Zaměstnání a pracovní podmínky nejzranitelnějších pracovníků: Řešení probíhající politické výzvy

Během posledních dvou desetiletí prošly trhy práce v Evropské unii (EU) významnou transformací, kterou charakterizuje rozšíření nestandardního zaměstnání a flexibilních pracovních podmínek. Zatímco trvalé smlouvy na plný úvazek zůstávají dominantní formou zaměstnání, stále běžnější jsou nestandardní dohody, jako jsou smlouvy na částečný úvazek a dočasné smlouvy.

Nestandardní zaměstnání samo o sobě neznamená zranitelnost pracovníka. Může přinést výhody jak zaměstnavatelům, tak pracovníkům, včetně vyšší produktivity a lepší rovnováhy mezi pracovním a osobním životem. Zranitelnost však nastává, když je nestandardní zaměstnání nedobrovolné nebo když se protíná více nestandardních charakteristik, například nedobrovolná práce na částečný úvazek a dočasný status.

Tato zpráva zkoumá zranitelnost z pohledu zaměstnání. Zranitelnost vůči zaměstnání je definována jako mnohorozměrný jev zahrnující nedostatečnost příjmů, nejistotu zaměstnání a nedostatek pracovních práv. Liší se od širšího pojetí kvality práce, který zahrnuje dimenze jako příjmy, ale také zahrnuje dimenze jako pracovní intenzita, fyzické prostředí a další aspekty pracovního života.

Zpráva analyzuje trendy v prevalenci zranitelnosti zaměstnanosti v rámci EU-27 mezi lety 2009 a 2021 a zkoumá, jak zranitelnost souvisí s různými aspekty pracovního života. Kromě toho hodnotí relevantní vývoj politiky a legislativy zaměřený na zmírnění zranitelnosti a podporu přechodu k bezpečnějším a udržitelnějším formám zaměstnání.

EU řeší nestandardní a nejisté zaměstnání prostřednictvím politických a legislativních aktů.

Princip 5 Evropského pilíře sociálních práv zdůrazňuje právo pracovníků na spravedlivé a rovné zacházení v oblasti pracovních podmínek, přístupu k sociální ochraně a školení, bez ohledu na typ a délku pracovního vztahu. Prosazuje prevenci zneužívání atypických smluv a podporuje přechod k neomezeným formám zaměstnání.

V prosinci 2025 vydala Evropská komise Cestovní mapu kvalitních pracovních míst. Cestovní mapa zdůrazňuje důležitost, aby podniky v EU zůstaly konkurenceschopné a zároveň dodržovaly vysoké pracovní standardy; K dosažení tohoto cíle je zapotřebí jasný, přiměřený a inovace přívětivý regulační rámec, přičemž sociální partneři hrají klíčovou roli při identifikaci praktických řešení.

Pokud jde o stávající legislativní opatření EU, klíčovým právním nástrojem přijatým v roce 2019 je Směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách. Důležité jsou také směrnice o platformové práci a směrnice o přidělených zaměstnancích, ačkoli tyto formy práce a relevantní politická opatření nejsou v této zprávě výslovně řešeny. Mnoho let před přijetím směrnice o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách měly směrnice o částečném pracovním úvazku, směrnice o smlouvách na dobu určitou a směrnice o dočasné agenturní práci s cílem omezit rizika nejistoty tím, že usilovaly o to, aby pracovníci na částečný úvazek, dočasní a agenturní pracovníci měli stejná práva a rovné zacházení s pracovníky na plný úvazek a smlouvy na dobu neurčitou.

• Zranitelnost zaměstnanosti se po finanční krizi v letech 2007–2008 v EU zvýšila, což bylo způsobeno rozšířením nedobrovolné dočasné a částečné práce, ale od roku 2016 klesá a nyní je pod úrovní před krizí.

• V roce 2021 vykázaly nejvyšší úroveň zranitelnosti Španělsko a Nizozemsko, zatímco členské státy střední a východní Evropy zaznamenaly nejnižší. Povaha zranitelnosti v zaměstnání se mezi členskými státy výrazně liší. Nedostatečnost příjmů je dominantním rozměrem v kontinentálních členských státech a státech střední a východní Evropy, zatímco nejistota zaměstnání je rozšířenější ve středomořských a severských členských státech. Nedostatek pracovních práv přispěl nejmenším podílem na zranitelnosti zaměstnanosti ve většině členských států, přičemž nejvyšší podíl byl nalezen v Řecku.

• Ženy, mladí pracovníci, migranti, Romové, osoby se zdravotním postižením a LGBT+ osoby (lesby, gayové, bisexuální a trans osoby a další sexuální a genderové menšiny) mají větší pravděpodobnost, že zažijí zranitelné zaměstnání. Důkazy naznačují, že tyto skupiny čelí překážkám, včetně stereotypů nebo předsudků, obtížím při skloubení pracovního života a rodinných povinností (zejména žen) a obtížím s právními předpisy a uznáváním kvalifikací a dovedností (zejména migrujících pracovníků).

• Zranitelnost v zaměstnání automaticky nevede ke špatným pracovním podmínkám. Zaměstnanci, kteří zažívají zranitelnost v jednom měřítku, mají smíšené výsledky v pracovním životě, v některých oblastech podávají lepší výkony než nezranitelní zaměstnanci, zatímco v jiných čelí nevýhodám. Právě hromadění mnoha zranitelností vede důsledně k negativním výsledkům, jako jsou horší pracovní vyhlídky, omezený přístup k školení a rozvojovým příležitostem, snížená autonomie při rozhodování, nižší úroveň organizační účasti, méně výhodné pracovní pracovní dobu, nepředvídatelné příjmy a omezenější přístup k různým složkám odměňování.

• Většina ukazatelů fyzického zdraví neprojevila významné rozdíly mezi zranitelnými a nezranitelnými zaměstnanci. Pracovníci zažívající multidimenzionální zranitelnost vykazují vyšší míru úzkosti a deprese než nezranitelní zaměstnanci, ale méně často uvádějí pracovní stres.

• Politika a legislativa EU a národní politiky se snaží nabídnout jak flexibilitu, tak ochranu. Na jedné straně podporují flexibilitu, kterou zaměstnavatelé a pracovníci potřebují k přizpůsobení zaměstnání výkyvům ekonomického kontextu a osobním potřebám. Na druhé straně zavádějí opatření zajišťující rovné zacházení mezi pracovníky na standardních a nestandardních smlouvách, podporují vznik a přechod k kvalitnějším pracovním místům a zabraňují využívání nestandardního zaměstnání způsoby, které by mohly ohrozit práva pracovníků nebo jistotu zaměstnání.

• Politická opatření se zaměřila na (1) zajištění větší smluvní jistoty ohledně pracovní doby a pracovních podmínek pro pracovníky na nestandardních smlouvách, (2) podporu přesunů z práce na dobu určitou na dobu neurčitou a prevenci zneužívání dočasných smluv, (3) regulaci smluv na nulový počet hodin a omezení využívání jiných nejistých smluv a (4) podporu a umožnění pracovníků v nedobrovolné práci na částečný úvazek pracovat více hodin. Mnoho iniciativ v těchto oblastech vzniklo z legislativy EU nebo bylo v jejím důsledku posíleno. Protože mnoho novel bylo předloženo teprve nedávno, chybí posouzení jejich dopadu na rovnováhu mezi flexibilitou a ochranou na trhu práce.

• Zranitelnost je mnohorozměrný jev a vyžaduje integrované politické reakce zaměřené na pracovní prostředí, individuální a intersekcionální faktory, jež přispívají k zranitelnosti pracovníka.

• Nestandardní zaměstnání samo o sobě neznamená zranitelnost. Politiky musí nabízet flexibilitu a ochranu a zároveň zabraňovat zneužívání atypické práce, které podkopává pracovní standardy.

• Legislativa EU posílila práva pracovníků na nestandardní smlouvy, ale samotná legislativa nemůže vyřešit problémy jako nerovný přístup ke školení, což může dále zhoršit zranitelnost.

• Efektivní regulace závisí na důsledném vymáhání, včetně dostatečné kapacity pro inspekce, přístupných postupů pro podávání stížností a pravidelného monitorování dodržování předpisů.

• Digitalizace a umělá inteligence přetvářejí práci a vyžadují neustálé přezkoumávání regulačních rámců, aby byla zajištěna kvalita pracovních míst a zároveň umožnila inovace. Plán pro kvalitní pracovní místa a konzultace k Zákonu o kvalitních pracovních místech se mimo jiné snaží přispět k tomuto procesu, který bude vyžadovat aktivní zapojení sociálních partnerů.

• Ačkoliv tato zpráva přímo neřeší, je třeba diskriminaci a znevýhodnění spojené s osobními charakteristikami řešit prostřednictvím legislativy, politiky a zvyšování povědomí, aby byla zajištěna rovná dostupnost kvalitních pracovních míst.