Desetiletí nízkých mezd: Pracovníci v sociálních službách stále vydělávají přibližně o pětinu méně, než je průměr

Práci v sociálních službách lze rozdělit na činnosti sociální práce bez přizpůsobení (např. domácí péče, předškolní vzdělávání a péče)) a rezidenční péči. Více než dvě třetiny pracovníků v sociálních službách poskytují dlouhodobou péči (LTC), přičemž většina zbytku je zapojena do předškolního vzdělávání a péče. Největší nárůst zaznamenaly činnosti sociální péče bez přizpůsobení, což odráží změny politiky v členských státech, jako je ten, který umožňuje starším lidem žít déle doma spíše než v ústavní péči. To je v souladu s evropským pilířem sociálních práv, který zdůrazňuje úlohu domácí péče a komunitních služeb. Pokud jde o demografickou skupinu pracovní síly, více než třetina (38 %) osob zaměstnaných v sociálních službách je ve věku 50 let a více, což je nárůst o 4,6 procentního bodu od roku 2014. O něco více než čtyři pětiny (81 %) pracovníků v sociálních službách jsou ženy, což je pokles o 1,5 procentního bodu od roku 2014, po období trvale vysokého podílu žen pracujících v tomto sektoru od roku 2008 (první rok, pro který jsou údaje k dispozici).

V členských státech byla průměrná mzda pracovníků v sociálních službách v posledním desetiletí přibližně o 20 % nižší než průměrná mzda v ekonomikách členských států jako celku. Tento rozdíl v odměňování se od roku 2014 do roku 2018 poněkud snížil, ale od roku 2018 do roku 2022 se opět zvýšil (obrázek 1). Naproti tomu ve zdravotnictví byly platy trvale a stále více nad průměrnými celostátními platy – o 11,2 % v roce 2014, o 17,3 % v roce 2018 a o 20,9 % v roce 2022.

Není proto překvapivé, že v roce 2024 mělo v průměru 37 % pracovníků v sociálních službách pocit, že nejsou řádně odměňováni s ohledem na úsilí a úspěchy ve svém zaměstnání, ve srovnání s 26 % pracovníků v jiných odvětvích než v sociálních službách. (Tato zjištění jsou založena na Analýza nadace Eurofound týkající se údajů z průzkumu pracovních podmínek v Evropě za rok 2024 pro 23 členských států, v nichž bylo dotazováno více než 20 pracovníků v sociálních službách. Země s menším vzorkem pracovníků v sociálních službách (Kypr, Řecko, Maďarsko a Slovensko) byly z analýzy vyloučeny z důvodu spolehlivosti.)

Plat se u jednotlivých pracovníků v sociálních službách liší například v závislosti na subsektoru, profesi/povolání a zemi. Pracovníci v ústavní péči jsou v průměru lépe placeni než pracovníci v sociální práci bez ubytování (vydělávají o 18,7 % méně, než je průměr v ekonomikách členských států jako celku, ve srovnání s 22,7 % méně), ačkoli v prvním případě se platy od roku 2018 do roku 2022 snížily a zvýšily. Pracovníci v profesích, které vyžadují malé nebo žádné formální vzdělání, jsou nejlépe placeni. Patří mezi ně – v závislosti na zemi – (sociální) pečovatelé nebo asistenti, pečovatelé o děti a pomocné zdravotní sestry.

Pracovníci s odbornou kvalifikací často dostávají v jiných sektorech vyšší plat než v sociálních službách. Například v roce 2022 vydělávali zdravotničtí pracovníci (kteří jsou lépe placeni, než je průměr v ekonomikách členských států jako celku) o 15 % více, než je průměr v sociálních službách, ale o 60 % více, než je průměr jinde. Dřívější výzkum nadace Eurofound také ukázal, že sestry se stejnými zkušenostmi a profilem bývají ve zdravotnictví lépe placeny než v dlouhodobé péči. Mezi nejlépe placené pracovníky v sociálních službách patří terapeuti, odborné sestry a sociální pracovníci. Jsou však hůře placeni než relativně dobře placení odborníci v jiných sektorech a/nebo takoví dobře placení odborníci převládají v jiných sektorech více než v sociálních službách. To je demonstrováno skutečností, že rozdíl mezi mediánem mzdy (tj. "středním číslem") všech pracovníků v sociálních službách a všemi ostatními pracovníky je menší než rozdíl v průměrné mzdě; ta je v jiných sektorech tlačena nahoru skupinou lépe placených pracovníků více než v sociálních službách.

Údaje EU-SES z roku 2018 ukazují, že platy pracovníků v sociálních službách jsou nižší než průměr ve všech členských státech a o více než 10 % ve všech třech členských státech: Nizozemsku, Rakousku a Lucembursku (obrázek 2). Všechny tři země patří mezi země, kde je pokrytí dohodami se sociálními partnery nejvyšší.

Ve většině členských států se údaje o jednotném nebi týkají pouze pracovníků zaměstnaných poskytovateli péče s nejméně 10 zaměstnanci. Zatímco většina poskytovatelů zaměstnává méně než 10 zaměstnanců – jak v sociální péči bez ubytování (85 %), tak v rezidenční péči (51 %) – poskytovatelé s alespoň 10 zaměstnanci zaměstnávají většinu pracovní síly: 91 %, resp. 98 % (na základě analýzy strukturálních statistik podniků Eurostatu z roku 2022, kterou provedla nadace Eurofound). Jednou ze skupin pracovníků, kterou tyto údaje obecně nezachycují, jsou pečovatelé, včetně pečovatelů v domácnosti (těch, kteří bydlí v domácnosti osoby (osob), pro kterou poskytují péči). Často se setkávají s nejnižším platem a nejhoršími pracovními podmínkami.

údajů průzkumu pracovních podmínek v Evropě z roku 2024 žijí pracovníci v sociálních službách častěji než ostatní pracovníci v domácnostech, které mají potíže vyjít s penězi: 31 % oproti 25 %. Práce na částečný úvazek je v sociálních službách mnohem běžnější než ve většině ostatních sektorů. Pracovníci v sociálních službách proto pracují méně placených hodin za měsíc, což znamená, že rozdíl v průměrné měsíční mzdě ve srovnání s ostatními pracovníky je ještě větší než rozdíl v hodinové mzdě. Mnoho pracovníků v sociálních službách může zastávat role pouze na částečný úvazek kvůli svým vlastním pečovatelským povinnostem, například o děti nebo starší příbuzné. Lepší přístup ke službám péče o děti a dlouhodobé péče by těmto pracovníkům mohl umožnit pracovat déle, a tím i více.

Zda je plat adekvátní nebo ne, závisí na tom, kolik lidé potřebují vydělat na pokrytí svých výdajů. Náklady na bydlení jsou klíčové. Pokud jsou mzdy za péči stanoveny na celostátní úrovni, může to představovat zvláštní problémy pro pracovníky, kteří žijí v oblastech s vysokými náklady na bydlení, zejména ve velkých městech, a kteří nemají přístup k sociálnímu bydlení. Může také přispět k nedostatku pracovních sil v sociálních službách. Pomoci mohou politiky v oblasti bydlení, zejména pokud jsou zaměřeny na zvýšení nabídky prostřednictvím nové výstavby, snížení počtu volných bytů, renovaci nemovitostí a lepší propojení bytového fondu s prací a službami. Mezi další politická opatření, která mohou pomoci, patří kromě zlepšení platů a snížení nákladů na bydlení snížení nákladů na energie, péči o děti, vzdělání, dopravu a zdravotní péči.

Podíl pracovníků v sociálních službách, kteří v průzkumu pracovních podmínek v Evropě 2024 uvedli "mzdy a zaměstnanecké výhody" jako jednu ze tří nejdůležitějších oblastí, kde by rádi viděli zlepšení, je jistě vysoký, a to 68,8 %, ale je jen o něco vyšší než u ostatních pracovníků (68,6 %). To však odráží názory skutečných pracovníků v sociálních službách, a nikoli názorů pracovníků, kteří se rozhodli nepracovat v tomto sektoru nebo jej opustili. Plat proto může být ještě důležitějším faktorem při přilákání pracovníků, než tento podíl naznačuje. Mzdy pracovníků v sociálních službách často leží na úrovni minimální mzdy nebo těsně nad ní. Zvýšení všeobecné minimální mzdy tak zlepšuje mzdové podmínky, mimo jiné tím, že zvyšuje mzdy nad minimum.

Tvůrci politik by se měli zaměřit na zlepšení pracovních podmínek nad rámec samotného platu, aby přilákali a udrželi pracovníky. Opatření k řešení nedostatku pracovních sil, jako jsou finanční pobídky k práci po dosažení důchodového věku nebo náborové kampaně, mají omezenou účinnost, pokud nejsou doprovázena zlepšením pracovních podmínek.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, včetně duševního zdraví, je zdůrazněna jako jedna z oblastí, kde je třeba zlepšit více pracovníků v sociálních službách (30,9 %) než ostatních pracovníků (23,4 %). Fyzická rizika specifická pro toto odvětví (jako je zvedání lidí a práce s infekčním materiálem bez dostatečné ochrany) je samozřejmě třeba řešit, ale toto odvětví skutečně vyniká riziky pro duševní zdraví, která pro pracovníky představují, například z nepříznivého chování na pracovišti a pocitu emočního vyčerpání z práce. Poskytnutí větší kontroly nad pracovním rozvrhem pracovníků může pomoci zmírnit další problémy, se kterými se setkávají pracovníci v sociálních službách.

Zlepšení pracovních podmínek však může být náročné. Pro aktivity sociální práce, které se odehrávají v domácnosti uživatele služby, je pracovištěm domácí prostředí, které je obtížné regulovat. Rychlý růst pracovní síly v oblasti domácí péče zvyšuje naléhavost řešení této výzvy. Některá opatření ke zlepšení pracovních podmínek mohou být také obtížně slučitelná s poskytováním požadovaných opatření pro flexibilní péči. Lepší personální obsazení může být součástí řešení pro zlepšení určitých pracovních podmínek, například těch, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně duševního zdraví. Aby však bylo možné přilákat a udržet si potřebné pracovníky, je třeba nejprve zlepšit celkové pracovní podmínky.

Klíčové je rovněž řešitsegregaci žen v tomto špatně placeném sektoru, mimo jiné zpochybněním stereotypů o poskytování péče od útlého věku. Skutečnost, že ženy jsou nadměrně zastoupeny v sektoru sociálních služeb, také znamená, že ženy jsou neúměrně postiženy problémy duševního zdraví , které přicházejí s prací v sociálních službách. Rychlý růst tohoto odvětví opět vyžaduje, aby byla této problematice věnována větší pozornost, protože špatné duševní zdraví s sebou nese značné náklady, peněžní i nepeněžní, pro postižené jednotlivce i pro společnost jako celek.

Projekt nadace Eurofound z roku 2026 zaměřený na dlouhodobou péči, zdravotní péči a předškolní vzdělávání a péči bude zkoumat tato odvětví z hlediska pracovních podmínek, přístupu lidí k sociálním službám a jejich kvality.