Nekonečný pracovní den v Evropě s flexibilní prací

Jeden z pěti pracovníků v celé Evropské unii uvádí, že je několikrát měsíčně kontaktován z pracovních důvodů mimo pracovní dobu. Aplikováno na pracovní sílu EU na konci roku 2024, odpovídá přibližně 39,4 milionu pracovníků. Pravidelný kontakt po pracovní době je důsledkem dlouhodobé transformace pracovní kultury, která probíhala paralelně s rostoucí digitalizací práce. Pracovní den přesahuje smluvně dohodnutou pracovní dobu u značného počtu pracovníků a někteří to zažívají tak často, že je to jako být v pohotovosti.

Připravovaná zpráva Eurofoundu Working Anywhere and anywhere in EU after pandemic: The effects on quality of work time analyzuje tento jev na základě nových dat shromážděných v rámci Evropského průzkumu pracovních podmínek (EWCS) v roce 2024.

Analýza dat jasně ukazuje, že frekvence kontaktování pracovníka mimo pracovní dobu přímo a poměrně souvisí s jeho úrovní stresu. Mezi těmi, kteří jsou denně kontaktováni, 6 z 10 (59 %) uvádí, že zažívají stres v práci neustále nebo téměř neustále. Na opačném konci škály, mezi těmi, kteří nebyli nikdy kontaktováni mimo pracovní dobu, tento podíl klesá na 17 %. Stálá dostupnost není neutrální vlastností moderního pracovního života: nese prokazatelnou cenu v podobě psychického napětí a zvýšených konfliktů mezi pracovním a osobním životem.

Jaké jsou příčiny těchto kontaktů mimo pracovní dobu? Zjištění EWCS 2024 ukazují, že nejbližším faktorem je pracovní zátěž. Když zaměstnanci nemají dostatek času na splnění svých úkolů během běžné pracovní doby, je pravděpodobnější, že práce překročí smluvní dobu a pracovníci jsou častěji kontaktováni mimo pracovní den.

Flexibilní pracovní uspořádání a využívání informačních a komunikačních technologií (ICT) jsou také faktory, ale fungují odlišně. Flexibilita je spojena s častějším kontaktem mimo pracovní dobu. Mezi zaměstnanci s flexibilní začátkem a koncem uvádí 64 % zaměstnanců, že byli kontaktováni mimo pracovní dobu alespoň občas, ve srovnání se 49 % těch, kteří mají standardní rozvrh. Podobný vzorec se vyskytuje i v místě práce: 63 % pracovníků na dálku hlásí takový kontakt, zatímco 48 % zaměstnanců pracuje výhradně v prostorách svého zaměstnavatele. Tato čísla naznačují, že flexibilita času nebo místa může zvýšit očekávání ohledně dostupnosti zaměstnanců.

Používání ICT je umožňujícím prostředek, který zasahuje do různých pracovních míst. Mezi zaměstnanci, kteří nikdy nepoužívají ICT v práci, 59 % uvádí, že nebyli nikdy kontaktováni mimo pracovní dobu, ve srovnání s 38 % uživatelů ICT. Ale i mezi zaměstnanci pracujícími výhradně v prostorách svého zaměstnavatele jsou uživatelé ICT častěji kontaktováni mimo pracovní dobu než ti, kteří nepoužívají. To naznačuje, že digitální konektivita, nikoli pouze práce na dálku, je klíčovým mechanismem, kterým se dostupnost zaměstnance rozšiřuje i do nepracovního času.

Ze všech profesních skupin jsou nejčastěji kontaktováni vedoucí pracovníci, následovaní pracovníky služeb a prodeje. Podle sektorů mají nejvyšší míry vzdělávání a zdravotní péče.

Ve snaze umožnit pracovníkům vypnout se na konci pracovního dne se 13 členských států rozhodlo regulovat právo na odpojení – právo nereagovat na kontakt mimo pracovní dobu bez negativních důsledků: Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Francie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Stávající regulační prostředí však není homogenní. V některých členských státech (Belgie, Francie a Španělsko) se toto právo vztahuje na celou pracovní sílu soukromého sektoru; v jiných (Kypr, Řecko, Itálie a Slovensko) je omezena výhradně na pracovníky na dálku. Její právní charakter se také liší: od toho, že pracovníci nejsou povinni reagovat (Bulharsko a Chorvatsko) na aktivní povinnost zaměstnavatele nekontaktovat během odpočinku (Portugalsko a Slovinsko), až po výslovné právo odpojit se od elektronické pracovní komunikace (Řecko a Irsko).

Role sociálního dialogu představuje další významnou osu diferenciace. V Belgii, Francii, Lucembursku a Španělsku hraje kolektivní vyjednávání, jak na sektorové, tak firemní úrovni, klíčovou roli při definování a realizaci práva. Naopak v zemích jako Chorvatsko, Řecko a Portugalsko nejsou stanoveny žádné specifické postupy pro jeho aplikaci.

Data naznačují, že legislativa má vliv, i když ne lineárně, ani sama o sobě nestačí. Jak ukazuje obrázek 1, Francie, která má v této oblasti dlouhodobou regulaci, má jednu z nejnižších úrovní kontaktů mimo pracovní dobu v EU, přičemž 17 % pracovníků uvádí, že bylo kontaktováno. Irsko má novější, ale již upevněný kodex praxe o právu na odpojení a 21 % jeho pracovníků uvádí, že byli kontaktováni. Nizozemsko a Švédsko, které nemají specifické národní regulace, patří mezi země s nejvyšším procentem pracovníků kontaktovaných mimo pracovní dobu, přičemž 31 % uvádí, že jsou kontaktováni několikrát měsíčně.

Legislativa však nevysvětluje vše. Severské země a Nizozemsko mají tradici flexibilnějších způsobů organizace pracovní doby, a proto může být kontaktování mimo pracovní dobu považováno za "normálnější" ve srovnání s jinými částmi EU.

Obraz, který z EWCS 2024 vystupuje, je obraz strukturálního napětí v jádru současných pracovních uspořádání. Kontakt mimo pracovní dobu je rozšířenou součástí evropského pracovního života, formovanou pracovní zátěží, flexibilitou pracovních podmínek, pracovní rolí, sektorem, kulturou pracoviště a národním institucionálním kontextem. Jak se flexibilní a práce na dálku stále rozšiřují, otázkou je, jaký přístup by byl nejúčinnější skutečně omezit práci mimo pracovní dobu.

Obrázek © Rychko Yevhen/Adobe Stock