Aktéři a instituce v Rakousku

Pokud jde o pracovněprávní vztahy a pracovní podmínky, dvěma nejdůležitějšími veřejnými orgány jsou Spolkové ministerstvo sociálních věcí, zdravotnictví, péče a ochrany spotřebitele (Bundesministerium für Soziales, Gesundheit, Pflege und Konsumentenschutz, BMSGPK) a zejména Spolkové ministerstvo práce a hospodářství (Bundesministerium für Arbeit und Wirtschaft)_,_BMAW). Ke sloučení agend práce a ekonomiky v posledně jmenovaném došlo v květnu 2022 a bylo vyvoláno rezignací ministra a reorganizací rozdělení pravomocí ministerstev. Odbory toto sloučení silně kritizovaly, protože se obávaly, že budou zanedbávány zájmy zaměstnanců (agendy práce a ekonomiky byly sloučeny do jednoho ministerstva již dříve, konzervativně-populistickou vládou v letech 2000 až 2006). Rozsah činnosti BMAW zahrnuje mimo jiné provádění hospodářské politiky a části politiky zaměstnanosti. Odpovídá také za dohled nad veřejnou službou zaměstnanosti (Arbeitsmarktservice , AMS), a tedy za pojištění v nezaměstnanosti, a za organizaci inspektorátu práce (Arbeitsinspektorat); odpovídá také za pracovní právo. Spolkový rozhodčí soud (Bundeseinigungsamt , BEA), společný orgán zřízený v rámci BMAW, má v rakouském systému pracovněprávních vztahů rozhodující úlohu, neboť má právo uznat dobrovolné organizace kolektivního zájmu za strany kolektivního vyjednávání (nebo toto uznání zrušit). Tento orgán tak usnadňuje sociální dialog. BMSGPK je odpovědný za všeobecnou sociální politiku a za politiku týkající se osob se zdravotním postižením, poskytování péče a sociálních dávek. AMS, která je veřejně prospěšnou agenturou se samostatnou právní subjektivitou, je zodpovědná za zprostředkování zaměstnání a poskytování poradenských služeb uchazečům o zaměstnání a zaměstnavatelům v souvislosti s nabídkou a poptávkou na trhu práce. Inspektorát práce je součástí BMAW a sleduje podmínky zaměstnávání, včetně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. AMS, BEA a inspektorát práce spadají do působnosti BMAW a lze je rovněž považovat za veřejné orgány důležité pro rakouský systém pracovněprávních vztahů. Pokud jde o individuální pracovněprávní spory, jsou soudy pro pracovní a sociální zabezpečení (ve třech stupních) příslušné rozhodovat o všech sporech vyplývajících z pracovního práva a o všech nárocích na dávky vyplývajících z práva sociálního zabezpečení, zatímco spory týkající se sociálního zabezpečení jsou předávány správním orgánům pod záštitou BMSGPK.

Neexistuje žádný výslovný pojem reprezentativnosti, který by se vztahoval na organizace kolektivního zájmu zastupující zaměstnance a podniky v Rakousku. V souvislosti se schopností dobrovolných organizací uzavírat kolektivní smlouvy však ArbVG identifikuje některé obecné předpoklady, které musí dobrovolná organizace kolektivního zájmu splnit: (finanční) nezávislost (zejména musí být nezávislá na druhé straně průmyslu); rozsáhlé profesní a teritoriální pokrytí z hlediska členské domény, což znamená, že musí být operativní alespoň nad úrovní společnosti; a velký hospodářský význam z hlediska absolutního počtu členů a podnikatelských aktivit, aby byly schopny uplatňovat účinnou vyjednávací sílu. Reprezentativnost je spojena se schopností organizací kolektivního zájmu uzavírat kolektivní smlouvy (právo uzavírat kolektivní smlouvy uděluje BEA), a tudíž s jejich uznáním za příslušné organizace sociálních partnerů.

O odborovém zastoupení

Rakouský ústavní zákon chrání právo organizovat se v souvislosti s obecnou svobodou sdružování (Vereinsfreiheit), která je všem občanům zaručena článkem 12 základního zákona z roku 1867 (Staatsgrundgesetz). Ústavní právo také zaručuje právo zakládat sdružení na ochranu zájmů souvisejících se zaměstnáním v souladu se zákonem o sdruženích (Vereinsgesetz), který dává zásadě svobody sdružování praktický účinek. 11 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950, která je součástí ústavního práva v Rakousku. V důsledku toho mají jednotlivci v Rakousku právo vstupovat do odborů a angažovat se v jejich činnosti. Z tohoto práva není vyloučena žádná kategorie pracovníků nebo odvětví.

Hustota odborů v Rakousku klesá od 60. let 20. století. Tento trend je způsoben především dlouhodobou strukturální transformací ekonomiky a zaměstnanosti. V baštách odborové organizovanosti – jmenovitě ve výrobě a veřejném sektoru – zaměstnanost klesla, což prospělo soukromému sektoru, který má tendenci vykazovat nízkou míru hustoty odborů, zejména mezi ženami, bílými límečky a atypickými pracovníky. Po roce 2000 se tento trend zrychlil, zejména v návaznosti na odhalení zapojení Rakouské odborové federace (Österreichischer Gewerkschaftsbund, ÖGB) do finančního debaklu týkajícího se její bývalé banky BAWAG PSK. Mezi lety 2016 a 2019 však byl zaznamenán nárůst počtu členů, který lze přičíst poměrně velkému nárůstu členů Odborového svazu veřejných služeb (Gewerkschaft Öffentlicher Dienst, GÖD). Tento trend se opět obrátil s nástupem pandemie COVID-19, kdy odbory mezi lety 2019 a 2021 ztratily přibližně 20 000 členů. Zapojení odborů do tvorby veřejné politiky je v Rakousku vysoce institucionalizováno v tom smyslu, že ÖGB a jejích sedm přidružených organizací se účastní řady orgánů a výborů, i když spíše na neformálním než formálním (právním) základě. Neplní tedy suverénní úkoly, jako je správa důchodů nebo systémů nezaměstnanosti. "Žluté odbory" (odbory, které byly založeny vládou nebo zaměstnavatelem nebo jsou ovládány nebo silně ovlivňovány zaměstnavatelem) nejsou v Rakousku vůbec problémem, a to kvůli přísnému postupu pro uznání zájmových organizací jako sociálních partnerů s možností uzavírat kolektivní smlouvy.

Členství v odborech a hustota odborů, 2011–2019

Poznámky : * Podíl zaměstnanců, kteří jsou členy odborové organizace. ** Členství zaměstnanců v odborových organizacích odvozené z celkového počtu členů odborů a v případě potřeby upravené o členy odborů mimo aktivní, závislou a zaměstnanou pracovní sílu (tj. pracovníky v důchodu, osoby samostatně výdělečně činné, studenty, nezaměstnané osoby).

Zdroj : Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj / Amsterdam Institute for Advanced Labour Studies Institutional Characteristics of Trade Unions, Wage Setting, State Intervention and Social Pact database 2021 (databáze OECD/AIAS ICTWSS)

Hlavní odborové konfederace a federace

V Rakousku existuje pouze jedna odborová federace: ÖGB.

Hlavní odborová federace

Po roce 2000 byly rakouské odbory stále častěji konfrontovány s nutností sloučení v důsledku kombinace několika faktorů – zejména poklesu členské základny a finanční slabosti, zejména v důsledku odhalení zapojení ÖGB do finančního debaklu týkajícího se BAWAG PSK. V důsledku krize BAWAG byla ÖGB v roce 2006 nucena prodat všechny své podíly v bance. Od té doby jsou jediným zdrojem příjmů pro ÖGB a její členské svazy příspěvky placené členy odborů. Díky nejnovějším restrukturalizačním procesům a slučování se rakouská odborová struktura pod záštitou ÖGB ve srovnání s koncem 90. let výrazně zefektivnila. Během 10 let se počet odborových svazů přidružených k ÖGB snížil ze 14 na 7. Od roku 2009 nedošlo k žádnému významnému vývoji.

O zastupování zaměstnavatele

V Rakousku existují dvě hlavní mezioborové organizace zaměstnavatelů: Rakouská spolková hospodářská komora (Wirtschaftskammer Österreich, WKÖ), jejíž členství je povinné, a Svaz rakouského průmyslu (Industriellenvereinigung, IV), jehož členství je dobrovolné. IV organizuje velké podniky převážně ve zpracovatelském průmyslu. Všechny společnosti a podnikatelé, kteří jsou držiteli živnostenského oprávnění, se musí zaregistrovat u WKÖ (a jejích odpovídajících podjednotek), která je rozdělena do geografických podcelků (spolkových zemí, známých jako spolkovézemě) a odvětvových sekcí, které se dále dělí na odvětvové podjednotky. Společnosti, které jsou držiteli více než jedné živnostenské licence, se musí zaregistrovat u všech odpovídajících odvětvových skupin WKÖ. Vzhledem k tomu, že mnoho zaměstnavatelů je držiteli více než jedné živnostenské licence, je s WKÖ spojeno více členů než společností.

Pro IV a všechny ostatní (odvětvové) organizace zaměstnavatelů, pro které je členství dobrovolné, platí zásada obecné svobody sdružování, jak je uvedeno v oddíle "O odborovém zastoupení" v souvislosti s odbory.

Vzhledem k tomu, že členství ve WKÖ a jejích podjednotkách je povinné pro všechny rakouské podniky (s výjimkou těch, které působí v zemědělství, svobodných povoláních a neobchodním veřejném sektoru), je hustota WKÖ z hlediska podniků i zaměstnanců 100 %. Nejsou k dispozici žádné informace o hustotě členství IV.

Organizace zaměstnavatelů – členská základna a hustota, 2012–2019

Poznámky_: *__Values jsou 100%, protože všechny podniky v soukromém sektoru (except__in zemědělství a svobodná povolání) __must být členy WK__Ö. **__Percentage zaměstnanců pracujících v establishment__that je členem jakékoli organizace zaměstnavatele, která je zapojena do kolektivního bargaining._n.a., není k dispozici.

Hlavní organizace zaměstnavatelů

Vedle WKÖ je IV nejdůležitější zaměstnavatelskou organizací v Rakousku. Její členská doména zahrnuje výrobu, vedoucí pracovníky ve zpracovatelském průmyslu a podniky spojené se zpracovatelským průmyslem.

Hlavní organizace zaměstnavatelů a federace

Pokud jde o obecné hospodářské a sociální záležitosti, národní tripartitní politická koordinace je nejsilněji formálně institucionalizována v Paritní komisi (Paritätische Kommission). Tato komise se původně skládala ze zástupců vlády na vysoké úrovni a čtyř hlavních organizací sociálních partnerů. Komise řídila čtyři podvýbory: Poradní výbor pro hospodářské a sociální záležitosti (Beirat für Wirtschafts- und Sozialfragen), Podvýbor pro mezinárodní otázky (Unterausschuss für Internationale Fragen), Podvýbor pro mzdy (Lohnunterausschuss) a Podvýbor pro hospodářskou soutěž a ceny (Wettbewerbs- und Preisunterausschuss). Od roku 2006, kdy sociální partneři podepsali Bad Ischlskou deklaraci, má Komise pro paritu pouze jeden podvýbor: Poradní sbor pro hospodářské a sociální záležitosti. Komise pro paritu byla ústředním bodem tripartitního sociálního dialogu, kde se diskutovalo o otázkách zvláštního významu, společných strategiích a koordinovaných akcích a vznikajících konfliktech a zvažovala se doporučení poradního sboru. Úloha komise se však od vstupu Rakouska do Evropské unie v roce 1995 snížila a naposledy se sešla v roce 1998.

Konzultace se sociálními partnery v Rakousku jsou založeny spíše na praxi trvalé, ale neformální spolupráce než na právních předpisech. Tripartitní dialog je rozsáhlý a zabývá se různými otázkami napříč všemi hospodářskými odvětvími. Sociální dialog je silně rozvinutý a má velký vliv na tvorbu politik.

Kromě Komise pro paritu byla (regionálními) vládami (regionálními) vládami (regionálními) a regionálními sociálními partnery uzavřena řada vnitrostátních a regionálních paktů zaměstnanosti (označovaných jako územní pakty zaměstnanosti), aby prováděly individuálně uzpůsobené politiky zaměstnanosti na vnitrostátní a regionální úrovni. Účast sociálních partnerů na vládní politice zaměstnanosti je nejsilněji institucionalizována v AMS (jejíž dozorčí rada se skládá ze zástupců vlády i sociálních partnerů); AMS je hlavním nástrojem pro realizaci cílů trhu práce na vnitrostátní a regionální úrovni. Sociální partneři jsou navíc zastoupeni v institucích sociálního pojištění, BEA a mnoha dalších subjektech.

Pokud jde o dvoustrannou shodu, existuje dlouhá tradice dobrovolné, neformální spolupráce a vyjednávání mezi sociálními partnery na vnitrostátní i odvětvové úrovni, spíše než formalizovaných dvoustranných orgánů.

Hlavní tripartitní a bipartitní tělesa

Podnikové rady (Betriebsräte) jsou jedinými orgány v soukromém sektoru, které zastupují zaměstnance na úrovni pracovišť. Z právního hlediska je podniková rada orgán, který může být zřízen v podnicích, které trvale zaměstnávají pět nebo více pracovníků. Uplatňuje práva na konzultace na úrovni pracoviště a spolurozhodování, která zákon přiznává pracovníkům jako celku. Podnikové rady mohou být zřízeny buď odděleně pro dělnické a bílé límečky, nebo mohou zastupovat obě kategorie. Zaměstnanecká rada je volena zaměstnanci – v podstatě všemi zaměstnanci v podniku ve věku 16 let a více (minimální věk byl v roce 2021 snížen z 18 na 16 let) – na dobu pěti let. To platí pro všechny podnikové rady zřízené od roku 2017. Dřívější čtyřleté funkční období se vztahuje na podnikové rady existující před tímto datem. Podniková rada je volena na základě poměrného zastoupení, přičemž počet členů rady je určen počtem zaměstnanců. Pokud jde o práva rady zaměstnanců na informace, projednávání a spolurozhodování, je zaměstnavatel povinen pravidelně jednat s radou a informovat ji o záležitostech, které se týkají zaměstnanců. Nejdůležitějším nástrojem pro vyjádření práva na spolurozhodování podnikové rady v určitém rozsahu sociálních záležitostí je uzavření podnikové dohody (Betriebsvereinbarung) mezi vedením a podnikovou radou.

Ve veřejném sektoru existuje řada zvláštních pravidel týkajících se orgánů pro zastupování zaměstnanců (Personalvertretung) pro každého z hlavních zaměstnavatelů – tj. spolkovou vládu, zemské vlády (Länder), místní samosprávy a veřejné podniky. Pravidla jsou stanovena konkrétními právními předpisy. Tyto orgány v zásadě odpovídají podnikovým radám v soukromém sektoru.

Regulace, složení a působnost zastupitelského orgánu