Strukturální změny na trzích práce v EU: Generace změn v zaměstnanosti

Evropská unie čelí velkým sociálním, geopolitickým a hospodářským výzvám, včetně klesajícího růstu produktivity a nových konkurenčních hrozeb pro důležitá průmyslová odvětví. Nedávný Kompas konkurenceschopnosti Evropské komise zdůrazňuje, že průmyslová struktura Evropy je sama o sobě brzdou růstu, neboť jí dominují tradiční sektory s relativně nízkou úrovní investic do výzkumu a vývoje a omezenými vyhlídkami na rychlý růst.

Jedním ze závěrů této zprávy je, že EU nedokázala přetavit generaci profesního zvyšování ve zlepšení produktivity. Připravovaná iniciativa Unie dovedností se zaměří na učení dospělých a celoživotní učení, vytváření dovedností a přeshraniční přenositelnost dovedností, jakož i na přilákání a nábor kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. To by mohlo přispět k využití velkého množství talentů v EU ke zvýšení mobility, podpoře inovací a řízení udržitelného růstu.

• Strukturální změny na trzích práce moderních vyspělých ekonomik se v letech 1995 až 2024 projevily podobným způsobem, i když s různou intenzitou, ve všech členských státech EU. Ve všech 27 členských státech se zvýšil podíl zaměstnanosti ve službách a podíl zaměstnanosti ve zpracovatelském průmyslu, zemědělství a těžebním průmyslu se snížil.

• Stavebnictví je jediným širokým odvětvím, kde se trend podílu zaměstnanosti v posledních dvou desetiletích v jednotlivých členských státech lišil. Ve většině členských států se její podíl snížil. V roce 2024 bylo v EU téměř o dva miliony stavebních dělníků méně než před globální hospodářskou krizí (před rokem 2007).

• Tempo strukturálních změn na trzích práce v EU – měřené mírou přerozdělování pracovních míst napříč širokými sektory – má od celosvětové hospodářské krize klesající tendenci. Podobné trendy v delších časových rámcích byly pozorovány na trzích práce ve Spojených státech a Spojeném království.

• Nejsilnějším vektorem změn na trzích práce v EU je profesní modernizace. To se stalo ve všech širokých odvětvích. Podíl zaměstnání v odborném zaměstnání se v EU v letech 1995–2023 zdvojnásobil, a to z 11 % na 22 % ve 12 členských státech, pro které jsou údaje k dispozici.

• Na trzích práce vyspělých ekonomik existuje mnoho hnacích sil strukturálních změn. Technologickými změnami, zejména komputerizací a digitalizací, jsou nejčastěji uváděným hnacím motorem na straně poptávky, ale počítají se i obchodní instituce a instituce trhu práce a faktory na straně nabídky, včetně migrace a zvýšené účasti žen na trhu práce. Kombinace těchto faktorů se v jednotlivých členských státech liší, což vede k různým vzorcům změn v zaměstnanosti na vnitrostátní úrovni.

• Více než dvě třetiny čistých nových pracovních míst v EU vytvořených v posledních třech desetiletích zaujímají ženy, což přispívá ke zmenšování rozdílů v zaměstnanosti žen a mužů.

• Růst zaměstnanosti posílil u dobře placených pracovních míst a oslabil u špatně placených pracovních míst. Na souhrnné úrovni EU se posuny zaměstnanosti změnily z asymetricky polarizující v letech 1995–2008 na stále se zvyšující v období po globální hospodářské krizi (2011–2024).

• Pracovní místa v nejvyšším kvintilu podle platů představovala veškerý čistý růst zaměstnanosti v EU v období 2019–2024.

• Zvyšování úrovně profesní progrese, které je jedním z důsledků zvyšující se úrovně vzdělání a rostoucího podílu pracovníků s terciárním vzděláním, nebylo doprovázeno zvýšením růstu produktivity v EU. Růst produktivity se od roku 1995 neustále zpomaluje.

• V rámci EU existují značné rozdíly v růstu produktivity. Na rozdíl od členských států, které přistoupily k EU před rokem 2004 a v nichž se růst produktivity v posledních desetiletích zastavil, jsou členské státy, které přistoupily po roce 2004, svědky zvyšování produktivity v důsledku pokračujícího posunu směrem k odvětvím služeb a pokračujícího růstu výroby. V členských státech po roce 2004 přispívají strukturální změny – přesun pracovníků mezi sektory – pozitivně k růstu produktivity, což naznačuje přesun pracovní síly do produktivnějších sektorů.

• Rostoucí rozdíly ve výkonnosti produktivity mezi Spojenými státy a EU vyplývají především z rychlejšího růstu výstupu v soukromých sektorech služeb v prvně jmenovaných sektorech. Důvodem jsou větší investice a efektivnější využití informačních a komunikačních technologií v sektorech, jako je maloobchod, finanční služby, informační a komunikační služby a odborné, vědecké a technické služby ve Spojených státech.

• Zavádění nových technologií na pracovišti se časově shoduje s rostoucí mírou zaměstnanosti a přidáním téměř 30 milionů pracovníků do EU v posledních třech desetiletích. EU se (opět) stala trhem práce s vysokou participací. Politika by se proto měla méně zaměřovat na přízrak technologické nezaměstnanosti a více na zvyšování nabídky, zejména na překonávání překážek bránících účasti na trhu práce mezi skupinami, které jsou v současné době nedostatečně zastoupeny. K tomuto výsledku přispívá zatraktivnění práce zlepšením kvality pracovních míst – vytvořením stabilních a důstojných pracovních míst.

• EU postrádá odvětvovou hnací sílu obnoveného růstu produktivity. Zpracovatelský průmysl a soukromé služby plnily tuto roli až do roku 2008, ale od roku 2011 přispěly k růstu výstupu jen málo. Draghiho zpráva se zaměřuje na odvětví a v ní jsou identifikovány specializace se silným růstovým potenciálem v EU – například čisté technologie, vysoce výkonná výpočetní technika a výroba pokročilých materiálů – což vytváří potenciální hnací síly.

• EU nezískává ze zlepšení lidského kapitálu výhody, které by měla. Většina čistého nárůstu zaměstnanosti v EU za poslední tři desetiletí byla způsobena dobře placenými a kvalitními pracovními místy. To však nevedlo ke zlepšení produktivity.

• Velká část poklesu růstu produktivity v EU souvisí s tím, jak se výrobní faktory kombinují, aby se vytvořilo více nebo kvalitnějších produktů nebo služeb (celková produktivita faktorů). To naznačuje, že změny ve způsobu organizace a řízení práce by mohly pomoci využít nové generace pracovníků s vyšší úrovní vzdělání a odborné přípravy a s přístupem ke stále sofistikovanějším digitálním technologiím. Členské státy ve spolupráci se sociálními partnery hrají v tomto ohledu významnou úlohu, a to prostřednictvím reforem v oblasti veřejných investic a vzdělávání, jakož i prostřednictvím politik zaměstnanosti, které upřednostňují udržitelný růst založený na inovacích.