Pojmem minimální mzda se označují různá regulační omezení nejnižší výše odměny, kterou jsou zaměstnavatelé povinni vyplácet svým zaměstnancům. Zákonné minimální mzdy jsou regulovány formálními právními předpisy nebo zákony. Kolektivně dohodnutá minima jsou stanovena v kolektivních smlouvách mezi odbory a zaměstnavateli.
Většina členských států EU má národní zákonnou minimální mzdu, i když její výše, mechanismy úprav a pokrytí se liší. Dánsko, Finsko, Itálie, Rakousko a Švédsko mají minimální mzdy stanoveny v kolektivních smlouvách, zatímco Kypr má zákonné mzdy pro různá povolání.
Orgány EU v listopadu 2017 společně vyhlásily evropský pilíř sociálních práv, v němž stanovily závazek EU zajistit spravedlivé mzdy pro pracovníky. To zahrnuje zajištění přiměřených mezd pro pracovníky, které jim a jejich rodinám umožní důstojnou životní úroveň, a toho, že pracovníci s nízkou kvalifikací a mladí pracovníci budou schopni najít zaměstnání, které bude zároveň finančně atraktivní.
Nová Evropská komise, která se ujala funkce v prosinci 2019, tento závazek zopakovala a na pořad jednání zařadila reformní iniciativu za evropskou minimální mzdu. Vize Komise pro silnou sociální Evropu připravuje cestu pro akční plán pro provádění pilíře sociálních práv . Dne 28. října 2020 předložila Komise (po dvou kolech konzultací se sociálními partnery konaných v únoru a červnu) návrh směrnice EU o přiměřených minimálních mzdách. Cílem je, aby do roku 2024 všichni pracovníci v EU pobírali spravedlivou a přiměřenou mzdu bez ohledu na to, kde žijí.
Práce nadace Eurofound v oblasti minimálních mezd souvisí s prioritou Komise na období 2019–2024, kterou je hospodářství ve prospěch lidí.
· Ženy jsou mezi osobami s minimální mzdou nadměrně zastoupeny téměř ve všech členských státech, bez ohledu na to, jak jsou osoby s minimální mzdou definovány.
· Každý desátý pracovník v EU měl v roce 2017 příjem v blízkosti minimální mzdy (+/- 10 %).
· V roce 2019 diskutovalo mnoho zemí EU o dalším významném zvýšení minimálních mezd po roce 2020, částečně ve vztahu k relativnímu cíli, částečně v absolutních hodnotách.
· Zákonné minimální mzdy jsou od začátku tisíciletí ve srovnání se mzdou ostatních pracovníků spravedlivější, pokud se porovnají zákonné minimální mzdy s mediánovou mzdou všech pracovníků.
· Navzdory této vzestupné tendenci jsou minimální mzdy ve většině zemí stále pod 60 % či dokonce pod 50 % mediánových mezd. To platí zejména pro členské státy ve střední a východní části EU, které na počátku tisíciletí začínaly na velmi nízkých relativních úrovních a v jejichž předpisech o minimální mzdě jsou dosud stanoveny cíle ve výši okolo 50 % či méně.
· Celkově udává sedm z deseti pracovníků s minimální mzdou přinejmenším určité problémy vyjít s příjmem ve srovnání s méně než pěti z deseti ostatních pracovníků. Tyto údaje se však mezi jednotlivými zeměmi velmi liší. Například v Dánsku, Finsku, Německu a Švédsku to považuje za obtížné až velmi obtížně méně než 10 % pracovníků s minimální mzdou oproti 50 až 60 % v Bulharsku, Chorvatsku a na Kypru a 80 % v Řecku.
· Vlády v celé Evropě reagují opatřeními pro stabilizaci příjmů osob dotčených krizí COVID-19. Minimální mzdy mohou hrát určitou roli v kombinaci politik ke stabilizací příjmů, a tudíž pomoci zmírnit sestupnou spirálu vedoucí k recesi nebo depresi.
· Z databáze EU PolicyWatch nadace Eurofound také vyplývá, že vlády často odkazovaly na zákonnou minimální mzdu při určování horních nebo dolních limitů úrovní dávek na podporu příjmu, jako jsou dávky při zkrácené pracovní době.
· Pandemie COVID-19 silně zasáhla zejména odvětví a povolání s větším podílem pracovníků s minimální mzdou: pracovníci v zemědělství (15 % pracovníků s minimální mzdou v celém odvětví a u některých zemědělských prací přibližně 20 %), maloobchod (13 %) nebo pracovníci úklidu a pomocníci (25 %) patří k těm, kteří udržují společnost v chodu v době omezení fyzického kontaktu a volného pohybu osob.
· Ostatní pracovníci v odvětvích a povoláních s větším podílem pracovníků s minimální mzdou, zejména pracovníci v odvětví ubytování a pohostinství (16 %), umění, zábavních služeb, rekreace nebo práce v domácnostech (14 %) nebo pracovníci v osobních službách (16 %), patřili mezi ty, kteří pocítili dopady opatření v oblasti veřejného zdraví bezprostředně po vypuknutí pandemie COVID-19.
Most EU Member States have a statutory minimum wage. But its level, adjustment mechanisms and coverage vary.
Eurofound’s e-survey on Living, working and COVID-19 shows that nearly half of households are struggling to make ends meet.
Eurofound provides regular updates on pay in the EU, including an annual study on how minimum wage rates have developed across the EU (as well as Norway and the UK), reviewing how national governments and social partners engage in setting new rates. It also looks at the concept of a living wage, aimed at guaranteeing workers and their families a decent level of living and social participation in response to the inadequacy of income for many working households reliant on existing statutory minimum wage rates.
The annual review on minimum wages for 2023 summarises how minimum wage rates were set during 2022.
In an earlier study on pay in Europe in the 21st century , Eurofound explored the implications of a hypothetical scenario of a minimum wage coordinated at EU level and set at 60% of the median national wage.
COVID-19 is likely to impact the ongoing minimum wage debate, as many workers delivering essential services during the pandemic are at the bottom of the pay ladder, like workers in retail, food-supply chains or care roles. Others low-wage workers, like workers in the accommodation and food sector, or in leisure and entertainment services, have been the first affected by unemployment. With unemployment on the rise, it will be important to see how minimum wages can contribute to the policy mix governments and social partners are currently applying to cushion the economic and social impacts. Eurofound’s e-survey on Living, working and COVID-19 shows that nearly half of households are already struggling to make ends meet. Minimum wages could play a policy role in stabilising incomes.
Most EU countries have a statutory minimum wage. A related but distinct concept is that of a living wage, which is a wage designed to secure a basic but acceptable standard of living for its earner (and, in some cases, household dependents). The living wage rate is based on a detailed, regularly updated costing of the basic services and goods required for such a standard of living and is intended in part to reflect the inadequacy of prevailing statutory minima for that end. Living wage campaigns are generally voluntary and rely on coalitions of interest groups, trade unions and employers working together. These campaigns can take on an advocacy role (Ireland) as well as an accreditation role (UK) where organisations are formally accredited as living wage employers. In line with the fair wage provisions set out in the Social Pillar, Eurofound research aims to provide policymakers with a practical guide to the living wage concept.
Most EU Member States have a statutory national minimum wage in place, although its level, adjustment mechanisms and coverage vary. Austria, Denmark, Finland, Italy and Sweden have minimum wages set within collective agreements, while Cyprus has statutory rates for different occupations.
The EU institutions jointly proclaimed the European Pillar of Social Rights in November 2017, setting out the EU’s commitment to fair wages for workers. This includes ensuring adequate wages for workers to allow them and their families to have a decent standard of living, safeguarding the ability of the low-skilled and young workers to find employment, while also making work financially attractive.
The new European Commission, which took office in December 2019, reiterated this commitment, putting a reform initiative for an EU minimum wage on the agenda. The Commission’s vision for a strong social Europe prepares the way for an Action Plan to implement the Social Pillar. On 28 October 2020, the Commission put forward a proposal for an EU Directive on adequate minimum wages. This was followed by a political agreement between the European Parliament and the Member States on 7 June 2022. The Minimum Wages Directive was adopted in October 2022. The aim is that by 2024 all workers in the EU should earn a fair and adequate wage, no matter where they live.
Eurofound’s work on minimum wages links in with the Commission’s 2019–2024 priority on an economy that works for people.
Nadace Eurofound poskytuje pravidelné aktualizované informace o mzdách v EU, včetně každoroční studie o vývoji minimálních mezd v EU (a také Norsku a Spojeném království), která zkoumá, jak se vnitrostátní vlády a sociální partneři zapojují do stanovování nových výší minimálních mezd. Zabývá se také konceptem životního minima, jehož cílem je zaručit pracovníkům a jejich rodinám důstojnou životní úroveň a zapojení do společnosti v reakci na nedostatečný příjem mnoha domácností pracujících pobírajících stávající zákonné minimální mzdy.
Každoroční přezkum minimálních mezd pro rok 2021 shrnuje, jak se stanovovala výše minimální mzdy v roce 2020, který poznamenala pandemie COVID-19. Posuzuje obtíže, kterým čelili vnitrostátní činitelé s rozhodovací pravomocí a jak při rozhodování o minimální mzdě reagovali na výzvy spojené s hospodářskými a sociálními důsledky pandemie. Mapuje rozsah, v jakém byla minimální mzda zahrnuta v podpůrných opatřeních souvisejících s pandemií COVID-19. Pojednává o dosažených pokrocích v rámci iniciativy EU týkající se přiměřených minimálních mezd a mapuje reakce sociálních partnerů na úrovni EU a vnitrostátních činitelů s rozhodovací pravomocí.
V dřívější studii o mzdách v Evropě ve 21. století , nadace Eurofound zkoumala důsledky hypotetického scénáře minimální mzdy koordinované na úrovni EU a stanovené na 60 % vnitrostátní mediánové mzdy.
Pandemie COVID-19 pravděpodobně ovlivní probíhající debatu o minimální mzdě, protože mnoho pracovníků poskytujících základní služby během pandemie je na spodní hranici mzdového spektra. Patří mezi ně pracovníci v maloobchodě a potravinových řetězcích nebo pracovníci poskytující péči. Nezaměstnanost jako první postihla jiné pracovníky s nízkými mzdami, například pracovníky v odvětví ubytování a stravování nebo ve službách pro volný čas a zábavu. S rostoucí nezaměstnaností bude důležité zjistit, jak mohou minimální mzdy přispět ke kombinaci politik, které vlády a sociální partneři v současnosti uplatňují s cílem zmírnit hospodářské a sociální dopady. Z elektronického průzkumu nadace Eurofound Život, práce a COVID-19 vyplývá, že téměř polovina domácností již má problémy vyjít s příjmem. Minimální mzdy by mohly hrát politickou roli při stabilizaci příjmů.
Většina zemí EU má zákonnou minimální mzdu. Souvisejícím, ale odlišným konceptem je životní minimum, což je peněžní příjem určený k zajištění základní, ale přijatelné životní úrovně pro osobu, která jej pobírá (a v některých případech i pro vyživované osoby v domácnosti). Výše životního minima vychází z podrobného, pravidelně aktualizovaného výpočtu nákladů na základní služby a zboží potřebné pro takovou životní úroveň a má částečně odrážet nedostatečnost převládajících zákonných minim pro tento účel. Kampaně zaměřené na životní minimum jsou obecně dobrovolné a spoléhají na spolupráci zájmových skupin, odborových svazů a zaměstnavatelů. Tyto kampaně mohou převzít úlohu obhájce (Irsko) i akreditační úlohu (Spojené království), kdy jsou organizace formálně akreditovány jako zaměstnavatelé zajišťující životní minimum. V souladu s ustanoveními o spravedlivých mzdách stanovenými v sociálním pilíři si výzkum nadace Eurofound klade za cíl poskytnout tvůrcům politik praktického průvodce konceptem životního minima.
Na žádost Evropského parlamentu a Komise provede nadace Eurofound pilotní projekt o změnách minimální mzdy v EU v letech 2021 až 2023. Další informace naleznete níže v části „Probíhající práce“.
