Minimální mzda v Chorvatsku

Proces stanovení (úpravy) minimální mzdy, stejně jako zapojení aktéři a kritéria vedoucí úpravu, se od původního zavedení 1. července 2008 výrazně změnily. Reforma z roku 2013 byla tou, která nejvíce ovlivnila proces, kritéria a zapojené aktéry. Další úpravy v posledních letech (2018, 2019 a 2021) měly celkově nejméně dopad na koncepční rámec zákona, s jednou velmi důležitou výjimkou: vytvoření expertní komise bylo zákonem umožněno pouze s novou formulací z prosince 2018 (proto rozhodnutí ministra o jejím zřízení bylo datováno poměrně nedávno, v roce 2019).

Novelizací zákona o minimální mzdě (Zakon o izmjenama i dopunama Zakona o minimalnoj plaći - OG 152/24) jsou ustanovení směrnice (EU) 2022/2041 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii (OJ L 275/33, 25. října 2022) přenášena a implementována v chorvatském zákonodárném sboru.

• Zákon o minimální mzdě ('Zakon o minimalnoj plaćiopens in new tab č. 118/18, upravený zákonem o novelách zákona o minimální mzdě,'Zakon o výměnama i dopuni Zakona o minimalnoj plaćiopens in new tab’opens in new tab, č. 120/21)

• Zákon o změnách minimální mzdy (OG 152/24 (24. prosince 2014), 'Zakon o izmjenama i dopunama Zakona o minimalnoj plaćiopens in new tab’opens in new tab

• Neoficiální konsolidovaný text zákona o minimální mzdě (Neslužbeni pročišćeni text Zakona o minimalnej plaćiopens in new tab)

• Novela zákona o minimální mzdě (OG 152/24), 'Zakon o izmjenama i dopunama zakona o minimalnoj plaćiopens in new tab'

Nařízení o minimální mzdě:

• Nařízení o minimální mzdě pro rok 2024 (N 125/2023 (26. října 2023), 'Uredba o visini minimalne plaće za 2024. godinuopens in new tab'

• Nařízení o minimální mzdě pro rok 2025 (OG 124/2024 (24. října 2024.), 'Uredba o visini minimalne plaće za 2025. godinu') stanoví, že hrubá minimální mzda v Chorvatsku pro rok 2025 je €970.

• Nařízení o minimální mzdě pro rok 2026 (OG 132/2025 (24. října 2025), 'Uredba o visini minimalne plaće za 2026. godinuopens in new tab') stanoví, že hrubá minimální mzda v Chorvatsku pro rok 2026 je €1050

Hlavní aktéři při stanovení zákonné minimální mzdy v Chorvatsku podle postupu stanoveného zákonem o minimální mzdě jsou zastoupeni (čl. 6 a 7):

1. Vláda, která každoročně stanovuje úroveň minimální mzdy regulací.

2. Ministr odpovědný za práci, který je odpovědný za návrh výšky minimální mzdy a za ústavu a pracovní postupy expertní komise (viz níže).

3. Sociální partneři, kteří se podílejí na stanovování a úpravách minimální mzdy prostřednictvím povinných konzultací (které se konají před návrhy ministra) a účastí na expertní komisi (uvedené níže).

4. Expertní komise zřízená ministrem, s odpovědností v oblasti monitorování a analýzy. Složení komise je podle zákona o minimální mzdě rozhodováno ministrem, aniž by zákon výslovně vyžadoval zastoupení sociálních partnerů.

Rozhodnutí ministra o zřízení komise bylo vydáno 11. dubna 2019 ("Odluka o osnivanju stručnog povjerenstva za praćenje i analizu kretanja minimalne plaće", č. 37/2019), čímž se Komise kvalifikovala jako poradní orgán ministra v otázkách minimální mzdy (čl. II). Skládá se z deseti členů: vedoucího vnitřní organizační jednotky ministerstva (zároveň předsedy orgánu), tří zástupců akademické obce, dvou zástupců zaměstnavatelských organizací, dvou odborových zástupců a dvou zástupců Ministerstva práce a důchodového systému (čl. III). Zastoupení sociálních partnerů je proto zaručeno, pokud ne výslovně zákonem o minimální mzdě, tak rozhodnutím ministra (zástupci jsou také sami určeni, což naznačuje záruku jejich autonomie při tomto výběru) (čl. IV).

Původně byl rozdíl v procesu stanovení minimální mzdy spojen s rozdílem v aktérech, přičemž Státní statistický úřad byl původně jediným relevantním subjektem, který 'zveřejní výši minimální mzdy v 'Narodně novine' (čl. 4 odst. 4, Zakon o minimalnoj plaći OG 67/08).

• Rozhodnutí ministra o zřízení komise bylo vydáno 11. dubna 2019 ('Odluka o osnivanju stručnog povjerenstva za praćenje i analizu kretanja minimalne plaće', OG č. 37/2019opens in new tab)

Z procesního hlediska stanoví zákon o minimální mzdě (čl. 6 a 7), že výši minimální mzdy pro každý kalendářní rok určuje vláda nařízením, jak navrhuje ministr odpovědný za práci. Nominální hrubá sazba nesmí být nižší než částka stanovená za předchozí rok. Musí být každoročně upravována (nejpozději do 31. října) pro následující kalendářní rok (čl. 5). Původně byl relevantním měsícem pro roční úpravu červen (čl. 4 odst. 1), Zakon o minimalnoj plaći OG 67/08). Od roku 2019 se říjen stal referenčním měsícem.

Role sociálních partnerů v procesu stanovení minimální mzdy je zdůrazněna již v samotném zákoně o minimální mzdě, který vyžaduje, aby ministr po konzultaci se sociálními partnery navrhl vládě výši minimální mzdy, což se tedy jeví jako povinný krok – přestože forma a čas této konzultace nejsou přísně regulovány: zákon o minimální mzdě jednoduše stanoví, že roční konzultace se sociálními partnery se " obvykle probíhají" v září a říjnu (tj. v měsících bezprostředně před vládní regulací, která sazbu formálně upravuje).

Je také nutné zřídit odbornou komisi s konkrétním cílem sledovat a analyzovat výkyvy minimální mzdy. Takovou komisi zřizuje ministr práce, který rozhodnutím určuje její složení, úkoly, pracovní postupy a odměňování svých členů (již projednáno v předchozí části).

Novelizovaný zákon o minimální mzdě z roku 2024 stanovuje povinnost ministerstva odpovědnému za práci předkládat Evropské komisi každé dva roky, před 1. říjnem sledovaného roku, k dispozici statistická data nebo informace o rychlosti a vývoji rozsahu kolektivního vyjednávání, úrovni zákonné minimální mzdy a podílu pracovníků, na které se vztahuje.

Kritéria pro stanovení zákonné minimální mzdy jsou stanovena zákonem o minimální mzdě. Podle své nejnovější verze, kromě zákonné povinnosti vyjadřovat se hrubě a v plném úvazku (čl. 3, který naopak naznačuje, že hodinové stanovení by mohlo nějak kolidovat se zákonným ustanovením a tedy i implicitní tendenci k měsíční sazbě), a s ohledem na právní zákaz snižování této úrovně (čl. 6 odst. 1)), zákon vyžaduje zohlednění následujících ukazatelů (čl. 6 odst. 3), který byl novelizován v roce 2024 (OG 152/24). Upravená kritéria jsou označena hvězdičkou*

• Nárůst podílu minimální mzdy na průměrném hrubém platu vypláceném právnickým osobám od ledna do července tohoto roku.

• Úroveň inflace nebo změny kupní síly minimální mzdy*.

• Vývoj mezd.

• Trendy v nezaměstnanosti a zaměstnanosti.

• Demografické trendy.

• Vývoj produktivity*

• Celkový stav ekonomiky.

Navíc při zohlednění celkového stavu ekonomiky je předepsaná "zvláštní pozornost" aktivitám s nízkými mzdami a zranitelnými skupinami zaměstnanců. V textu nejsou uvedeny žádné další podrobnosti o operacionalizaci těchto kritérií.

Proces stanovování a úpravy minimální mzdy byl výrazně ovlivněn úpravami v průběhu času, což následně ovlivnilo příslušná kritéria – jejichž změny v průběhu času jsou významné. Původně (Zakon o minimalnoj plaći OG 67/08) byl jeho nárůst přísně "vázán na reálný růst HDP z předchozího roku, podle publikace Státního statistického úřadu" (čl. 4(1)): zatímco plat za první období (červenec 2008–květen 2009) po vstupu zákona v platnost byl stanoven na úrovni 39 % průměrného měsíčního hrubého platu země (čl. 4(2)), bylo kontextuálně stanoveno, že 'za každé následující roční období bude [to] upraveno o reálný růst HDP za předchozí rok tak, že podíl minimální mzdy na průměrných hrubých mzdách právnických osob v Republice Chorvatsko realizovaný v předchozím roce vzroste o procento reálného růstu HDP v předchozím roce, podle publikace Státního statistického úřadu (čl. 4 odst. 3)). Současný proces založený na konzultacích se sociálními partnery – návrhu ministra – vládní regulaci byl zaveden v roce 2013 (čl. 7, Zakon o minimalnoj plaći 2013). Základ pro výpočet úprav minimální mzdy za rok 2013 byl stanoven "jako součin měsíčního prahu rizika chudoby pro domácnost s jednou osobou a koeficientu počtu členů průměrné domácnosti v Republice Chorvatsko, děleného koeficientem zaměstnanosti a upraveného o průměrnou změnu indexu spotřebitelských cen zboží" (čl. 5(4.2)). Od roku 2013 se vládní regulace stala formálním zdrojem, skrze který musela být přijímána úprava minimální mzdy (čl. 6, Zakon o minimalnoj plaći 2013). Stejná reforma z roku 2013 však spojila zmíněná kritéria pouze s úpravou z roku 2013, která zahájila současný vzorec založený na konzultacích sociálních partnerů a návrhu ministra ve stejném textu, z následujících ročních revizí (čl. 7, Zakon o minimalnoj plaći 2013).

V Chorvatsku nebylo provedeno žádné oficiální specifické posouzení přiměřenosti minimální mzdy, ani žádné informace o indikativních referenčních hodnotách v legislativě týkající se minimální mzdy. Při stanovení minimální mzdy pro rok 2026 však odborný výbor pro monitorování a analýzu trendů minimální mzdy zohlednil mimo jiné hodnotu 54 % hrubých průměrných mezd dosažených v roce 2024 a:

"že v souladu se směrnicí (EU) 2022/2041 Evropského parlamentu a Rady ze dne 19. října 2022 o přiměřených minimálních mzdách v Evropské unii je indikativní hodnota minimální mzdy, která je považována za dostatečnou, buď 50 % průměrné hrubé mzdy, nebo 60 % mediánu hrubé mzdy" (Ministarstvo rada, mirovinskoga sustava, rodina i sociální politika, 2025).

Navzdory univerzálnímu a povinnému charakteru zákonné minimální mzdy v Chorvatsku – což je nejprve naznačeno formulací článku 3 odst. 1 zákona o minimální mzdě (OG 118/18opens in new tab, 120/21opens in new tab a 152/24opens in new tab), podle něhož právo na minimální mzdu náleží všem pracovníkům zaměstnaným v Chorvatské republice bez ohledu na sídlo nebo registraci zaměstnavatele (čl. 4 odst. 1)), a za druhé, výslovným zákazem dohod o vzdání se práva na minimální mzdu (čl. 3 odst. 8)) – zákon přesto ponechává možnost výjimek.

Zákon o minimální mzdě sám o sobě poskytuje výjimky alespoň ve dvou ohledech. Za prvé, stanovuje, že výjimečně lze minimální mzdu chápat jako nejnižší hrubou měsíční mzdu odpovídající složitosti práce pro plný úvazek, jak je stanoveno v kolektivní smlouvě, jejíž platnost byla rozšířena v souladu s obecnou pracovní legislativou (čl. 3 odst. 2). Za druhé, zákon se nevztahuje na pracovníka, který je jediným zaměstnancem zaměstnavatele a zároveň členem vedení, výkonným ředitelem, manažerem družstva, likvidátorem nebo držitelem podobné funkce podle zvláštních předpisů (čl. 4 odst. 2).

Důležité je, že zákon o minimální mzdě již neumožňuje kolektivním smvám stanovovat minimální mzdu nižší než zákonnou minimální mzdu. Dřívější legislativa takovou možnost zahrnovala, ale ta byla později zrušena. Konkrétně novela zákona o minimální mzdě (OG 152/24), která vstoupila v platnost 1. ledna 2025, zrušila článek 8 zákona. Toto ustanovení dříve umožňovalo kolektivním smlouvám stanovit minimální mzdu nižší než zákonné minimum, pokud nebyla nižší než 95 % částky stanovené vládním nařízením. Jeho zrušení znamená, že kolektivní vyjednávání již nemůže sloužit jako základ pro snižování zákonné minimální mzdy. Tato změna potvrzuje povinný ius cogens charakter minimální mzdy v chorvatském právu.

Výjimky z povinností minimální mzdy nejsou výlučně stanoveny zákonem o minimální mzdě. Identifikace dalších případů, kdy se povinnosti minimální mzdy neuplatňují, ať už částečně nebo zcela, vyžaduje širší analýzu dalších relevantních zdrojů pracovního práva.

Důležitou výjimkou je Zákon o práci ('Zakon o raduopens in new tab', OG 93/14, 127/17, 98/19, 151/22, 64/23) a týká se stážistů. Článek 59 stanoví, že pokud je složení profesní zkoušky nebo získání pracovní zkušenosti stanoveno zákonem nebo jinou regulací jako požadavek pro výkon úkolů v konkrétní profesi, může zaměstnavatel přijmout osobu, která dokončila příslušné vzdělání, na odborné vzdělávání bez navázání pracovního vztahu. Tato doba profesního vzdělávání se započítává do stáže nebo pracovní zkušenosti požadované pro danou profesi a nesmí přesahovat předepsanou dobu. Zákon o práci výslovně uvádí, že ustanovení o pracovních vztazích se na takové osoby vztahují s výjimkou ustanovení o uzavření pracovní smlouvy, platu a platu a ukončení pracovního poměru. Vyloučení ustanovení týkajících se platů činí toto uspořádání relevantní výjimkou z ochrany minimální mzdy, zvláště když doba stáže může trvat až jeden rok (čl. 57).

Zatímco tato ustanovení zákona o práci umožňují takovou výjimku pouze tehdy, pokud je odborné vzdělání právní podmínkou pro výkon profese, zákon o trhu práce ("Zakon o tržištu radaopens in new tab"), OG 118/18, 32/20, 18/22, 156/23) rozšiřuje tuto možnost na určité kategorie nezaměstnaných i bez takové podmínky. V těchto případech může doba odborného vzdělávání za určitých okolností prodloužit až 24 měsíců (čl. 37–38 a 40(1)). Toto opatření však splňuje podmínky pro aktivní nástroj politiky trhu práce a příjemce má nárok na veřejnou finanční podporu ve výši minimální mzdy snížené povinnými příspěvky na pojištění, úměrně k dnům stráveným v odborném vzdělávání (čl. 41 odst. 1).

Variace zákonných minimálních mezd v přísném smyslu – konkrétně nižší zákonné minimální sazby vztahující se na konkrétní kategorie pracovníků – nebyly v chorvatském právu identifikovány. V širším smyslu by dřívější mechanismy umožňující kolektivním smvám stanovovat mzdy pod zákonným minimem mohly být charakterizovány jako podminima. Po zrušení článku 8 zákona o minimální mzdě však taková uspořádání již nejsou právně přípustná. Dnes kolektivní smlouvy mohou stanovovat mzdy příznivější pro pracovníky, ale nemusí poskytovat mzdy nižší než zákonná minimální mezda. Jakékoli takové ustanovení by bylo neplatné a zákonná minimální mzda by se uplatňovala automaticky.

Zákon o minimální mzdě definuje minimální mzdu jako "nejnižší hrubou měsíční částku mzdy vyplácenou pracovníkovi za plný úvazek" (čl. 3 odst. 1), určenou povinně (čl. 3 odst. 3)) v hrubé výši (sankce jsou výslovně stanoveny samotným zákonem v případě porušení této povinnosti (čl. 10 odst. 1.b)), vyplývající z obecné povinnosti stanovené zákonem o práci (čl. 90.b(1)), podle níž musí být plat "dohodnut, určen nebo předepsán" v hrubé výši).

Minimální sazba, jak je popsána výše, nesmí zahrnovat bonusy spojené s přesčasy, obtížnými pracovními podmínkami, noční prací a prací v neděli, svátcích nebo jiných dnech zákonem považovaných za nepracovní dny (čl. 3 odst. 4 zákona o minimální mzdě).

Odborný výbor pro monitorování a analýzu trendů minimální mzdy vydává doporučení ohledně výše minimální mzdy pro následující rok; Toto doporučení není veřejně zveřejňováno.

Mezi relevantními zdroji pro jednotlivé země o minimální mzdě byly identifikovány nedávno publikované akademické články. Zejména časopis Radno Pravo publikoval relevantní články; Je uveden seznam některých z nejnověji publikovaných:

• Ministerstvo rada, mirovinského systému, rodini i sociální politiky (2025), Návrh nařízení o výši minimálních plaće za 2026. godinuopens in new tab, [Návrh dekretu o výši minimální mzdy pro rok 2026], Ministerstvo rada, mirovinského systému, rodini i sociální politiky, Záhřeb.

• Serdarušić, H. (2025), Minimalna plaća u BiH – što se događa kad se ignorira produktivnost?opens in new tab 23. dubna 2025.

• Iljazović, B. (2024), Minimalna platí u 2024. godini, Radno Pravo, číslo 02/24opens in new tab.

• Bejaković, P. (2024), Značenje kolektivnog pregovaranja i minimalne plaće u ublažavanju dohodovne nejednakosti u Hrvatskoj, Radno Pravo, číslo 01/24opens in new tab.

• Iljazović, B. (2023), Direktiva EU o příkladem minimalnim plaćama u Europskoj Uniji, Radno Pravo, číslo 02/23opens in new tab.

• Subotić, V. (2021), Najnovije změny u uređenju minimalne plaće, Radno Pravo, číslo 11/21opens in new tab.

• Klišanin, J. (2019), Novi Zakon o minimalnoj plaći i Uredba o visini minimalne plaće, Radno Pravo, číslo 01/2019opens in new tab.

• Subotić, V. (2020), Uređenje minimalne plaće u Republici Hrvatskoj, Radno Pravo, číslo 11/20opens in new tab.

• Subotić, V. (2021), Prijedlog Direktive o příkladem minimalnim plaćama u Europskoj uniji, Radno Pravo, číslo 02/21opens in new tab.

• Bejaković, P. (2020), Zakonsko određivanje i obilježja minimalne plaće u EU, Radno Pravo, číslo 01/20opens in new tab.