Minimální mzdy na růstu: Dopady a politické lekce z desetiletí změn

Za posledních 25 let se národní minimální mzdy výrazně zvýšily v celé EU, přičemž nejsilnější růst zaznamenal střední a východní Evropy. Pokrok byl nejpozoruhodnější za poslední desetiletí, kdy národní minimální mzdy rostly rychleji než inflace a ve většině zemí i rychleji než průměrné mzdy.

Ačkoli zvýšení minimální mzdy obecně není spojeno s významnými změnami celkové mzdové nerovnosti, jsou spojena se snížením nerovnosti na spodní části mzdového rozdělení: 1% zvýšení reálné minimální mzdy je spojeno se snížením poměru mezd p50/p10 o 0,128 %. Významné snížení mzdové nerovnosti vzniká po velkých zvýšeních přesahujících 15 %, jak ilustrují také konkrétní příklady v Německu, Slovinsku a Španělsku, které výrazně zkrátily mzdové rozdělení od nejnižších hodnot.

Rostoucí minimální mzdy zmenšují rozdíl s kolektivně dohodnutými mzdovými minimálními mzdami, aniž by zastavily kolektivní vyjednávání: rozdíl se zmenšil z 7,9 % v roce 2015 na 3,6 % v roce 2025. To potenciálně snižuje prostor pro vyjednané zvýšení základní mzdy, ale zvýšení národních minimálních mezd neodrazuje od uzavírání nových kolektivních smluv.

Zvýšení minimální mzdy může přispět ke změnám ve struktuře zaměstnanosti: 1% nárůst reálné národní minimální mzdy je spojen s 0,1% poklesem podílu zaměstnanosti u nejhůře placených pracovních míst a mírným nárůstem podílu zaměstnanosti u lépe placených míst. To naznačuje, že dopady na zaměstnanost by měly být posuzovány nejen změnami celkové zaměstnanosti, ale také změnami ve složení pracovních míst.

Minimální mzdy nejsou zázračným řešením: i když mohou významně zvýšit mzdy a snížit mzdovou nerovnost, zejména mezi méně kvalifikovanými, mladšími nebo ženskými zaměstnanci, doplňková opatření jako daňové a sociální systémy, kolektivní vyjednávání a aktivní politiky trhu práce jsou nezbytná. Investice zvyšující produktivitu do dovedností, technologií a organizace práce mohou firmám pomoci absorbovat vyšší mzdové minimum.