyřešeny, aby mohl tuto záležitost regulovat na základě konsolidovanější judikatury. Dopady rozhodnutí ESD se tedy teprve uvidí.

Mateřská a otcovská dovolená

Mateřská a otcovská dovolená se v posledních letech výrazně změnila.

Dne 5. července 2018 byla rodičovská dovolená prodloužena ze čtyř na pět týdnů. V září 2017 se Lidová strana a Ciudadanos dohodly na prodloužení otcovské dovolené na pět týdnů od následujícího roku. V lednu 2018 však tato dohoda stále podléhala schválení zákona o rozpočtu na rok 2018, takže prodloužení nebylo v praxi uplatněno (a rodičovská dovolená byla stále čtyřtýdenní). Socialistická vláda nakonec toto opatření oznámila jako součást rozpočtového zákona (zákon 6/2018).

V únoru 2019 přijala socialistická vláda královské legislativní nařízení 6/2019, které zavádí postupné vyrovnávání mateřské a otcovské dovolené. Otcovská dovolená se tak v roce 2019 zvýšila na osm týdnů a v roce 2020 na 12 týdnů a do roku 2021 měli oba rodiče stejnou, nepřenosnou placenou dovolenou v délce 16 týdnů, kterou bylo možné v případě vícečetného porodu prodloužit o dva týdny na dítě.

Zákonná úprava dovolené

Zdroj: Vlastní zpracování autorů.

Zdravotní dovolená

Aby měl zaměstnanec nárok na pracovní volno z důvodu nemoci, musí v průběhu pěti let před nástupem na dovolenou platit příspěvky na sociální zabezpečení po dobu 180 dnů pro případ běžné nemoci. V případě pracovního úrazu není vyžadována žádná doba přispívání.

Výše splatné dávky se určuje na základě příspěvků, které jsou stanoveny podle platu. Za první tři dny běžné nemoci neobdrží zaměstnanec žádnou dávku. Mezi 4. dnem a 20. dnem činí náhradová sazba 60 % zákonného základního platu. Po 20. dni činí náhradová sazba 75 % regulatorního základu. V případě pracovního úrazu činí náhradová sazba 75 % regulatorního základu od prvního dne.

Důchodový věk

Věk odchodu do důchodu byl v roce 2011 zvýšen (zákon 27/2011) z 65 na 67 let. Tento odklad odchodu do důchodu je uplatňován postupně v letech 2013 až 2027. Do roku 2018 se zvyšovala o jeden měsíc ročně a od roku 2019 se zvyšuje o dva měsíce ročně. Tímto tempem se bude zvyšovat až do roku 2027. Pracovníci mohou odejít do důchodu ve věku 65 let a požívat maximálních důchodových práv, pokud platí příspěvky na sociální zabezpečení po dobu nejméně 38 let a 6 měsíců.

Doba přispívání, která se bere za cíl určit regulační základ důchodu, se od roku 2013 do roku 2022 zvýšila z 15 na 25 let. Tento nárůst byl uplatňován postupně a v tomto období se zvyšoval o jeden rok.

Ženy, které přerušily svou kariéru v důsledku narození nebo adopce, mohou požadovat příspěvky ve výši 9 měsíců na dítě před dosažením věku 67 let, maximálně však 2 roky.

V červenci 2021 bylo dosaženo dohody mezi vládou a sociálními partnery (CEOE, Cepyme, CCOO a UGT) o důchodové reformě. Tato dohoda je prvním významným paktem o důchodech v rámci sociálního dialogu od roku 2011 (La Moncloa, 2021).

• Dohoda stanoví nový hodnotící mechanismus pro udržení kupní síly veřejných důchodů v souladu s průměrnou roční inflací zaznamenanou v předchozím roce.

• Dohoda obsahuje různé pobídky, jejichž cílem je přiblížit skutečný věk odchodu do důchodu zákonnému věku pro odchod do důchodu. Tato opatření zahrnují nové pobídky k předčasnému odchodu do důchodu, jako jsou osvobození od příspěvků na sociální zabezpečení a zvýšení výše důchodu.

• Sociální partneři se zavázali jednat o novém "mechanismu mezigenerační spravedlnosti" v souladu s plánem pro oživení, transformaci a odolnost. Očekává se, že nový mechanismus vstoupí v platnost od roku 2027 a jeho cílem bude vyrovnat úsilí o financování důchodů napříč generacemi.

Další návrh reformy, na kterém stále nepanuje shoda, souvisí s prodloužením období, na kterém je založen výpočet starobních důchodů, z 25 na 30 let mezi lety 2027 a 2038. Na tomto opatření se dohodla španělská vláda a Evropská komise v rámci španělského plánu pro oživení a odolnost. Podle odhadů Španělské centrální banky povede takové opatření ke snížení průměrného počátečního důchodu. Prodloužení období výpočtu na nejpříznivější počet let však může pomoci zmírnit pokles průměrné výše počátečního důchodu a zároveň přispět ke snížení nerovností mezi důchodci (Muñoz-Julve a Ramos, 2022).